Bodomské vraždy zůstávají kriminální záhadou. Odsouzený byl po roce osvobozen

Letité vyšetřování stálo za vznikem mnoha mýtů, konspiračních teorií, a dokonce se nešťastnou událostí inspirovala metalová kapela Children of Bodom. Dodnes však nebyl vrah dopaden a co hůř, možná se spravedlivé ruky zákona ani nikdy nedočká.

Vražda tří teenagerů z roku 1960 patří mezi nejznámější nevyřešené kriminální případy finské historie. Tento trestuhodný čin je pozoruhodný svojí brutalitou a nezodpovězenými otazníky. Vše přitom začalo tak idylicky. Byla sobota a na kalendáři stálo 4. června roku 1960. Čtveřice mladých kamarádů se vydala na výlet do finské přírody podél břehu jezera Bodom, vzdáleném asi 22 kilometrů od Helsinek. Mezi bezstarostnými tvářemi byli osmnáctiletý Nils Wilhelm Gustafsson a Seppo Antero Boisman, kteří doprovázeli své patnáctileté přítelkyně Anju Tuulikki Mäki a Mailiu Irmeli Björklund.

Čtěte také: Vrah Nárožný zabil otce, macechu a chystal se i na tetu. Absurdní plán mu ale zlomil vaz

Partička mladých lidí vyhledala vhodné místo pro táboření, kde vybalila stan. Nálada byla zřejmě dobrá, protože diskusi pravidelně obohacoval alkohol. Později se všichni přesunuli do stanu, kde pod rouškou tmy upadli do hlubokého spánku.

Vraždy plné nejasností

Vrah se dovnitř stanu neodváží. Místo toho zaútočí s nožem a blíže neidentifikovanou tupou zbraní přes střechu a stěny stanu. Ať to bylo cokoliv, žádný z vražedných předmětů nebyl nikdy dohledán. Tři mladí lidé přišli vlivem mnohačetných bodných zranění a tupých úderů na místě o život, nejvíce fatálních zranění utrpěla mladá dívka, která byla svlečena od pasu dolů (Gustafssonova přítelkyně).

Jediným přeživším se stal Nils Wilhelm Gustafsson, který byl i tak poznamenán otřesem mozku, zlomenou čelistí a zlomeninami několika obličejových kostí. Vrah z místa ukradl několik osobních věcí obětí včetně peněženek a nějakého oblečení. Některé z oděvů, třeba i Gustafssonovy boty, byly nalezeny ukryty asi půl kilometru od místa činu. Vyšetřování navíc ukázalo, že si vrah Gustafssonovy boty obul. Někteří svědci v ranních hodinách vidí od kempu odcházet neznámého muže, když se však přiblíží k tábořišti zmasakrovaných teenagerů, spatří scénu, kterou si budou do konce života pamatovat. V tratolišti krve leží poblíž stanu polomrtvý a chroptící Gustafsson a jeho mrtvá přítelkyně, zatímco zbylá milenecká dvojice leží bez známek života uvnitř zhrouceného stanu. Okolím se line hrozivé volání o pomoc a brzy se na místo dostaví policisté a záchranáři – Gustafsson je jako jediný přeživší převezen na stanici Červeného kříže.

Byl mezi podezřelými i vrah?

Začalo rozsáhlé vyšetřování, do něhož byla zapojena široká veřejnost. Mezi hlavní podezřelé patřil (alespoň do roku 2004) Hans Assmann (1923–1998), který se druhý den po vraždách objevil v helsinské nemocnici. Jeho šaty byly potřísněny červenými skvrnami (krev?), měl začervenalé nehty, rozcuchaný účes a na okolní přihlížející působil nevyrovnaně až agresivně. Ošetřujícím lékařům lhal o své pravé identitě a opakovaně simuloval bezvědomí. Později se navíc ukázalo, že Assmannovo oblečení, v němž přišel do nemocnice, bylo až nápadně podobné tomu, jaké svědci viděli na odcházejícím neznámém muži u jezera Bodom.

Čtěte více: Mrazivé zpovědi žen, které unikly slavnému sériovému vrahovi: Jedna z nich přihlížela posledním chvílím jiné

Jistou nesrovnalost vzbuzuje také pozdější chování tohoto podezřelého, který si po medializaci otřesného případu ostříhal vlasy. Tento podivín se později svěřil bývalému policistovi a spisovateli Mattimu Paloarovi se svojí minulostí, jejíž příběh Assmanna stavěl do role hlídače v koncentračním táboře Osvětim během druhé světové války a příslušníka jednotek SS. Assmann tvrdil, že byl zajat Sověty a pod nátlakem musel vstoupit do KGB (vznikla teorie, že si Finsko nechtělo Sověty znepřátelit a vyšetřovatelé Assmanna nechali být). Úlohu podezřelého mu dále přisuzovala i skutečnost, že Assmann žil od jezera Bodom méně než pět kilometrů. Bývalý detektiv Hanse Assmanna dokonce podezíral z dalších pěti neobjasněných vražd, z nichž se poslední uskutečnily jen deset měsíců před vraždami nebohých teenagerů u jezera Bodom. K prokázání viny však nikdy nedošlo.

Kdo další?

Na seznam podezřelých se dostali i mnozí další. Třeba majitel kiosku Valdemar Gyllström, o němž bylo všeobecně známo, že nenávidí táborníky. K vraždám se měl údajně v opilosti přiznat sousedům, kterým řekl, že důkazy skryl ve studni na svém pozemku. Jeho dvůr byl vyšetřovateli důkladně prohledán, žádné stopy však nalezeny nebyly. V roce 1969 se Gyllström utopil v jezeře Bodom (případ uzavřen jako sebevražda), přičemž jeho žena měla na smrtelné posteli přiznat, že svému muži poskytla během vyšetřování falešné alibi. Policii původně tvrdila, že v době vraždy spal její muž po jejím boku. Policie se zaměřila také na Penttitiho Soininena, jenž byl dříve usvědčen z několika vražd. Soininen se měl dokonce během pobytu za mřížemi spoluvězni k otřesným vraždám přiznat. Úřady však těmto informacím nepřikládaly velkou váhu, neboť Soinineho považovaly za duševně nemocného. Nenapravitelný recidivista se v roce 1969 nakonec oběsil.

Jediný přeživší v roli podezřelého

Zvrat začal téměř 44 roků po událostech, kdy byl Nils Gustafsson policií zatčen pro podezření z vraždy trojice kamarádů. Finský Národní úřad pro vyšetřování (NBI) prohlásil, že případ otevírá na základě nových důkazů a analýz krevních skvrn s využitím DNA. V jejich prospěch hovořila skutečnost, že všechny zjištěné DNA vzorky patřily čtveřici tábořících přátel, tedy trojici zavražděných a jednomu přeživšímu – cizí vzorky DNA se na žádném předmětu včetně stanu nenašly. Podle oficiálního prohlášení propukly u Gustafssona žárlivé scény pod návalem emocí, které navíc podporoval alkohol kolující v jeho žilách. K sérii vražd měl použít tupý předmět, kterým se po vykonání „poprav“ vlastní rukou poranil, čímž se tak lstivě a vypočítavě zařadil mezi oběti šíleného útočníka.

Čtěte také: Spartakiádní vrah byl zrůda s dětskou tváří. Jak žije postrach Prahy dnes?

Něco málo přidala také žena, kterou Gustafsson před vraždami navštívil v tábořišti, kde se měl vlivem opilosti chovat velmi agresivně. Žena však své tvrzení neměla čím podložit a hlavně prokázat, její slova tudíž neměla u soudu prakticky žádný význam. Proces byl zahájen 4. srpna roku 2005, kdy obžaloba požadovala pro Gustafssona doživotní trest odnětí svobody. Obhajoba obviněného oponovala tím, že tzv. Bodomské vraždy byly „dílem“ jedné nebo více osob zvenčí, a že by Gustafsson nebyl – s ohledem na rozsah svých zranění – schopen tři lidi usmrtit. I přes chatrné důkazy byl Gustafsson původně odsouzen k doživotnímu trestu odnětí svobody. Trest byl ale po roce zrušen a z usvědčeného odsouzence se rázem stal nevinný muž, kterému stát vyplatil odškodné kolem 45 tisíc eur za způsobenou újmu. Bodomské vraždy se tak opětovně zařadily mezi nevyřešené případy se štítkem neznámý pachatel. Žádné další osoby dosud nebyly postaveny před soud.

Otazníky plné nejasností

Bodomské vraždy stále obklopuje řada nejasností, z nichž některé stojí za připomenutí. Před osudnou nocí pila čtveřice teenagerů alkohol smíchaný s limonádou, ovšem později se zjistilo, že Nils Gustafsson alkohol nikdy předtím nepil. Dále je velmi podivné, že se nikde nenašly vrahovy stopy DNA (vyšetřovatelé měli k dispozici stan a další věci z místa činu). Logiku také postrádá jednání vraha. Z jakého důvodu si nejprve obul Gustafssonovy boty, které o pár set metrů zanechal na místě? Proč je neodnesl i s ostatními věcmi?

Nemluvě o skutečnosti, že přítelkyně jediného přeživšího (a později podezřelého) byla zabita mnohem zlověstnějším způsobem než ostatní, což svědčí o možném osobním motivu. Gustafsson navíc u soudu vždy prohlašoval, že si nic nepamatuje a stále dokola tvrdil, že je nevinný. A co svědectví lidí, kteří v době vraždy viděli v okolí místa činu osobu, jejíž totožnost nebyla nikdy zjištěna? Pokud nešlo o vraha, proč se tajemný neznámý nepřihlásil policii? Ať už vraždil kdokoliv, pravdy se zřejmě již nikdy nedočkáme. Od osudného rána uplynulo již mnoho let a je velmi pravděpodobné, že případný vrah nebo vrahové již nejsou mezi živými. A pokud ano, kdo ví, zda je někdy udolá tíha svědomí a vyjdou s pravdou ven.

Zdroj: Medium