Smrt Martina Luthera Kinga dodnes provází nejistota. Vrah dostal unikátní trest

Martin Luther King se narodil 15. ledna 1929 v Atlantě a působil jako baptistický kazatel. Svůj věhlas získal nejprve v letech 1955–1956 při aktivní účasti a vedení bojkotu autobusové dopravy v Montgomery a následně během srpnového „Pochodu na Washington za práci a svobodu“ uskutečněného v roce 1963. Jednalo se o jednu z největších politických manifestací za lidská práva v historii USA, během níž účastníci požadovali občanská a ekonomická práva pro Afroameričany. Martin Luther King na schodech washingtonského Lincolnova památníku pronesl 28. srpna svůj dnes již legendární projev „I Have a Dream“.

Čtěte také: Potopený Boeing 747 se mění na jedinečný korálový útes. Odborníkům se to vůbec nelíbí

O rok později v roce 1964 se mu dostalo ohromné pocty. Jako do té doby nejmladšímu příjemci mu totiž byla udělena Nobelova cena za mír. Tehdy mu bylo teprve 35 let. Komise ocenila hlavně jeho neutuchající snahu o ukončení rasové segregace a diskriminace černošské populace formou občanské neposlušnosti a dalších nenásilných praktik.

Atentát v Memphisu

Martin Luther King se aktivně zasazoval o nenásilné řešení problémů spojených s omezováním černošských svobod a práv. Poprvé přijel do Memphisu v průběhu března roku 1968 ve snaze podpořit stávkující afroamerické popeláře. Spor se týkal nejen nízkých mezd a nevyhovujících pracovních podmínek, ale také rozdílných mezd pracovníků bílé a tmavé barvy pleti. Zatímco běloši dostávali plnou mzdu, i když byli nuceni kvůli počasí zůstat doma, černoši v takových případech nedostávali obvykle zaplaceno vůbec.

Druhá a zároveň jeho poslední cesta do Memphisu se uskutečnila 3. dubna 1968. Během shromáždění Církve Boha v Kristu, které probíhalo v Mason Temple, přednesl svůj poslední projev „I've Been to the Mountaintop“ (Vystoupil jsem na vrchol hory):

„A tak jsem se dostal do Memphisu. A někteří začali mluvit o nebezpečích, která venku číhají. Co by mi mohli někteří z našich chorých bílých bratrů udělat?

Nevím, co se teď stane. Máme před sebou několik těžkých dnů. Mně na tom ale teď vůbec nezáleží, protože jsem vystoupil na vrchol hory! A nevadí mi to. Tak jako každý – bych chtěl žít dlouhý život – dlouhověkost má své místo. Ale o tu se já teď nestarám. Chci jen následovat Boží vůli. A On mi dovolil vystoupit na vrchol hory. A já se tam rozhlédl. A uviděl jsem Zemi zaslíbenou. Možná, že se tam nedostanu s vámi. Ale chci, abyste vy všichni tady dnes věděli, že my jakožto lid se do Země zaslíbené dostaneme! (potlesk) A tak jsem dnes večer šťastný. Nebojím se ničeho. Nebojím se nikoho. Mé oči uzřely slávu přicházejícího Pána.“

Mohlo by vás zajímat: Další veletoč Harryho, rodinu prý z rasismu neobvinil. Nedá se mu věřit, namítá novinářka

Martin Luther King při svém pobytu v Memphisu využíval služeb motelu Lorraine, jenž vlastnil a provozoval Walter Bailey. Spisovatel Taylor Branche uvedl, že poslední, s kým Martin Luther mluvil, byl hudebník Ben Branche, jenž měl na tomto setkání vystoupit. King mu podle dochovaných výpovědí řekl: „Bene, počítej prosím tě s tím, že na tom večerním setkání zahraješ i skladbu Take My Hand, Precious Lord. Dej si na tom fakt záležet!“

K večernímu setkání ani hudebnímu vystoupení už bohužel nedošlo. Martin Luther King si 4. dubna večer vyšel z pokoje na balkon a v 18:01 jej zasáhla střela z pušky. Z policejní zprávy vyplývá, že kulka prošla pravým límcem košile, prorazila hrdlo, prošla míchou a zastavila se v levém rameni. Kingovi byla téměř okamžitě poskytnuta odborná lékařská pomoc. Po převozu do nemocnice St. Joseph's Hospital mu lékaři ve snaze zachránit jeho život otevřeli hrudník a provedli přímou masáž srdce. Bohužel bez úspěchu. Martin Luther King byl v 19:05 prohlášen za mrtvého.

Dopadení a trest pro Kingova vraha

James Earl Ray, muž, který byl nakonec za Kingovu vraždu odsouzen, unikal spravedlnosti dobré dva měsíce. Dopaden byl na základě mezinárodního zatykače na londýnském letišti Heathrow. Jeho cílem byla některá z afrických zemí, která neměla s USA dohodu o vydávání zločinců. Na padělaný pas a falešné jméno Ramon George Sneyd mířil nejspíš do Angoly, Rhodesie nebo JAR.

Během soudního procesu se Ray na radu svého obhájce přiznal. Snížilo se tak riziko, že bude v konečném důsledku odsouzený k trestu smrti. Soud jej nakonec odsoudil „jen“ k 99 letům odnětí svobody.

V červnu 1997 se Ray společně s několika spoluvězni pokusil o útěk. Všichni však byli dopadeni a pro Raye to znamenalo zvýšení trestu odnětí svobody celkem na 100 let. V témže roce jej ve vězení navštívil syn zavražděného Martina Luthera Kinga a po této schůzce vydal souhlas k obnovení procesu. Objevilo se totiž důvodné podezření, že byl James Earl Ray odsouzen neprávem a s vraždou jeho otce neměl nic společného. Pravdu se však už asi nikdy nedozvíme. James Earl Ray se totiž konce obnoveného procesu nedožil. Zemřel 23. dubna 1998 na selhání ledvin.

Martin Luther King nepřestal být oceňován a i dnes můžeme čerpat z jeho odkazu. V roce 1977 jej prezident Jimmy Carter vyznamenal in memoriam Prezidentskou medailí svobody. Od roku 1986 se v USA slaví ve výročí dne jeho narozenin národní svátek Martin Luther King Day. Americký Kongres mu posmrtně v roce 2004 udělil Zlatou medaili Kongresu.

Zdroj: Encyclopedia Britannica