Walt Disney byl génius a despota. S údajným rasismem a sexismem je to komplikovanější
Pracovat pro Walta Disneyho byl pro řadu lidí splněný sen. Pokud zrovna neměl špatný den.
Walt Disney přišel na svět 5. prosince roku 1901. Tehdy nikdo ještě nemohl tušit, že se jeho jméno stane pojmem a co všechno tento průkopník animovaného filmu po sobě zanechá. Jeho osobnost provázejí různé kontroverze, zároveň ale vdechl život desítkám postaviček a příběhů, bez kterých si mnoho z nás neumí představit dětství. A přestože jeho začátky v oboru sahají zhruba do roku 1920 (a byly to začátky úspěšné), legenda se z něj stala až díky myšákovi Mickeymu.
Did you know Walt Disney won a total of 26 Academy Awards? To this day, he holds the record for most wins and most nominations for an individual.
Posted by Walt Disney on Friday, February 22, 2019
Myšák Mortimer
Tahle dnes už legendární postavička, jejíž kulaté uši můžeme v popkultuře potkat na každém rohu, vznikla jako náhrada za zajíce Oswalda, kterého Disney stvořil pro Universal Pictures a k němuž jeho společnost získala práva zpět až o 78 let později. Jak populární myšák přesně vznikl, sám Disney popisoval několikrát, pokaždé maličko odlišně. Časem se v obecném povědomí ustálila verze příběhu, v níž Disneyho inspirovala jeho vlastní ochočená myška; pravda ale asi bude o něco méně poetická.
„Opravdu nedokážu říct, jak ten nápad vznikl,“ svěřil se Walt Disney třeba v březnovém vydání časopisu The American Magazine v roce 1931. „Chtěli jsme další zvíře, kočku jsme už měli, myš tak nějak přirozeně přišla na mysl. Cítili jsme, že veřejnost, a hlavně děti, stojí o zvířátka roztomilá a maličká.“ Na vzhledu postavičky mají podíl oba tehdejší hlavní Disneyho spolupracovníci, Hugh Harman a Ub Iwerks. Walt Disney chtěl myšáka původně pojmenovat Mortimer, když to ovšem zmínil před svou ženou Lillian, zhrozila se. Přesvědčila manžela, že je Mortimer zcela příšerné jméno a motivovala ho, aby postavičku přejmenoval na Mickeyho.
První příběh, kde se Mickey Mouse objevil, byl krátký němý film Plane Crazy, distributora ale našel až třetí film, tentokrát už se zvukem, s názvem Parník Willie v listopadu 1928. V něm už má myšák oči, které po mnoho let definovaly tvorbu Walt Disney Studios – velké černé puntíky v bílých oválech.
Sněhurku mu manželka nerozmluvila
Černobílé kreslené grotesky, v nichž byl původně Mickey spíš takovým antihrdinou, postupně přešly v seriál, za nějž v roce 1932 studio obdrželo i zvláštní Cenu Akademie. Nakonec se v roce 1935 dočkaly i barevného zpracování. Přibývaly postavy a ty nejoblíbenější se dočkaly svých vlastních sérií, třeba Kačer Donald, Pluto nebo Goofy.
Totální revoluci Disney způsobil filmem Sněhurka a sedm trpaslíků. Celovečerní animovanou pohádku, první takový počin v USA, si prosadil navzdory odporu kolegů i manželky. Lepší rozhodnutí nemohl udělat. Na premiéře v prosinci 1937 lidé tleskali ve stoje, film získal osm Oscarů a stal se základním kamenem celé budoucí tvorby studia. Právě od jeho premiéry se počítá období známé jako ‚zlatý věk animace‘,
Mohli bychom pokračovat samozřejmě dál a dál. Zajímavostí by se v tvorbě studia dalo najít mnoho stejně jako kontroverze a kritiky za používání různých škodlivých stereotypů v pohádkách, které se týkaly prakticky každé postavy, co není bílé pleti. Za zmínku taky určitě stojí ještě období druhé světové války, kdy si většinu kapacity studia pronajala americká armáda a vznikaly v něm perly jako Der Fuehrer’s Face s kačerem Donaldem. A to jsme ani nemluvili o invazi animátorského impéria do zábavního průmyslu s otevřením prvního Disneylandu v roce 1955.
Pojďme se ale místo toho podívat raději na to, o čem se mluví méně a o dost tišeji než o úspěších značky Walta Disneyho. Jaký byl tento animátorský, producentský a obchodní génius vlastně člověk?
“When you’re curious, you find lots of interesting things to do. And one thing it takes to accomplish something is courage.” Happy birthday, Walt Disney!
Posted by Walt Disney on Wednesday, December 5, 2018
Despota v práci, doma si hrál s vláčky
Disney byl v soukromí úplně jiný člověk než ta veselá, vřelá persona, kterou znala veřejnost. Často o sobě pochyboval a na ostatní měl obrovské nároky. Jak uvádí žurnalista a životopisec Neal Gabler v knize, kterou o druhé tváři slavného Disneyho napsal, jeho zaměstnanci to opravdu neměli jednoduché. Byl údajně krutý, nelítostný a despotický. Veřejně zesměšňovat se nestyděl ani svého bratra Roye.
Když se jeho animátoři pokusili založit odbory, přivedl si na ně ozbrojence, organizátory vyhodil, všem snížil platy a zkrátil otevírací čas studiové kavárně. Podle tvrzení některých bývalých zaměstnanců ve studiu nastolil jasně sexistickou hierarchii, kdy na pozice animátorů dosazoval pouze muže a ženám nabízel jen práci koloristky, kterou považoval za podřadnou.
Své ženě byl vždy absolutně věrný, ale moc se jí nevěnoval, a to ani ve složitém období, kdy prodělala několik potratů. Dá se říct, že byl spíš ženatý se svým studiem, a když už někdy doma byl, raději trávil čas nad svou obrovskou, 800 metrů dlouhou vláčkovou dráhou, jejíž součástí byl mimo jiné i 30 metrů dlouhý tunel.
O jeho osobě koluje spousta různých legend a také samozřejmě věci, které se zakládají na pravdě. Reálný základ mají podle Gablera třeba i obvinění z některých Disneyho rasistických nebo antisemitistických postojů. Jenže pokud říkáme A, je potřeba říct i B: Rasista nebo sexista byl ve Spojených státech v první polovině 20. století bohužel téměř každý bílý muž a Disneyho předsudky se od předsudků jeho vrstevníků nijak nelišily. Dnes se už zkrátka na všechno díváme jinou perspektivou.
Nechal se zmrazit?
A když už jsme u toho, dnes už by také nikoho nepřekvapilo, že Disneymu, který kouřil jednu cigaretu bez filtru za druhou od dob první světové války, v čtyřiašedesáti letech diagnostikovali rakovinu plic. Zemřel jen deset dní po svých 65. narozeninách, 15. prosince 1966. Objevily se různé fámy o tom, že se nechal kryonicky zmrazit, ve skutečnosti ale jeho tělo pohltil žár kremační pece. Jeho popel je pohřbený v soukromé zahradě v Kalifornii.
Zdroj: Neal Gabler: Walt Disney: The Triumph of American Imagination