Víte, kdy lidé poprvé spatřili odvrácenou stranu Měsíce? Ohromně tím riskovali

Apollo 7 a Apollo 8

Na první pohled by se mohlo zdát, že se pracovníci NASA zbláznili a hned druhý pilotovaný let programu Apollo poslali k Měsíci. Z logiky věci a předchozího plánování by se dalo čekat, že celý projekt bude naplánován do posledního detailu a postupně po jasných, leč menších krocích, budou plněny jednotlivé cíle. Původní program předpokládal plnění úkolů postupně – počínaje dvěma nepilotovanými testovacími lety a řadou pilotovaných letů. Let na oběžné dráze Měsíce měl být až předposlední před přistáním na Měsíci.

Proč se NASA rozhodla po úspěšném pilotovaném letu Apolla 7 na nízké oběžné dráze Země přeskočit hned dva další kroky poslat tříčlennou posádku Apolla 8 na oběžnou dráhu Měsíce? Odpověď je poměrně jednoduchá. Za vším je třeba hledat politické souvislosti. Ve světě rozděleném na západní demokratický a východní totalitní blok zuřila nejen politická a diplomatická válka, ale jedním z obrazů té doby bylo i tvrdé soupeření v boji o dobytí vesmíru.

Boj o dobytí vesmíru

Není tajemstvím, že většinu primátů v té době držel Sovětský svaz. Zpravodajská agentura CIA poskytla v roce 1968 NASA informaci, že se na sovětském kosmodromu Bajkonur chystá start velké rakety Sojuz 7K-L1. Jednalo se sice o let bez lidské posádky, nicméně raketa v září 1968 opravdu uskutečnila oblet Měsíce. Pokud Američané chtěli dosáhnout alespoň „nějakého“ úspěchu, museli konat rychle. Riziko, že Rusové budou schopni brzy vyslat k Měsíci raketu s lidskou posádkou, bylo příliš veliké.

Tříčlenná posádka ve složení Frank Borman, Jim Lowell a William Anders odstartovala 21. 12. 1968 v 13:51 SEČ (středoevropského času). Nízké oběžné dráhy Země dosáhli astronauté po 11,5 minutách letu a na konci druhého obletu Země zažehli motory třetího stupně nosné rakety Saturn 5 a přešli na tzv. translunární dráhu.

Oběžné dráhy Měsíce dosáhla loď o Štědrém dnu 24. prosince 1968 v 10:59 SEČ. V té době se nacházela na odvrácené straně našeho přirozeného satelitu a nebylo s ní možné komunikovat.

První lidé, kteří viděli odvrácenou stranu Měsíce

Astronauté popisovali své první dojmy z prvního pozorování Měsíce jinak. J. Lovell mimo jiné řekl: „Měsíc je úplně šedivý. Žádná barva. Vypadá jako ze sádry anebo z nějakého našedlého písku. Vidíme dost podrobností. Moře plodnosti není tak výrazné jako při pohledu ze Země. Krátery jsou zaoblené, vypadají – zvláště ty kulaté – jako by byly vytvořeny po nárazu meteoritu či jiného tělesa.“

F. Borman, velitel letu, k tomu dodává: „Každý z nás vidíme Měsíc trochu jinak. Na mne působí jako širá opuštěná mrtvá rozloha ničeho, připomínající spíše moře pemzy. Není to příliš pohostinné místo pro život či práci.“ W. Anders se spokojil stručným jen se popisem: „Obzor je ostře ohraničen. Nebe je naprosto černé a Měsíc je velmi jasný.“

Čtěte také: Apollo 11: S tehdejší technikou to bylo jako létat na kalkulačkách, řekl Jan Spratek

Američané zaznamenali ohromný úspěch a cenné prvenství. Frank Borman, Jim Lowell a William Anders se stali prvními lidmi, kteří spatřili odvrácenou stranu Měsíce. Posádka uskutečnila celkem 10 obletů našeho přirozeného satelitu a pořídila celkem 600 černobílých a 720 barevných snímků. Z oběžné dráhy navíc odvysílali i „Vánoční poselství všemu lidstvu“.

Apollo 8: návrat domů na Zemi

Motory servisního modulu byly zažehnuty 25. prosince 1968 v 7:10 SEČ a posádka se vypadala na dlouhý let k Zemi. Oběžné dráhy naší planety dosáhli 27. prosince 1968 v 16:25 SEČ. Před vstupem do atmosféry se oddělil velitelský modul od v ten okamžik již nepotřebného servisního modulu a do přistání na hladině Atlantského oceánu nedaleko Havaje zbývala necelá půlhodina.

Triumfální let trval 6 dní 3 hodiny a 1 minutu. Pro Spojené státy se tak otevřela cesta k plánovanému přistání na Měsíci, které posádka Apolla 11 uskutečnila 19. července 1969.

Zdroj: NASA, Space