Film vs. realita: Apollo 13 vyřešilo některé problémy rychleji, ikonickou větu nikdo neřekl

Když se režisér Ron Howard rozhodl natočit Apollo 13, věděl jednu věc. Že chce film, který by byl co možná nejrealističtější. Pro příběh trojice astronautů, jejichž cesta k Měsíci se kvůli několika závadám stane bojem o holý život, si tedy najal ty nejvhodnější poradce. Lidi od NASA. Tam mu pomohli s výcvikem herců, které naučili, jak by se jako astronauti měli chovat, a dokonce je vzali do letadla, kde se trénuje stav beztíže.

Skutečnosti odpovídaly i kulisy a jeden ze zaměstnanců NASA, jenž na place pomáhal jako poradce, se přiznal, že všechno kolem působilo tak opravdově, že si myslel, že je doopravdy v práci (prý při odchodu domů hledal výtah, který mají ve skutečném řídícím středisku). K pár změnám ale nakonec přece jen dojít muselo.

V rubrice zatím máme ještě: Steve Jobs, Americký sniper, Amadeus, Valkýra, Nákaza, Nepřítel před branami, Vlk z Wall Street, Most u Remagenu, Everest, 300: Bitva z Thermopyl, V zajetí démonů, REVENANT Zmrtvýchvstání, Ponorka U-751, Pearl Harbor, Zodiac, Statečné srdce, Gladiátor, Černý jestřáb sestřelen, Poslední samuraj, Titanic

Houstone, máme problém. Ale trochu jiný.

Apollo 13 se zapsalo do filmových dějin jednou z nejslavnějších hlášek všech dob. Právě tady totiž zaznělo ono legendární „Houstone, máme problém“, tedy věta, kterou nejspíš použije jednou za čas každý z nás (i když obvykle v méně kritické situaci než ve filmu). Jenže on je trošku problém v tom, že ji nikdo z pravých astronautů neřekl. Nebo minimálně ne v téhle podobě.

Zatímco Kevin Bacon, představitel Jacka Swigerta, ve filmu zahlásí ikonické „Houston, we have a problem“, podle přepisů komunikace nejdříve Fred Haise řekl: „OK, Houston“ („OK, Houstone“), a následně Jim Lovell doplnil: „I believe we've had a problem here“ („Myslím, že jsme tu měli problém“). Když ho pak ze Země požádali, aby to zopakoval, odvětil: „Houston, we've had a problém“ („Houstone, měli jsme problém“).

Ano, jde jen o malou, ale gramaticky poměrně důležitou změnu. Proč k ní filmaři přistoupili? Jednoduše kvůli tomu, že diváci v kině viděli, k čemu došlo, a věděli, že nastaly potíže. Scenárista William Broyles Jr. přitom doslova řekl, že by skutečná věta ve filmu nepůsobila tak dramaticky.

Místo jen pro dva

Kvůli filmovému vyprávění a dramatičnosti došlo i k dalším celkem zásadním změnám. Když se objeví problémy a trojice astronautů zjistí daleko od Země, že je čeká boj o život a každá chyba může znamenat smrt, padne rozhodnutí misi zrušit a hrdiny zachránit. A využít lunární modul jako záchrannou loď, kde by mohli přečkat zbytek cesty domů. Jenže při jeho navrhování se počítalo s tím, že v něm budou sedět dva lidé. A v Apollu 13 byli tři.

Šlo samozřejmě o nepříjemnost a její řešení nadělalo filmové NASA docela dost problémů. Ve skutečnosti ale už dávno před tím, než došlo na nejhorší, existovaly plány, jak astronauty do lunárního modulu nasoukat a zajistit, aby tam přežili čtyři dny. Modul rozhodně nebyl stavěný jako vesmírný záchranný člun a bez improvizace se to neobešlo. Ve skutečnosti to ale celé zkrátka neprobíhalo tak dramaticky, jak film ukazuje.

Od začátku se totiž počítalo s variantou, že může dojít k situaci, kdy se Lowell, Haise a Swigert budou muset nacpat do modulu společně. Ve filmu to vypadá, že měl velkou zásluhu na jejich záchraně Ken Mattingly, jenž měl původně sám letět do vesmíru, ale protože se v jeho rodině vyskytly zarděnky, kvůli riziku nákazy zůstal na Zemi. On sám ovšem říká, že je jeho filmová verze víceméně derivát spousty inženýrů, kteří pomáhali jeho kolegy zachránit. Pro diváky je totiž snazší držet palce jednomu jedinému hrdinovi. A taky to je napínavější.

Problematické přistání

Ještě než posádka Apolla 13 vstoupí do zemské atmosféry, informují ji z NASA, že do ní vstupuje pod špatným úhlem. Loď prý totiž byla špatně vyvážená, protože nevezla desítky kilogramů kamenů z povrchu Měsíce, s nimiž se počítalo. Ve skutečnosti však byl zásadní problém jinde, a to v lunárním modulu, který byl na Apollo 13 přidělaný. Původně měl zůstat na Měsíci a nepočítalo se s tím, že se bude vracet spolu s astronauty. Jeho chladicí systém vypouštěl do atmosféry vodní páry, čímž na loď „tlačil“ a posunul ji z předem daného kurzu. Naštěstí se to podařilo včas napravit, nedostatek kamenů každopádně neměl s reálnými problémy nic moc společného.

Text: Michal Krejčí