5 nejpoužívanějších metod zkoumání vesmíru. Jak se hledají nové planety?
Život z vesmíru (3) – Hledání planet
Exoplanety neboli extrasolární planety je označení pro planety obíhající kolem jiné hvězdy, než je naše Slunce. Právě takové planety poutají pozornost vědců, kteří zde hledají nejen naději na mimozemský život, ale určité vývojové vzorce, které nám řeknou dost i o naší vlastní soustavě. Přestože jsou tyto světy od nás vzdálené světelné roky daleko, jejich pozorování je jednodušší, než by se mohlo zdát.
Nejjednodušším způsobem, jak planetu zpozorovat, je hned po přímém zobrazení tzv. tranzitní metoda, její aplikaci uvidíte v pořadu Život z vesmíru na Prima Zoom. Vychází z faktu, že planeta samotná světlo nevyzařuje, září pouze hvězda, kolem níž planeta obíhá. Když planeta udělá takový oběh (tranzit), na námi viditelné straně hvězdy její jas poklesne. Přesnější údaje, jako je interval tranzitu nebo rozloha planety, pak získáme právě díky pečlivému pozorování dané hvězdy.
Exoplanety dokážeme sledovat díky několika metodám Zdroj: Getty Images
Ilustrační obrázek meteoritu dopadajícího na Zemi Zdroj: iStock
Měsíc se zformoval až po obří planetární srážce Země s Theiou Zdroj: iStock
Superzemě Kepler-452b ze souhvězdí Cygnus Zdroj: Getty Images
Populacni exploze Zdroj: Profimedia.cz
Planeta s prstencem (ilustrační foto) Zdroj: iStock
Přelom v plánech kolonizovat Mars Zdroj: iStock
Ilustrace mladé vznikající planety Zdroj: iStock
Planety u hvězdy Zdroj: iStock
Všechno je ve světle
Dalším způsobem je měření radiální rychlosti, kdy pozorujeme jev, při němž se hvězda pravidelně oddaluje a přibližuje. To může být způsobeno oběhem planety tak hmotné, že dokáže vychýlit společné těžiště celé své hvězdné soustavy. Nejlépe se to projevuje na frekvenci dopadajícího světla.
Efekt gravitační čočky nám o obíhající planetě poskytne informaci pomocí zakřivení světla hvězdy. Silné gravitační pole totiž dokáže ohnout světlo a podle toho, v jakém zakřivení světlo hvězdy dopadá, můžeme určit obíhající planetu.
Polarimetrie určuje existenci planet na základě toho, jak se stáčí polarizované světlo. A konečně astrometrie vychází z pozice hvězd ve svém prostoru. Důležité jsou pro pozorovatele právě odchylky z pozic hvězd. Odchylky vznikají díky případným planetám, které na „své“ hvězdy působí svou gravitací.
Zdroj: NASA