Kdy se ve vesmíru poprvé setkaly dvě kosmické lodě? Podívejte se na unikátní záběry

Kosmický projekt NASA s názvem Gemini byl realizován v letech 1962 až 1966. V praxi se jednalo o historicky druhý pilotovaný projekt zařazený za program Mercury. Název projektu Gemini, Blíženci, vycházel ze skutečnosti, že posádku vesmírných lodí tvořili dva astronauti.

Dalo by se také říci, že se jednalo o jeden z nejúspěšnějších vesmírných programů, který dokázal splnit všechny stanovené cíle, a co víc, s relativně nízkými celkovými náklady, které byly vyčísleny na 5,4 miliardy USD. Úspěchy a získané dovednosti byly následně využity v navazujícím vesmírném programu Apollo. V rámci programu Gemini došlo např. nejen k prvnímu americkému výstupu do volného vesmírného prostoru, ale také prvnímu setkání dvou lodí na oběžné dráze Země a jejich následnému společnému letu. A právě dnes si připomínáme výročí prvního setkání dvou vesmírných lodí a jejich společné manévrování na oběžné dráze Země.

Jak vlastně vypadaly kosmické lodě?

Lodě měly tvar komolého kužele a ve srovnání se stroji z programu Mercury byly o poznání větší. V lodi totiž muselo být dostatek prostoru pro usazení dvou astronautů a uložení potřebného vybavení pro dlouhý orbitální let. Již samotné rozměry kosmické lodi ale napovědí, že let rozhodně nebyl pro jedince trpící klaustrofobií. Loď byla dlouhá 5,67 m a rozdělena na dvě části. Návratová kabina měla rozměry 3,35 m na délku a maximální průměr 2,32 m. Takzvaný adaptér byl dlouhý 2,32 m a měl maximální průměr 3,05 m.

Loď měla dvojité stěny, mezi nimiž byla umístěna většina přístrojového vybavení. Konstruktérům se tak podařilo kabinu zařídit velmi účelně a přehledně. I přesto nebylo v kabině více než 1,6 m3 volného prostoru. Pro srovnání je to přibližně stejný prostor, jaký máme v přední části kabiny osobního automobilu. V adaptéru se kromě jiného nacházely zásoby paliva pro naplánované orbitální manévry a následný vstup do atmosféry při návratu na Zem. Vlastní přistávací manévr spojený s dopadem do vody již absolvovali astronauti jen v kabině. Rychlost nárazu do vody snižovaly dva padáky.

Setkání na oběžné dráze

Loď s označením Gemini 7 s Frankem Bormanem a Jimem Lovellem na palubě odstartovala z mysu Canaveral na Floridě 4. prosince 1965. Na oběžné dráze strávili celkem 14 dní a jedním z hlavních cílů letu bylo otestovat vliv dlouhodobého pobytu ve stavu beztíže na lidský organismus.

Let probíhal bez potíží. Po navedení lodi na oběžnou dráhu zkontrolovala posádka všechny palubní systémy a zahájila plnění úkolů. Kromě jiného byla otestována komunikace s pozemními stanicemi pomocí laserového paprsku, navigační postupy a rozpoznávání kontinentů.

Hlavní cíl vesmírné mise ale spočíval v něčem úplně jiném. Posádku Gemini 7 čekalo setkání a společné manévrování s druhou kosmickou lodí Gemini 6A, na jejíž palubě byli astronauti Walter Schirra a Thomas Stafford. Let Gemini 6A však od samého začátku provázely problémy. Start byl původně naplánován na 12. prosince, ale kvůli nečekané poruše musel být přerušen a uskutečnil se až 15. prosince 1965. Obě lodě navázaly radarový kontakt v 16:59 UTC (tzv. koordinovaný světový čas) a v 19:33 UTC Stafford oznámil řídícímu středisku vesmírných letů, že se obě lodě přiblížily na vzdálenost 36 m. Gemini 6A pak jemným manévrováním oblétávala loď Gemini 7 a v jeden okamžik byly obě lodě od sebe vzdáleny pouhých 30 cm. Gemini 7 kvůli nedostatku paliva byla při této činnosti pasivní a šetřila své pohonné hmoty na přistávací manévr.

Finále

Gemini 6A přistála na hladině Atlantiku 16. prosince 1965, zatímco Gemini 7 i se svou posádkou setrvala na oběžné dráze ještě o dva dny déle a svou misi ukončila 18. prosince 1965 v atlantských vodách asi 900 km jihozápadně od Bermud, kde na ně čekala letadlová loď USS Wasp.

Posádka lodi Gemini 7 strávila na oběžné dráze 14 dní, a vytvořila tak nový světový rekord v délce pobytu ve vesmíru. Jejich prvenství překonala až v roce 1970 posádka sovětské lodi Sojuz 9, která strávila na oběžné dráze 30 dní.

Zdroj: NASA, National Air and Space Museum