18. července 2022 13:25
Adam Vala

Velký problém s letem na Mars: Astronautům zestárne jedna část těla o desítky let

Pokaždé, když se probírá téma cesty člověka na Mars, mluví se převážně o plavidle, které k rudé planetě poletí, o zásobách jídla či kyslíku nebo o konstrukcích na Měsíci, odkud by mohla celá mise odstartovat. Nová studie vědců z University of Calgary ovšem přichází s mnohem závažnějším problémem, který se paradoxně netýká technologií.

Zdá se, že nejslabším článkem budoucí mise na Mars bude člověk. Respektive tedy reakce beztížného stavu na naše kosti, která je podle nového zjištění mnohem dramatičtější, než se dříve zdálo.

Nepřítel jménem nulová gravitace

Ačkoliv astronauté tráví na palubě vesmírné stanice ISS klidně i půl roku, dosud se počítalo s úbytkem 1–2 procent kostní hmoty za každý měsíc v beztížném stavu. A i když by celkových 12 procent za 6 měsíců činilo významné číslo, rekonvalescence měla probíhat uspokojivě a předpokládalo se, že astronauté zatížením pohybového aparátu díky gravitaci kostní hmotu opět získají. Jak už jsme ale naznačili výše, nová studie, v rámci které byla zkoumána zápěstí, kotníky a dlouhé kosti 17 příslušníků misí na ISS, odhaluje mnohem závažnější výsledky.

Jak uvádí lékař a ředitel McCaigova institutu pro zdraví kostí a kloubů Steven Boyd ve studii zveřejněné odborným časopisem Scientific Reports, ztráta kostní hmoty za pouhých několik měsíců ve vesmíru odpovídá přirozené degradaci kostí za několik desítek let. Rekonvalescence navíc u všech sledovaných astronautů nepřinesla očekávané výsledky, když u devíti z nich nedošlo ani po jednom roce k doplnění hmoty například v holeních kostech. Podle Boyda je to velký problém právě v souvislosti s delšími misemi a vzhledem k tomu, že cesta na Mars zabere přibližně tři roky, mohl by pohybový aparát vybraných astronautů značně utrpět.

Nic není ztraceno

Bude nicméně zapotřebí sledovat celou situaci déle a podrobněji, protože Boyd přiznává, že jednoduše nezná odpověď na otázku, zda bude kostní hmota ubývat v přímé úměře k délce pobytu v beztížném stavu, nebo se vše v nějakém bodě zastaví. „Je možné, že se po nějaké době všechno ustálí, ale stejně tak je možné i to, že budeme kostní hmotu ztrácet neustále,“ říká Boyd. Nemyslí si však, že by vše došlo tak daleko, až by „z kostí nic nezbylo“, bez dalších testů to ale jistě prohlásit nemůže.

A nebudou to zřejmě pouze kosti, jak podotýká Guillemette Guaquelin-Koch, vedoucí výzkumnice francouzské vesmírné agentury CNES. „I při dvou hodinách sportu denně je to ve stavu beztíže, jako kdybyste byli po zbývajících 22 hodin připoutání na lůžko. Stav beztíže je nejdrastičtější fyzickou nečinností, jaká existuje,“ říká a rozhodně vyhlídky nezlepšuje.

Cesta tak patrně povede přes kompletní změnu cvičebních plánů pro astronauty ve vesmíru, v rámci kterých se začíná upouštět od jízdy na rotopedu a přidávají se cviky, které jsou dlouhodobě účinnější. Jedním z nich je například mrtvý tah.

Zdroj: The Guardian

Adam Vala

Adam Vala

Newsletter

Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů

Populární filmy na Prima Zoom