Tiger II zničil najednou desítky sovětských tanků. Nezastavil ho ani Stalinův nejtěžší obrněnec
Tank se stal králem pozemních bojů druhé světové války, přičemž největší pokrok ve vývoji této tehdy převratné zbraně od počátku zaznamenávaly Německo a Sovětský svaz. Právě z jejich továren na bojiště mířily ty nejničivější těžké tanky, jejichž nasazení mělo potenciál zásadně změnit poměry na bojišti.
Který z desítek typů obrněnců druhé světové války byl tím nejlepším, nejdokonalejším, nejvýkonnějším? Určit vítěze není snadné, z hlediska odolnosti a ničivé síly se ale za žhavé kandidáty považují dva stroje – německý Tiger II a sovětský IS-2. Oba zasáhly až do druhé poloviny konfliktu a jejich vzájemné souboje se staly legendárními. Nepoměr představovaly jejich počty – zatímco Němci dokázali vyrobit jen 492 Tigerů II, Rudá armáda do konce druhé světové války nasadila 3584 tanků IS-2.
Přečtěte si také: Legendární izraelský tankista zničil 60 nepřátelských tanků. Bil se jako Řekové u Thermopyl
Královský tygr
Panzerkampfwagen VI Tiger Ausf. B, známý také jako Tiger II nebo Královský tygr (německy Königstiger), byl posledním německým tankem, který se za druhé světové války dostal do sériové výroby. Díky hmotnosti až 70 tun a výkonnému Kruppovu kanónu 8.8 cm KwK 43 L/71 se jednalo o nejtěžší a nejsilněji vyzbrojený sériově vyráběný německý tank.
Kanón byl mimořádně přesný a jeho více než šest metrů dlouhá hlaveň udělovala granátům úsťovou rychlost 1000 m/s. To umožnilo ničit většinu spojeneckých tanků na velkou vzdálenost, v případě amerických tanků Sherman a sovětských T-34/85 to bylo až 3500 metrů. V rukou vycvičené posádky, kterou tvořilo pět tankistů, palebná síla Tigeru II představovala smrtící výhodu.
Zesílení čelního pancíře na 150 mm a jeho sklonění v úhlu 50 stupňů způsobilo, že tank byl zepředu prakticky nezničitelný. Důsledkem silného pancéřování ale byla nízká rychlost – deklarovaných 38 km/h pro jízdu na silnici se v terénu měnilo na 15 km/h, za což si Tiger II vysloužil od německých vojáků nelichotivou přezdívku „Die Schnecke“, tedy šnek.
Josif Stalin 2
Zatímco se měl Tiger II majestátně pohybovat bojištěm jako nedobytná, a přitom smrtonosná zbraň, šel sovětský IS-2, jehož označení IS – Iosif Stalin – odkazovalo na vůdce Sovětského svazu, jinou cestou. Jeho úkolem bylo při masivních vojenských operacích prolamovat nepřátelskou obranu, k čemuž byl vybaven dostatečným pancéřováním a výkonným kanónem ráže 122 mm.
Ve srovnání s Tigerem II byl ale pancíř IS-2 o něco slabší (maximálně 120 mm) a tank byl celkově o něco menší, díky čemuž proti německému konkurentovi ušetřil celých 24 tun hmotnosti. Obrovský 122mm kanón D-25T měl nižší úsťovou rychlost střely, ale váha projektilu byla přes 25 kg. Nemusel tak nutně probít pancíř Tigera II, samotná obrovská kinetická síla dokázala potrhat sváry nebo poškodit vnitřní mechanismy nebo zranit posádku. Na druhou stranu vezl pouze 28 granátů, zatímco Tiger II jich měl k dispozici 86. Nevýhodou IS-2 byla i dělená munice (zvlášť těžký granát a prachová nálož), což způsobovalo nízkou rychlost střelby (1–2 výstřely za minutu). O tom, jak si vedly tanky IS-2, se můžete podívat v této epizodě seriálu Prima HISTORIE:
Tiger proti Stalinovi
Na východní frontě se německý supertank do aktivního boje dostal poprvé až v srpnu 1944 u Sandoměře – a nebyla to žádná sláva. Během obranných bojů v rámci operace Bagration vyrazilo 11. srpna osm tanků Tiger II a větší počet tanků Panther do útoku proti sovětskému předmostí na Visle. Po obsazení několika vesnic ale Sověti následující den připravili německým tankistům past, když zamaskovali značný počet svých IS-2 a T-34/85 do stohů a počkali, až se Němci přiblíží.
Po celodenním boji zůstalo všech osm tanků Tiger II na bojišti, přičemž část jich Sověti zneškodnili palbou zblízka do slaběji pancéřovaných boků, další pak uvízly v písčitém terénu a posádky je opustily. Při operaci se projevily hlavní slabiny německého těžkého tanku – špatná průchodnost náročným terénem a přehřívání motorů Maybach HL 230 P30 při přesunech po vlastní ose, částečně ovlivněné nezkušeností posádek.
Berlín na dohled
Tigery II se poté zapojily i do bojů na západní frontě, kde mimo jiné v prosinci 1944 v bitvě v Ardenách tvořily část bojové skupiny Joachima Peipera, jejímž cílem bylo proniknout hluboko do spojeneckého týlu, narušit zásobování a znovuobsadit Antverpy. Stejně jako mnohé další tanky a obrněná vozidla ale musely být v obklíčení a bez paliva opuštěny.
Jeden z nejpůsobivějších bojových výkonů předvedly tanky Tiger II na samém konci války 19. dubna 1945 na přístupech k Berlínu. Trojice Tigerů z 2. roty 503. praporu těžkých tanků Waffen SS (s.SS-Pz.Abt 503) pod velením vrchního šikovatele Karla Körnera nejprve ráno poblíž města Strausberg zničila dva sovětské těžké tanky IS-2. Později odpoledne pak Körner, který měl ten den 25. narozeniny, narazil na silnici mezi Strausbergem a Bollersdorfem na 11 sovětských IS-2. Pohotově odstřelil nejprve tanky v čele a na konci kolony a pak chladnokrevně pokračoval, dokud nezničil všechny IS-2.
Tím to ale zdaleka nekončilo. Poblíž se nacházelo dalších 100 až 150 středních tanků T-34/85, jejichž posádky doplňovaly munici a palivo. Tigery spustily palbu a několik desítek jich zničily. Množství cisteren s palivem a nákladních vozů s municí explodovalo, což způsobilo mezi ruskými tankisty ještě větší paniku. Sám Körner měl stylem „jedna rána, jeden zničený tank“ na svém kontě 39 sovětských strojů. Pak mu došla munice.
Po této akci se 503. prapor a další jednotky stáhly k obraně Berlína. Celkově Körner cestou do Berlína zničil přes 100 sovětských tanků a 26 protitankových děl, za což byl 29. dubna 1945 v bunkru pod říšským kancléřstvím vyznamenán Rytířským křížem. Po ceremoniálu se Körner vrátil ke své jednotce na frontové linii v berlínské čtvrti Charlottenburg. Poslední Tiger II z jeho jednotky byl 2. května zničen při pokusu o průnik z města přes most ve Spandau (Špandava), sám Körner unikl a žil v Německu až do své smrti v srpnu 1997.
Tank číslo 23
Dobývání Berlína se účastnily i sovětské tanky IS-2, které obránce děsily svou mohutností a palebnou silou, díky níž bylo jejich hlavním úkolem ničit barikády. V pouličních bojích se ale zároveň projevily jejich slabiny spočívající v pomalé střelbě a slabším pancéřování, které Němci proráželi pancéřovými pěstmi.
Mohlo by vás také zajímat: Historik: Proti Hitlerovi bojovalo nečekaně mnoho Čechoslováků, kteří byli dříve ve wehrmachtu
Jeden z tanků IS-2 byl z Berlína převezen do Prahy a v červenci 1945 instalován na pomníku na náměstí Sovětských tankistů, dnes náměstí Kinských. V duchu komunistické propagandy měl představovat první tank (tank číslo 23), který měl ráno 9. května 1945 vjet do Prahy a být zničen na Klárově v boji s německými samohybnými děly. K boji skutečně došlo, ale účastnily se ho tři tanky T-34/85 Koněvova 1. ukrajinského frontu, přičemž zničen byl tank č. 24. V roce 1991 byl tank přetřen na růžovo, a nakonec skončil ve vojenském muzeu v Lešanech.
Zdroj: VHÚ, The Tank Museum
Video, které jste mohli minout: Porsche vyráběl pro Hitlera tanky i slavná auta. Nacistický konstruktér pocházel z Čech, past sklapla ve Francii
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
