Rusko slaví konec války až 9. května, o den později než většina Evropy. Za vše může Stalin

Konec dubna 1945 byl nabitý událostmi. Už několik dnů se bojovalo v ulicích Berlína, když se 28. dubna vůdce třetí říše Adolf Hitler dozvěděl o smrti svého fašistického spojence, italského vůdce Benita Mussoliniho. O dva dny později, 30. dubna 1945, spáchal Hitler ve svém bunkru na zahradě Říšského kancléřství sebevraždu.

Od pádu Berlína ke kapitulaci

Bitva o Berlín skončila 2. května 1945 dobytím Říšského sněmu, nad kterým po několikadenních urputných bojích zavlála sovětská vlajka. Německá posádka Berlína pod velením generála dělostřelectva Helmuta Weidlinga se sice vzdala, jiné početné jednotky se ale stále snažily probojovat si cestu do amerického zajetí.

Čtěte také: Jaké IQ měli vysoko postavení nacisté? Norimberský proces odhalil přesná čísla

I proto se konec války nekryje s pádem Berlína. Hitlerův nástupce velkoadmirál Karl Dönitz (oficiálně se stal říšským prezidentem) pověřil teprve 6. května náčelníka operačního štábu OKW (Oberkommando der Wehrmacht – Vrchní velení ozbrojených sil) generála Alberta Jodla, aby se Spojenci podepsal bezpodmínečnou kapitulaci.

Zmatek se dvěma termíny

K tomu došlo 7. května ve 2:41, ale bez účasti sovětských vysokých důstojníků – sovětský vůdce J. V. Stalin proto trval na zopakování celého aktu. Následujícího dne, 8. května 1945, se tak v berlínském předměstí Karlshorst podepsání bezpodmínečné kapitulace opakovalo. Tentokrát se podpisu účastnil i maršál Georgij Konstantinovič Žukov, který spolu s Ivanem Stěpanovičem Koněvem dobyl Berlín.

K podpisu došlo ale krátce před půlnocí 8. května, kdy už v Moskvě začal následující den, tedy 9. květen. Sovětský vůdce Stalin pak právě tento den prohlásil za Den vítězství. Spolu se Sovětským svazem proto od roku 1945 všechny satelitní státy včetně Československa slavily konec 2. světové války 9. května, zatímco západní země se držely data 8. května.

Poslušné Československo

Dnes zůstává 9. květen Dnem vítězství pro Rusko a většinu dalších postsovětských republik vyjma Pobaltí. Slaví se i v Izraeli. V Rusku se ale neslaví jako konec 2. světové války (1939–45), ale jako vítězství ve Velké vlastenecké válce (1941–45). Důvod je jednoduchý – Sovětský svaz ani dnešní Rusko nepovažovaly Stalinův útok na Polsko z 18. září 1939 za válku, ale jen policejní operaci v duchu paktu Ribbentrop-Molotov. O zimní válce s Finskem (1939–40) nemluvě.

Čtěte také: Meziválečný funkcionalistický skvost Evropy: Plány na Baťův Zlín zhatili nacisté

V socialistickém Československu připadal Den vítězství na 9. květen s ohledem na příjezd sovětské Rudé armády do Prahy. Tu až ale 9. května 1945 německé jednotky v souladu s dohodou uzavřenou mezi německým velením a velením Pražského povstání opustily.

Druhá světová válka nicméně pokračovala i po kapitulaci Německa a jeho spojence Itálie. Poslední člen Osy, císařské Japonsko, bojoval až do 2. září 1945, kdy jeho představitelé podepsali bezpodmínečnou kapitulaci na palubě bitevní lodi USS Missouri kotvící v Tokijském zálivu.

Zdroj: Department of Defense