Jaké IQ měli vysoko postavení nacisté? Norimberský proces odhalil přesná čísla

Norimberský proces vešel do historie jako jeden z nejznámějších momentů mezinárodně vymáhané spravedlnosti. Ačkoli byly americké, britské, sovětské a francouzské síly po konci druhé světové války chycené v dílčích rozepřích (a samozřejmě také zdecimované nejkrutějším konfliktem v dějinách), dokázaly už v listopadu 1945 zahájit téměř rok trvající tribunál, který posuzoval podíl 24 mužů na válečných útrapách. Polovina ze stíhaných nacistických pohlavárů odešla s rozsudkem trestu smrti, ale dnes se zaměříme na to, co o nich zjistily proběhnuvší psychologické testy.

Pokřivené nacistické osobnosti

Psychologické prozkoumání těchto figur plynulo jednak z legislativní potřeby, tedy posouzení jejich způsobilosti k účasti na soudním procesu, jednak ale také z vědecky motivované zvědavosti. Přestože se ještě tehdy nevědělo o nacistických činech zdaleka vše, jejich hrůznost byla nepopiratelná. Co to muselo být za lidi, když byli schopní tak nehumánního chování? Na to hledali odpovědi dva mladí američtí odborníci, vojenský psychiatr Douglas Kelley a psycholog Gustave Gilbert.

Obecné charakteristiky vyřčené oběma odborníky zněly takto: „Silné, dominantní, agresivní a egocentrické osobnosti, často s nedostatkem svědomí. Podobné lidi můžeme najít všude, především jak ve velkých pracovnách rozhodují o osudech svých národů,“ popsal Kelley. Podle Gilberta se jednalo o „narcistní sociopaty. Nemilosrdně agresivní, emocionálně necitlivé a s minimem přívětivosti“. Skutečně zajímavé bylo, že se od sebe jednotliví nacisté osobnostně velmi lišili – nešlo tedy říct, jaká je jednoznačná charakteristika „zlého člověka“.

Inteligence rozhodně nechyběla

Po zkoumání osobnostních charakteristik nastoupilo měření inteligence. To se běžně provádí u lidí, jimž hrozí odsouzení k trestu smrti, aby se tak případně předešlo popravě mentálně retardovaných. V tomto případě se jednalo o výjimečnou situaci, protože političtí vůdci (a to je vcelku zajímavé) jinak nikdy testy inteligence nepodstupovali. Každopádně se však ukázalo, že nacističtí důstojníci byli skutečně velmi inteligentní. Průměrné IQ bylo 128, což je o mnoho výše nežli průměrná hodnota IQ, tedy 100. Je to lepší výsledek, než jakého dosáhne kolem 95 procent lidí, nacistická elita tedy mohla těsně před smrtí ještě naposled polaskat své ego a ve svých očích si potvrdit nadřazenost nad většinou.

Nejinteligentnějším ze zkoumaných zločinců byl Hjalmar Schacht. Ekonom, prezident říšské banky a předválečný ministr hospodářství se však ještě před válkou stal kritikem nacistického režimu, dokonce strávil několik let v koncentračních táborech. Neměl nic společného s nacistickou ideologií, byl pouze zodpovědný za výrazný hospodářský rozkvět Německa ve 30. letech. Norimberský proces ho nakonec omilostnil, ještě předtím se však stačil zapsat fascinujícím IQ v hodnotě 143.

Ze známějších jmen můžeme jmenovat Hermanna Göringa s IQ 138, Hanse Franka (130), Joachima von Ribbentropa (129), Alberta Speera (128), Konstantina von Neuratha (125) či Rudolfa Hesse (120). Nejnižšího výsledku v těchto IQ testech dosáhl Julius Streicher, zapřisáhlý antisemita a vydavatel týdeníku Der Stürmer. I on se však s hodnotou 106 udržel nad průměrem, což částečně vyvrací předpoklad o nacistických pohlavárech jako zmanipulovaných loutkách v rukou Hitlera. Všichni tito muži vědomě využívali svých nemalých schopností a inteligence k podpoře zločinů proti lidskosti; jejich přísné potrestání proto bylo více než na místě.