Unikátní záběry odhalují vrchol nacistické propagandy. Takhle pracovala Leni Riefenstahlová

Když časopis Time v 60. letech sestavoval žebříček sta nejvýznamnějších filmových režisérů, byla mezi nimi i Němka Leni Riefenstahlová. O třicet let dříve bývalá tanečnice a herečka nabídla své služby Adolfu Hitlerovi a jeho ministru propagandy Josephu Goebbelsovi. Výsledkem byla trilogie o sjezdech nacistické NSDAP, z nichž nade vše „trčel“ film Triumf vůle.

Královna propagandy

Masové scény a emotivní projevy z 6. sjezdu nacistů zpracovala Riefenstahlová do té doby nepoužitým uměleckým způsobem. Film měl premiéru 28. března 1935 za účasti Adolfa Hitlera a podle Goebbelse šlo o „nejlepší film o Führerovi, jaký byl kdy natočen“, což dokládá i cena nejen cena za nejlepší zahraniční dokumentární film na festivalu v Benátkách (1935).

Riefenstahlová se svým Triumfem vůle zařadila po bok dalšího totalitního propagandisty, sovětského režiséra Sergeje Ejzenštejna, jehož němý film Křižník Potěmkin z roku 1925 byl na světové výstavě EXPO 1958 v Bruselu vyhodnocen mezinárodní porotou jako nejlepší film všech dob. Tatáž porota zároveň zařadila její pozdější film Olympia mezi deset nejlepších filmů vůbec.

VÍCE K TÉMATU: Proč všechny moderní olympiády vycházejí z té Hitlerovy?

Hitlerova múza

Leni Riefenstahlová se s vůdcem třetí říše Adolfem Hitlerem setkávala pravidelně, naposledy v den jeho narozenin 30. března 1944 v jeho sídle na Berghofu. Ve své knize V mé paměti, kterou vydala v roce 1987, ale vzpomínala i na dřívější schůzky. Například když jí den před odjezdem na hory o Vánocích roku 1935 nečekaně zavolal Hitlerův pobočník a požádal ji, zda by na první svátek vánoční mohla vůdce navštívit v jeho mnichovském bytě v nenápadném rohovém domě č. 16 na náměstí Prince regenta.

Hitler přijal Riefenstahlovou v civilu a choval se nenuceně. „Jak jste trávil Štědrý večer?“ zeptala se ho režisérka. „Jezdil jsem se svým řidičem bez cíle ulicemi a nějakými vesnicemi, a když jsem se unavil, šel jsem spát,“ odpověděl jí Hitler, který až do podivné svatby s Evou Braunovou 30. dubna 1945 žil v neoficiálním celibátu.

Olympia na scéně

V době, kdy se odehrála tato vánoční schůzka, už měla Riefenstahlová hlavu plnou nového projektu. Krátce po úspěchu s Triumfem vůle dostala v roce 1935 nabídku, která se neodmítá. Měla zdokumentovat XI. olympijské hry, které se měly o rok později konat v Berlíně a které Hitler využil jako gigantickou prezentaci nacismu a nového německého řádu.

Riefenstahlová vsadila na velké množství kamer, z nichž některé se vůbec poprvé pohybovaly automaticky po kolejnicích, klesaly a zase stoupaly po stožárech nebo jezdily v autech. Maximální úsilí si vyžádal už první den olympiády s defilé jednotlivých národů, zapálením olympijského ohně, Hitlerovými zahajovacími slovy a hymnou, kterou zkomponoval Richard Strauss. „Abychom všechno obsáhli, nasadili jsme dalších třicet kamer. Slavnostní zahájení tak natáčelo 60 kameramanů,“ vzpomínala Riefenstahlová.

Malé kamery s pouhými pěti metry filmu štáb Riefenstahlové přivazoval ke koňským sedlům účastníků jezdecké soutěže všestranné způsobilosti (military) – většina záběrů byla roztřesená, ale těch několik použitelných bylo odměnou za tento experiment. Další kamery na sobě měli maratonští běžci.

MOHLO BY VÁS TAKÉ ZAJÍMAT: Všechno, co jste kdy chtěli vědět o sexuálním životě Hitlera, ale báli jste se zeptat

Riefenstahlová dokonce neváhala žádat sportovce, zda by mohli zápolení opakovat. Tak tomu bylo s večerním finále ve skoku o tyči, v němž se zuřivě utkali Američané a Japonci. Režisérka jeho aktéry přemluvila k natáčení následující den. „Brzy se z toho vyvinulo téměř opravdové zápolení a skokani dosahovali stejných výšek jako předešlý den,“ vzpomínala.

Riefenstahlová pořídila přes 400 000 metrů filmového materiálu, z nějž vznikl dvoudílný film Olympia. Jeho premiéru v paláci UFA v Berlíně si nenechala ujít špička nacistického režimu v čele s Adolfem Hitlerem. Film zaznamenal ohromný úspěch a Riefenstahlová s ním objela nejen Evropu, ale i Spojené státy. Olympia ale byla zároveň jejím posledním dokončeným projektem.

V roce 1944 se Riefenstahlová podílela na natáčení bojů ve Východním Prusku a po válce musela Spojencům vysvětlovat, jaký vlastně byl její vztah k Hitlerovi, Goebbelssovi, Speerovi a dalším vysoce postaveným nacistům. Po zdlouhavé, nicméně úspěšné denacifikaci se Riefenstahlová pustila do fotoreportáží mezi africkými domorodci a ve svých 70 letech se začala potápět. Zemřela v Německu v září 2003 ve svých 101 letech.

ZDROJ: Leni Riefenstahlová: V mé paměti, Praha 2004