Proč všechny moderní olympiády vycházejí z té Hitlerovy?

V roce 1936 v Berlíně proběhly monstrózní olympijské hry, které ukázaly zbabělost či snad jen politickou slepotu Mezinárodního olympijského výboru. Pořádání her ve zcela militarizovaném Německu mělo posvětit Hitlerův režim a stát se vůdcovou nejpovedenější reklamní akcí. Jedinou černou skvrnou byl extrémně úspěšný americký atlet, černoch Jessy Owens.

O pořádání her rozhodl Mezinárodní olympijský výbor roku 1931, kdy začínal Hitlerův nástup k moci (NSDAP měla toho roku "pouhých" 800 000 členů). O dva roky později se muž s knírkem stal říšským kancléřem a v roce 1935 vešly v platnost Norimberské zákony, které Židům zakazovaly sňatek s Árijci, znemožňovali návštěvy divel a kin, znemožňovaly vykonávat intelektuální zaměstnání (lékaři, učitelé, vědci, …).

Židé nesměli vlastnit majetek, mohli nakupovat jen ve vyhrazeném čase a týkalo se jich mnoho dalších omezení, včetně zákazu koupání ve veřejných bazénech a členství ve sportovních spolcích. Zejména poslední bod mnoha talentovaným sportovcům znemožňoval tréning a kvalifikaci na olympiádu, která se měla konat v roce 1936 v Berlíně.

Souboj ras

Díky tomu, že se mnohé z jevů ukazujících na diktátorský a militaristický systém dostaly na světovou veřejnost, začaly zaznívat hlasy o bojkotu her. Nicméně Hitler a jeho ministr propagandy Joseph Goebbels dělali co mohli, aby se hry změnily v ukázku nadřazenosti bílé rasy.

Nebylo tomu tak vždy – rok před svým nástupem do kancléřské funkce vůdce tvrdil, že „olympiáda je vynálezem Židů a zednářů“ a v době konání her se smál Američanům, že za sebe nechají sportovat lidi nižší rasy. Paměti Alberta Speera, hlavního architekta nacistického režimu, tuto tezi potvrzují. „Hitler byl velmi podrážděný sérii triumfů skvělého barevného amerického běžce Jesseho Owence. Lidé, jejichž předkové přišli z džungle, jsou primitivní, řekl Hitler s pokrčením ramen, jejich těla byla silnější, než u civilizovaných bělochů. Představují nefér konkurenci, a proto musejí být vyřazeni z budoucích her,“ píše Speer ve svých pamětech. „Na německé půdě není místo pro židovské vedení ve sportu ani pro pacifisty a ony zrádce národa, Panevropany či jiné lidi nakažené Židy,“ píše se v brožurce Sportovní duch ve Třetí říši.

Peníze pro barona Coubertina

Nacisté zavedli dodnes používaný prvek olympijské pochodně. Poprvé se běželo z Atén do Berlína v roce 1936. Trasa vedla vesměs „hnědou“, nacistickému režimu nakloněnou Evropou. Olympijský pozdrav byl natolik podobný „hajlování“, že byl roku 1946 zrušen.

Německo extrémně stálo o požehnání od zakladatele moderních olympijských her Pierra de Coubertina, které by podpořilo legálnost tamního režimu. Baron Coubertin se v té době potýkal s finančními problémy, proto hitlerovský režim sáhl ke kroku jenž se vyloženě nabízel “Jako výraz hluboké úcty k vašemi celoživotnímu dílu a ke zmírnění vašich starostí vznikla iniciativa dát vám určité peníze, se kterými byste mohl disponovat zcela podle svého uvážení, zejména pokud jde o vaši rodinu. Mluvil jsem s několika lidmi, kteří si přejí s ohledem na moderní olympiádu v Berlíněn vyjádřit svou úctu a obdiv. K mé velké radosti jsem se právě dozvěděl od našeho velikého vůdce a kancléře, který jak víte, nadšeně brání olympijský ideál a který nekonečně lituje, že nemůžete přijet a pomoci s hrami, že mi dal k dispozici sumu 10 000 RM (říšským marek), čili 12 300 švýcarských franků, s prosbou, abych vám ji poslal. Je zbytečné vás ujišťovat, že tato věc nikdy nebude zmíněna na veřejnosti.” Zchudlý baron úplatek přijal a ačkoli se her osobně nezůčastnil, poslal své blahopřání.

Katastrofa jménem Owens

I v průběhu samotných her se ukázala německá touha po vítězství a naopak strach z úspěchů židovských sportovců. Ve finále cyklistického sprintu německý závodník Toni Merkens viditelně fauloval nizozemského reprezentanta, proti čemuž nizozemská delegace důrazně protestovala. Marně. Němec Merkens byl místo diskvalifikace potrestán pokutou 100 říšských marek a obdržel zlatou medaili. Okamžitě po skončení olympiády se stal německým profesionálním cyklistou.

Naopak jiní sportovci, američtí atleti Sam Stoller a Marty Glickman, měli mezi svými předky Židy, což jim vyneslo vyřazení ze sportovního klání pouhopouhý den před konáním jejich závodu. Spekulace o jejich vyřazení tvrdí, že záměrem Amerického olympijského výboru bylo neztrapnit Hitlera tím, že by zlaté medaile získali Židé. Stoller měl být součástí štafetového běhu jako první ve štafetě, neboť měl skutečně rychlý start a Glickman od něj měl kolík přebírat. Američané samozřejmě židovský podtext oficiálně nepřiznali.

Naprostou katastrofou pro německé organizátory skončil start amerického černošského atleta Jesse Owense. Ten v Berlíně získal celkem čtyři zlaté medaile, a to v běhu na 100 metrů a na 200 metrů, ve skoku do dálky a také jako člen vítězné štafety na 4 x 100 metrů, v níž nemohli startovat Stollen a Glickman. Hitler se pochopitelně neobtěžoval Owensovi medaile předat - rozhodně nechtěl být zachycen fotoaparáty a kamerami ve společnosti fenomenálního černošského atleta.

Jde o politickou dohodu

Hry se nakonec pod mohutnou vlajkoslávou s hákovými kříži konaly a dva roky po „mírových“ hrách, které spíše než mírem byly válečnou propagandou, připojilo hitlerovské Německo k Říši Rakousko a zabralo české pohraničí.

Hledat jakoukoli spojitost mezi zabíráním cizího území a olympijskými hrami je na první pohled nesmysl, byť podobně se choval v roce 2014 ruský prezident Vladimir Putin. Po zimní olympiádě v Soči zabral část suverénní Ukrajiny aniž se, podobně jako v případě Hitlera, světová veřejnost zmohla na jakýkoli odpor. Ať se se jedná o olympiády v jakékoli méně demokratické zemi, a je jedno, zdali jde o Německo roku 1936, Čínu roku 2008 (a další budou v Pekingu v roce 2022) nebo již zmiňované Rusko, vždy jde o dohodu politickou. „Mírové“ ideály či otázky lidsko-právní stojí u Mezinárodního olympijského výboru v pozadí už hezkou řádku desetiletí.

Text Topi Pigula