Svatoslavu Štěpánkovi vraždění žen nestačilo. Nenávist ho nutila k hrozným činům

Část vrahů a zlodějů si v dětství prožila týrání, měla otce tyrana nebo alkoholika. Svatoslav Štěpánek byl výjimkou. Den po Štědrém dnu roku 1911 se narodil do rodiny inženýra, který pracoval v cukrovaru, a učitelky v mateřské škole. Matka zůstala po jeho narození v domácnosti. Svatoslav byl nejmladší ze tří sourozenců a matka mu věnovala veškerou svou péči a lásku.

Podivínské a problematické dítě

Od malička to ale byl divný patron. Rád mučil, týral a zabíjel zvířata a ve volném čase chodil pozorovat hrobníka při práci. V dětském kolektivu byl dost neoblíbený, a i když se nakonec vyučil zahradníkem, nikdy pořádně nepracoval. V páté třídě v afektu vzal poprvé do ruky nůž a pobodal svého spolužáka. Kromě sadistických a agresivních sklonů neměl úctu ani k majetku a často kradl, což v roce 1930 vyústilo v hrozbu ročního vězení.

Matka, která svého syna všemožně obhajovala a chránila ve snaze zabránit vězení, domluvila psychiatrické vyšetření u svého známého v Praze. Ten sice napsal zprávu vyznívající ve Štěpánkův prospěch a zpochybňující jeho příčetnost v době spáchání krádeže, ale v soukromém rozhovoru paní Štěpánkové doporučil další vyšetření a ústavní léčbu, kterou matka striktně odmítla. Můžeme jen spekulovat, co by se stalo, kdyby byl Svatoslav Štěpánek hospitalizovaný a podrobil se navrhované léčbě.

Eskalace násilí

I když matka svého syna zodpovědně hlídala, nemohla s ním být celý den. Navíc často odjížděla za dcerou na Slovensko. V době matčiny nepřítomnosti zažíval Svatoslav nebývalý pocit svobody a kolotoč jeho hrůzných činů se začal pomalu roztáčet.

Začátkem ledna roku 1936 napadl teprve třináctiletou Růženu Jebavou. S flobertkou v ruce ji dostihl na kole a chytil. Prý beze slov jí přiložil hlaveň k levé lopatce a vystřelil. Dívku nechal ležet na zemi, nasedl na kolo a popojel o pár desítek metrů dál. Svatoslav se k ní ještě na chvíli vrátil a prohlásil: „Tady to máš,“ a odjel. Dívka měla štěstí. Kulka jen o kousek minula srdce a i díky brzkému zásahu lékařů dívka přežila.

Další pokus o vraždu následoval jen o 13 dní později a jeho obětí se stala Zdeňka Drobná. Štěpánek se na svou druhou „větší akci“ vybavil nejen flobertkou, ale přibral i sekyru. Ženu, která se vracela z nemocnice z návštěvy svého manžela, dohonil na kole a srazil ji do příkopu. Začal jí sprostě nadávat a donutil ji k pokusu o útěk. Když ji dostihl a povalil na zem, přiložil jí zbraň k srdci. Těsně před výstřelem mu instinktivně srazila ruku a kulka tak zasáhla její břicho. Na scénu v tu chvíli vstupuje náhodný svědek, který Štěpánka vyrušil a ten patrně ze stresu z místa činu utekl. Paní Drobná měla tehdy štěstí, neboť Štěpánek byl podle všeho připravený vraždu dokončit přichystanou sekyrou.

Policie ale díky svědectví napadené ženy i svědka získala první ucelenější popis pachatele i kola, na kterém odjel. Mezi zatčenými delikventy byl i Štěpánek, který však tvrdil, že v době útoku se doma léčil s chřipkou. Vykonstruované alibi mu potvrdila nejen matka, ale ke škodě věci i několik sousedů. Jak později Štěpánek přiznal, chřipku si vymyslel a vzhled svého kola po činu výrazně pozměnil.

Tři prokázané vraždy

První prokázanou obětí se stala Františka Třísková, čtyřicetiletá mlékařka, která shodou okolností zavážela mléko i ke Štěpánkovým a zmizela 5. dubna roku 1936. Matka Svatoslava Štěpánka se v té době zotavovala po nečekané operaci a pobývala u dcery v Modře na Slovensku. Mlékařka zmizela mezi šestou a sedmou hodinou ranní.

Vyšetřování zkomplikovala její přítelkyně, která do protokolu uvedla, že ji viděla a mluvila s ní ještě během dopoledne. Další sled událostí a činů se dá jen těžko popsat a pochopit. Štěpánek později vypověděl, že paní Třískovou nejprve střelil do hlavy, ale protože stále žila, utloukl ji sekerou. Ani to mu však nestačilo. Naplno se projevila jeho sexuální zvrácenost a fascinace ženskými ňadry. Nožem jí otevřel dutinu břišní a odřízl prsa. Stáhl jí z hlavy kůži, kterou si později nasadil na ruku. Zbytek těla rozřezal na 11 kusů a se všemi jejími věcmi ho zakopal na zahradě.

Další obětí zvrácených vražedných choutek Svatoslava Štěpánka se stala jeho vlastní sestřenice Jiřina Šťastná. Nešťastná událost se stala 17. května 1936. Štěpánkova matka byla stále na Slovensku, a tak požádala svou sestru, aby Svatoslavovi nosila jídlo. Dvacetiletá Šťastná sice dostala pokyn, aby tašku s jídlem jen položila před dveře a v žádném případně nevstupovala do bytu, ale nebylo to nic platné. Když se Jiřina nevrátila domů, vydala se ji matka hledat.

Za dveřmi si všimla tašky a krve. Po krevních stopách pokračovala do sklepa, kde našla tělo své mrtvé dcery. Štěpánek se snažil utéct na protilehlou stráň, kde chtěl spáchat sebevraždu oběšením. V té mu však zabránil kolemjdoucí poštmistr se sousedy. Štěpánek byl zatčen a policie začala rozplétat nitky děsivého příběhu. Štěpánek podle všeho nejprve střelil svou sestřenici do obličeje, a aby se ujistil, že je opravdu mrtvá, bodl ji nožem do srdce. Odtáhl ji do sklepa, kde ji svlékl a ukryl. Pak se vrátil a u stolu pro svou potěchu napsal dopis, v němž sice oslovoval svou sestru, ale nejspíš byl určen tetě. V něm detailně popsal zohavení mladé ženy i své smyšlené hledání jejího těla.

V pořadí třetí prokázaná oběť byla objevena jen náhodou při ohledávání domu a zahrady Štěpánkových. Ve sklepě totiž našli policisté velmi malý prázdný hrob a to policisty vedlo k domněnce, že musel patřit dítěti. Během vyšetřování se zjistilo, že se před deseti lety u Štěpánkových ztratil pětiletý Bedřich Brožovský. Vlastní pozůstatky dětského těla se pak našly zahrabané na zahradě v kompostu. Teprve potom Štěpánek vypověděl, že malého Bedřicha udeřil do hlavy kladivem během otloukání omítky ve sklepě. Mrtvého chlapce pak rozčtvrtil a na místě zakopal. Tělo později ještě dvakrát přemístil, aby jej nikdo neobjevil.

Další odhalení

Bylo by velmi nepravděpodobné, aby se vrah Štěpánkova ražení odmlčel po usmrcení Bedřicha Brožovského na dlouhých deset let a během té doby nespáchal žádný násilný trestný čin. Během domovní prohlídky policisté mimo jiné našli ve Štěpánkově pokoji mapu, v níž bylo křížkem označeno několik míst, které se shodovaly s doposud nevyjasněnými násilnými úmrtími.

I když to Štěpánkovi nebylo jednoznačně prokázáno, s největší pravděpodobností ubodal 2. srpna roku 1932 na lesní cestě nedaleko Bohnic i Márii Zemancovou. Dvě rány byly na krku oběti a zbytek byl vedený do prsou.

V polovině října roku 1932 se Štěpánek účastnil prohlídky slovenského hradu Červený Kameň. Během této prohlídky se záhadně ztratil společně s tehdy patnáctiletou Marií Riganovou. Zatímco Štěpánka pouštěl kastelán dlouho po zavírací době ven z areálu hradu, Marii Riganovou už nikdy nikdo neviděl.

Rozsudek smrti

Znalci z oboru psychiatrie potvrdili, že Štěpánkovy násilné činy nesly výrazný sexuální podtext. Sám Štěpánek přiznal chorobně nepřirozenou fascinaci ženskými ňadry. Jeho zvrácené choutky pocítila na vlastní kůži i jeho sestra, které jednou polil prsa kyselinou solnou. Osobně pak užíval i přípravek na růst prsou.

Za tři prokázané vraždy a dva pokusy o vraždu byl Svatoslav Štěpánek v roce 1938 odsouzen k trestu smrti. Jeho matka během procesu zemřela. Rodina se snažila situaci změnit žádostí o milost adresovanou prezidentu republiky. Tato žádost však nemohla být vyřízena, protože v té době republika prezidenta přechodně neměla. Žádost o milost tedy posuzovala vláda a po jejím zamítnutí byl Svatoslav Štěpánek 8. listopadu 1938 na nádvoří pankrácké věznice oběšen.

Zdroj: Wikipedie