Útlak městského tyrana skončil záhadnou vraždou. Svědci dodnes nemohou vypovídat

Říká se, že o mrtvých se má mluvit jen dobře. Jenže Ken Rex McElroy byl tak ohavnou osobností, že to snad ani nejde. Na jeho vraždě se bez nadsázky podílelo celé maloměsto, které ale po dlouhá léta marně spoléhalo na justiční systém. Ten ovšem v případě McElroye selhal na celé čáře. Pojďme se podívat na případ, který nemá v dějinách obdoby a který mimo jiné inspiroval film Williama Hanleyho z roku 1991 s názvem Za bílého dne.

Prošlo mu pohlavní zneužití mladistvé, žhářství i napadení

Ken McElroy se narodil roku 1934 a než dosáhl 13 let, měli ho už policisté za známou firmu. Jeho záznamy velmi brzy obsahovaly mnohem horší věci, než jen malé prohřešky. Mluvíme tu o napadení, žhářství, vloupání, krádežích… Byl několikrát ženatý a měl celkem deset dětí. Minimálně v posledním případě se ovšem ženil ze zištných důvodů: Potřeboval se totiž vyhnout obvinění z pohlavního zneužití dítěte.

Trenu McCloudovou si McElroy vyhlédl, když mu bylo pětatřicet a jí dvanáct, a velmi brzy s ním otěhotněla. McElroy se proto rychle rozvedl se svou tehdejší ženou Alicí, aby si mohl Trenu vzít. Odejít od Alice nicméně nehodlal, takže spolu nějakou dobu žili všichni tři pod jednou střechou.

Čtěte také: Vraždili důchodce kvůli finanční krizi. Manžele Stodolovy rozeštval podraz Dany

Po narození dítěte spolu Trena s Alicí utekly k Treniným rodičům, McElroy si tam pro ně ale došel a aby náhodou McCloudovy nenapadlo obrátit se na policii, zabil jim psa a zapálil dům s výhrůžkou, že příště jim půjde o život.

Mistr zastrašování

A přesně jako se ženami ve svém životě, jednal McElroy s každým, koho potkal. Vzal si, co chtěl, a k výbuchu vzteku mu často stačila jen nepatrná záminka a všechny, kdo se rozhodli proti němu nějak vystoupit, zastrašil. Parkoval jim před domem, procházel se kolem, vyhrožoval… a svědkové skutečně, často těsně před soudem, vše odvolali. Státní návladní nacházeli v poštovních schránkách chřestýše, soudci byli vydíráni a místní policejní šerif a jeho muži se ve většině případů raději dívali jinam. „Nikdo po něm moc tvrdě nešel. Ten zmetek by po nich klidně střílel, jako po každým jiným, a prošlo by mu to,“ vysvětlil jeden z místních obyvatel.

Incident, který nakonec vedl k jeho vraždě, nebyl v jeho repertoáru ničím výjimečným. V dubnu roku 1980 se Trena, tehdy už konečně čerstvě plnoletá, svému manželovi svěřila, že obsluha místního obchodu jejich 4letou dceru obvinila z krádeže laciného bonbonu. Podle majitele potravin, sedmdesátiletého Ernesta „Bo“ Bowenkampa, šlo sice o naprosté nedorozumění, ale to už McElroyovi vysvětlit nedokázal a starý muž i jeho rodina se stali dalšími oběťmi jeho teroru.

Obyvatelé města se vzájemně podporovali

Po několik následujících týdnů se tyran pravidelně objevoval na zápraží jejich domu, seděl tam dlouhé hodiny a díval se jim s brokovnicí v ruce do oken. Pak se jednoho červnového dne rozhodl jednat a Bowenkampa před obchodem postřelil do krku. Starý muž útok jen těsně přežil.

Mohlo by vás zajímat: Bodomské vraždy zůstávají kriminální záhadou. Odsouzený byl po roce osvobozen

Na soud čekali jako na smilování snad všichni místní obyvatelé. Doufali, že se tentokrát McElroy už nevyvleče. Bowenkampovi byli rozhodnutí svědčit, přestože denně zažívali peklo na zemi – to, co McElroy předváděl předtím, než Boa postřelil, byl totiž jen slabý odvar toho, co přišlo pak. Bowenkampovi spali na směny a drželi ve vlastním domě hlídky. Nikde se necítili v bezpečí, kamkoli šli, prosili své přátele o doprovod. Ve dnech, kdy u svého domu viděli zaparkované McElroyovo auto, se ani neodvážili jít zalít zahradu. McElroy navíc platil místním dětem, aby pro něj jeho oběti špehovaly, a tak vždy věděl, kde se Bowenkampovi nacházejí a co tam dělají.

Obyvatelé města se ale také snažili. I oni si s Bowenkampovými domluvili různé signály a posílali do jejich obchodu své nicnetušící děti například pro papírové ubrousky, což byl kód pro to, aby si raději zavolali policii na ochranu, protože měl McElroy zrovna jednu ze svých agresivních nálad.

Poslední kapka

Bowenkampovi přesto vydrželi a výsledkem bylo, že v létě 1981 porota poprvé shledala McElroye vinným a obyvatelé Skidmoru téměř slavili. Brzy jim ale úsměv zmrzl na rtech: McElroy totiž nejenže odešel se směšně mírným dvouletým trestem, ale ještě se mohl odvolat a zůstat na svobodě tak dlouho, dokud by všechna odvolání nevyčerpal. A to by klidně mohlo trvat po desetiletí.

Hned druhý den se navíc McElroy objevil v místní hospodě plně ozbrojený, což jasně porušovalo soudní podmínky, a nechal se slyšet, že Bowenkampovy zabije. Svědci okamžitě uvědomili okresního návladního, který si vyžádal další slyšení. Místní obyvatelé dokonce pro svědky zorganizovali bezpečnostní konvoj, aby je McElroy nemohl cestou napadnout. Jejich snaha byla ale marná. McElroyův právník dokázal nechat slyšení odložit.

A to byla poslední kapka. Brzy na to, ráno 10. června 1981, se obyvatelé Skidmoru i s místním šerifem sešli v městské hale. Co se tam dělo, nevíme, žádný z místních o tom po čtyřicet let nepromluvil. Šerif okamžitě po této schůzce odjel z města. Ve stejnou dobu, kdy přejížděl do jiného okresu, obestoupilo několik desítek lidí dodávku Kena Rexe McElroye. Zazněly výstřely, zadní sklo dodávky roztříštila kulka a místní tyran se za vyděšeného výkřiku své mladé ženy zhroutil za volant se střelnou ranou v hlavě. Byl na místě mrtvý.

Přestože se incident odehrál za bílého dne a vidělo ho okolo 60 lidí, nikdo z nich si záhadně nedokázal nic vybavit. Městečko mlčelo tehdy a mlčí dodnes. Jediný, kdo vypovídal, byla Trena, která sice na rozdíl od ostatních přiznala, že nějakého střelce viděla, nebyla ale schopná ho uspokojivě identifikovat a výsledek vyšetřování její svědectví proto nijak neovlivnilo. Za vraždu místního tyrana nebyl nikdy nikdo odsouzen a s největší pravděpodobností už nikdy nebude. To jediné, co místní kdy přiznali, je, že se jim od McElroyovy smrti žije o mnoho lépe.

Zdroj: NY Times / Washington Post