Příprava vraždy Sabiny Slonkové byla fiaskem od samého začátku. Najatý vrah byl policejní informátor

Karel Srba byl před rokem 1989 údajně agentem vojenské rozvědky, odkud měl odejít po roce 2000. O novou kariéru se mu postaral Miroslav Šlouf, tehdejší vedoucí poradců Miloše Zemana. Šlouf, který sám udržoval čilé styky s předním českým mafiánem Františkem Mrázkem, Srbu doporučil ministru zahraničních věcí Janu Kavanovi na místo generálního sekretáře. Už brzy nato se pod rukama novopečeného státního úředníka začaly dít zvláštní věci.

Plán vraždy

Tou nejvýraznější byl pronájem nemovitosti Český dům, patřící českému velvyslanectví v Moskvě. Pronájem byl pro Českou republiku extrémně nevýhodný, státu měla vzniknout škoda ve výši 26 milionů korun. O podivných podmínkách pronájmu psala novinářka Sabina Slonková, která se následně zaměřila na zprostředkovatele celé věci, Karla Srbu. Tomu osobně žádná škoda nevznikla, naopak si žil relativně nad poměry. Třebaže jeho plat činil 40 000 korun měsíčně, nebránilo mu to kupovat drahé nemovitosti a celkově si žít na vysoké noze. I na základě článků, které Slonková napsala ve spolupráci s kolegou Jiřím Kubíkem, se Srba odhodlal k něčemu mnohem radikálnějšímu.

Na svou kolegyni a přítelkyni Evu Tomšovicovou se obrátil s netradičním úkolem. Měla zařídit, aby někdo Slonkové „zavřel hubu“. Tomšovicová později tvrdila, že pod tímto heslem si lze představit takřka cokoli, od úplatku přes vyhrožování až k fyzickému napadení, bylo ovšem jasné, co Srba vlastně chce. S nájemnými vraždami ale Tomšovicová neměla zkušenost, a tak se obrátila na lidi, kteří by třeba mohli. Oba se tedy obrátili na podnikatele v Paříži, jistého Jiřího Sitára. Ten by nabídku za milion korun přijal. Srbovi se ale milion zdál až moc, a tak hledala Tomšovicová alternativu blíže k domovu.

Vše jde jako po másle

Obrátila se na vimperské podnikatele Michala Novotného a Petra Volfa. Ti byli o dost levnější než Sitár. Přijali částku, kterou měla Tomšovicová od Srby k dispozici, 50 000 Kč zálohu a půl milionu v momentě, až bude hotovo. Novotný, který se ujal celé organizace, zálohu přijal, zároveň mu Tomšovicová přes známého zajistila 922 gramů výbušniny semtex. Uskladnění výbušniny byla Volfova práce. Novotný nezahálel a najal na čin recidivistu Karla Rziepela, známého pod přezdívkou Citron, s tím, že má Slonkovou zavraždit do 3. července.

O něco později Rziepel volal Novotnému, že semtex se na vraždu nedá použít a že by podle něj bylo lepší, kdyby použil pistoli. Novotnému bylo celkem jedno, jak přesně Slonková zemře, hlavně když Citron splní termín. Poslal mu tedy na poštu 4 500 Kč na pistoli s tím, že má Slonkovou třikrát střelit do hlavy a pro jistotu také pořezat, aby ztížil identifikaci. Následující den vyšla v novinách zpráva o nálezu mrtvé ženy a Karel Rziepel se Novotnému přihlásil o odměnu. Doslova mu do telefonu řekl: „Napálil jsem jí čtyři do hlavy. Tys mě na to najal, chápeš. Kdybys viděl, jak jsem to tam provedl, asi bys omdlel.“

Všechno je jinak

Spokojený Novotný obratem volal Tomšovicové, aby jí sdělil, že „Seno je sklizeno tak, že ho žádný jezeďák nenajde,“ a následně se rozhodl předat Rziepelovi slíbených 100 000 korun a pas, s nímž měl Rziepel odcestovat do Chorvatska k jisté ženě, na niž „měl být hodný“. Jaké bylo jeho překvapení, když byl krátce po dobré zprávě zadržen policií, a ne sám. Nepočítal totiž s tím, že je Karel Rziepel alias Citron zároveň policejním informátorem.

Čtěte také: Pro peníze vraždili důchodce. Kdybych Danu nepotkal, tak se to nikdy nestane, dušuje se Stodola

Ve chvíli, kdy jej Novotný najal, zavolal Rziepel známému od policie s tím, že by pro něj něco měl. Od té chvíle bylo vše v režii policie. Kriminalisté okamžitě oslovili Sabinu Slonkovou, která strávila několik dní v úkrytu. Zároveň začali odposlouchávat telefonní hovory všech zúčastněných a bylo jasné, že bude potřeba dohrát vše do konce. Zfalšovat explozi semtexu bylo zřejmě logisticky náročné, proto Rziepel volal Novotnému, že použít pistoli by bylo lepší. Všechny peníze, které obdržel, zároveň předával policii. V momentě, kdy bylo důkazů o zločinném spiknutí dost, mohli všichni zainteresovaní stanout před soudem.

Od vězení k umění

Michal Novotný se k přípravě vraždy přiznal, uvedl ale, že to vlastně udělat nechtěl, jen chtěl mít od Tomšovicové a jejího naléhání klid. Svůj podíl přiznali i Petr Volf a Eva Tomšovicová. Karel Srba vše vehementně popřel, navíc argumentoval tím, že při své finanční situaci by si přece najal opravdového profesionála a nedává smysl, aby takovou věc svěřil nespolehlivému recidivistovi. Což je něco, na co u soudu poukázal i sám Rziepel, jemuž přišlo podobně absurdní, že na vraždu najali právě jeho. Na jednu stranu to zřejmě bylo dokonalé alibi, na druhou stranu očividně nebylo dostačující.

Většina spiklenců odešla od soudu s poměrně mírnými tresty, během několika odvolání jim ale byly zpřísněny na 12 let. Karel Srba, jenž vinu nikdy nepřiznal a prezentoval se jako oběť médií a tajných služeb, si nakonec odseděl 8 let, po nichž byl propuštěn na pětiletou podmínku. Ve vězení se věnoval malování obrazů, které po propuštění vystavoval v Pitomé kavárně na Smíchově a prodával je za víc než 50 000 korun. V roce 2012 napsal o svých osudech knihu Věděl jsem příliš mnoho.

Zdroje: Českobudějovický deník / iDnes.cz / Novinky.cz