Vikinské ženy nebyly jen tvrdé válečnice. Velkou moc jim dávalo i jiné nepostradatelné umění

Co se týče rovnoprávnosti žen a mužů napříč dávnou historií, není toho mnoho, čeho by se dalo chytit a určit přesné rozdělení rolí. Obecně se vychází ze vzorců patriarchální společnosti, ale nalezené nástroje toho samy o sobě příliš neříkají. Zbraně, nádobí, budovy a další dochované hmotné předměty nám řeknou dost o dějinách jednotlivých společenství jako takových, co se ovšem role žen ve společnosti týče, konkrétních důkazů je málo.

Archeoložka Michéle Hayeur Smith se rozhodla zkoumat méně tradiční odvětví archeologie, a sice práci s látkou a oděvnictví. Šatstvo většinou nepatří mezi ty artefakty, s nimiž se často pracuje, na rozdíl od kovových či keramických předmětů totiž snáze podléhá rozkladu. Ale i ve zlomkovém množství nám textil dává spoustu informací, ze kterých lze vycházet. Co šlo zjistit z nálezů látek na Islandu od roku 874?

Textil je zlatý důl

Ze závěrů, které výzkum přinesl, vyplývá, že Vikingové by jen těžko expandovali, nebýt tkalcovství. Předmětem výzkumu byly nejen dochované podomácku vyrobené tkaniny, ale také jednotlivá vlákna, způsob tkalcovství, variabilita oblečení i tkalcovské nástroje. Skrze rozsáhlý výzkum Smithová určila, že měly ženy ve vikinské společnosti rovnocenné postavení a významně se podílely na chodu ekonomiky.

Tkalcovství bylo podle všeho ryze ženská práce, která probíhala v dynajích – krbem a tkalcovskými nástroji vybavených domcích zapuštěných metr do země. Do jedné dynaje se mohly vejít až tři ženy. Utkané šatstvo přitom sloužilo Vikingům nejen pro logické účely, ale později také jako obchodní artikl. Obzvláště tedy v pozdějších dobách, kdy Vikingové výrazně omezili loupežné výpravy a spoléhali více na obchod.

Vikingové měli rovnoprávnost

S tím souvisí i to, jak oblečení postupně ustoupilo od různých barev a vzorů a místo toho se jeho podoba více standardizovala. S růstem vikinské komunity a její zvyšující se orientací na obchod povýšilo oděvnictví z uspokojování denní potřeby na byznys – a ženská práce se kvůli tomu stala významnou ekonomickou silou.

Samozřejmě to neznamená, že by ženy do té doby měly nižší postavení. Když byli muži na loupežné výpravě, byly to ženy, kdo hlídal osadu a staral se o její chod. Stejně tak můžeme vzít za bernou minci hrob na švédském ostrově Birka, v němž byly nalezeny ostatky vikinského válečníka. Pozdější analýzy DNA potvrdily, že zbrojí opatřená mrtvola patří ženě.

Ženský byznys nicméně ženám nevydržel navždy. V tkalcovských uměních se postupem času začali ve světě zdokonalovat i muži. Během roku 1603 uvalil král Kristián IV. Dánský na obchody monopol s požadavkem, aby všechny obchodní cesty vedly přes Dánsko, čímž značně omezil Island. Tamní ženy tak bohužel postupně přišly o svou důležitou výsadu.

Zdroj: Scientific American