Vikingové nenosili rohaté přilby. Za rozšířený mýtus může opera Prsten Nibelungův

Rohaté přilby známe snad ze všech knih a filmů, které se Vikingy zabývají, nikoliv však z muzejních sbírek. Pokud bychom se chtěli zabývat historii skutečných, nikoliv mytických přileb s rohy, museli bychom místo severských válečníků putovat za japonskými samuraji. Proč tedy máme obraz „rohatého Vikinga“ uložený tak hluboko v představách?

Příběh prstenu

Zdá se, že prsteny lákají umělce k tomu, aby symbolizovaly moc. J. R. R. Tolkien stvořil ve Středozemi „prsten moci“, podobný si měl převzít kouzelník Žito alias Daniel Landa v Afghánistánu a prsteny jako symboliku používají zamilovaní v den zásnub i sňatku. Prsten Nibelungův je soubor čtyř oper volně postavených na prvcích germánského pohanství a islandských ságách.

Wagnerův návrhář kostýmů profesor Carl Emil Doepler přitom měl smysl pro dramatično. Byl to on, kdo pro první produkci opery Prsten Nibelungův, jež měla premiéru v Bayreuthu roku 1876, navrhl kostýmy, kde bojovníky chránila přilba s kravskými rohy, a zasadil tak semínko mýtu, jemuž věříme dodnes. Je třeba zdůraznit, že pro operní potřeby byly smíchány prvky různých kultur v pestrou směsici, která nemá s historickou realitou nic společného. Brát fakta z opery je ale stejné jako stavět výklad vlastní historie na pohádkách.

Viking Vike

Runer Josson vydal v roce 1963 první ze svých dětských knih o Vikingu Vikovi. Malý Vike, syn náčelníka Halvara z Flaku, je sice maličký, utíká před vlky a často má nahnáno, ale je chytřejší než všichni neohrožení válečníci dohromady. Celkem vyšlo sedm dílů a ve všech malí i velcí Vikingové samozřejmě nosí rohaté přilby.

Právě takto už děti (včetně autora těchto řádků, jenž na Vikeových dobrodružstvích vyrůstal) získávají nesprávnou představu o tom, jak Vikingové vypadali. Pokud vybaveni touto „znalostí“ stanete před mohutnou sochou Leifa Eirikssona v islandském Reykjavíku, budete zklamaní. Bronzový Viking opírající se o bojovou sekeru má nakročeno k dalším objevům, neboť to byl on, kdo zřejmě jako první Evropan dorazil do Ameriky – hlavu mu však kryje jednoduchá nezdobená přilba ne nepodobná přilbám evropských středověkých rytířů.

Jak vypadaly skutečné přilby Vikingů

Zatímco se rohatá přilba Vikingů dostávala čím dál víc do povědomí a stala se součástí společenského prostoru, žádné archeologické důkazy o tom, že by si Vikingové přidělávali na své přilby rohy, se nenašly. Naopak nález kompletní vikinské přilby z 10. století, jenž byl učiněn v roce 1943 na norské farmě v Gjermundbu, ukazuje něco zcela jiného. Přilba má zaoblenou železnou čepičku a ochranu kolem očí a nosu, „typické“ rohy nicméně chybí.

Vikingové byli bojovníci, a byť by rohy na přilbách mohly mít psychologický efekt, ve skutečném boji by byly nepraktické. Jednak by zvyšovaly váhu přilby a měnily její těžiště, a navíc by v přímém boji byly spíše na obtíž. Šikovný protivník by ranou na rohy mohl posunout přilbu do očí a ve stísněných prostorách je lepší mít ochranu hlavy spíše kompaktnější než roztaženou do šířky.

A přesně tak vypadaly přilby Vikingů ve skutečnosti. Úzké, dobře seděly na hlavě, často bez zbytečných ozdob a výčnělků. V boji jde o život, takže je potřeba být co nejvíce praktický, protože život můžete ztratit jen jednou. Zato při náboženských obřadech, kde nic nehrozí, je možné mít na sobě celou řadu ozdob. A tady není vyloučeno, že ceremoniální oděvy mohly být bohatě zdobeny.

Ačkoliv Vikingové patří do poměrné dávné historie, jejich nejtypičtější oděvní prvek jim přisoudil Němec až v 19. století – a my jsme mu navzdory faktům s nadšením uvěřili.