Záhada Vikinga přibitého ke kostelu vysvětlena: Komu kůže válečníka skutečně patřila?

Není žádným tajemstvím, že Vikingové podnikali nájezdy na Britské ostrovy a drancovali celá opatství. Když roku 793 přepadli přílivový ostrov Lindisfarne a vyplenili tamní klášter, rozběhla se pověst o bezbožných a krutých seveřanech celou Británií. Strach z opakování nájezdů byl tak silný, že tamní opatství z Lindisfarne bylo z bezpečnostních důvodů dokonce přeloženo do Durhamu.

Neúspěšný útok

Kostely byly pro své zlaté poháry, látky i umělecké předměty oblíbeným místem vikinského drancování. V případě útoku na kostel svatého Botolpha v Hadstocku, který se měl podle pověsti odehrát během 11. století, však nebyl úspěšný a jeden z Vikingů měl být zajat, mučen a nakonec přibit pro výstrahu na dveře kostela.

Kus jeho kůže se dokonce dostal pod dveřní rám, kde zůstal až do 19. století, kdy došlo k renovaci dveří. V 70. letech 20. století se pak ke kůži dostal expert Ron Reed z University of Leeds, který vzorek ostatků začal zkoumat a tvrdil, že šlo o člověka, jež měl pravděpodobně světlé nebo prošedivělé vlasy. Logicky se tím jen potvrdil mýtus o umučeném vikinském nájezdníkovi.

The Hadstock ‘Daneskin’. Local folklore holds that a scrap of ‘Viking skin’ from the ancient north door of St Botolph’s Church, Hadstock, came from a Viking who was flayed alive as a punishment for raiding the Church. But what has the research shown? https://t.co/WjvH49ir2V pic.twitter.com/Hdqg4lHr46

— Saffron Walden Museum (@SW_Museum) May 5, 2022

Postupem času docházelo ke zlepšení analytických metod a tato i další kůže se postupně dostaly do hledáčku vědců. Analýza posléze naznačila, že by se mělo jednat nikoliv o kůži lidskou, ale o kůži hovězího skotu. Výsledky analýzy využil i pořad BBC Blood of the Vikings z roku 2001.

Definitivní tečku za původem kůže udělala letošní britská archeologická konference. Na té vědecký tým v čele Ruairidhem Macleodem dále analyzoval fragmenty kůží ze čtyř různých lokalit pomocí hmotnostní spektrometrie, která odhaluje sekvenci kolagenového peptidu ve vzorcích. Tím umožňuje vědcům identifikovat, ke kterému druhu vzorek kdysi patřil. Výsledky byly pro mnohé překvapením.

Demýtizace původu kůže

Dva ze čtyř vzorků byly hovězí, jeden oslí a poslední se nepodařilo identifikovat do přesného druhu, ale lidský rozhodně nebyl. Jak se tedy kravská, popřípadě oslí kůže dostala na dveře? Theophilus v knize On Divers Arts věnované středověkému umění píše, že kůže měla nejspíše estetickou funkci. Přesto byl mýtus o přibitém nájezdníkovi, který se pokusil znesvětit církev a byl za to výstražně potrestán, šířen po staletí.

Zdroj: New Scientist