Sekta ohně upálila zaživa 27 lidí. Jednookému guru se stala osudnou panenka
Místnost byla plná dýmu, lidé se dusili. Dívali se kolem sebe a hledali svého guru, který jim slíbil, že přes očistný oheň se dostanou do lepšího, dokonalého světa, kde se jim splní všechna přání. Jenže guru v místnosti nebyl. Napadlo v posledním okamžiku některou z obětí, že naletěly obyčejnému kriminálníkovi, který zneužil jejich neštěstí, aby je připravil o peníze i o život? Sekta ohně – tak se jmenoval případ sedmadvaceti obětí, který v 70. letech vyděsil i ty nejotrlejší kriminalisty a příslušníky KGB.
Opuštěná vesnice na Uralu v Archangelské oblasti s chátrajícími dřevěnými domy – takových bylo v Sovětském svazu spousta. Mladí odešli za prací a snazším životem do měst, staří umřeli. Z jedné z chalup vyšlehly plameny, proschlé dřevo rychle hořelo. Když na místo přijeli policisté, okamžitě si museli všimnout dvou desítek těl spálených na uhel. Psal se rok 1971, jsme tedy v éře generálního tajemníka Leonida Brežněva, na níž dodnes pamětníci vzpomínají jako na období stability, dostatku a bezpečí.
Přečtěte si také: Smrt dvou Rusů odhalila tajuplnou sektu. Její členové podstupovali dobrovolnou kastraci
Špatný stav těl vylučoval úspěšnou identifikaci. Navíc se nebylo ani koho zeptat, jestli třeba nechybí soused nebo příbuzný. Naštěstí se v popelu dochovalo několik osobních předmětů, které oheň nestrávil. Ty přivedly vyšetřovatele ke jménu Oleg Čumakov.
Černá kronika SSSR
Zatímco společnost měla směřovat k zářným zítřkům, v zemi sovětů se vraždilo, loupilo, kradlo. A protože Sovětský svaz byl skutečně velký, i zločiny tu byly pro nás svým rozsahem skoro nepředstavitelné. Těm největším, nejzávažnějším a nejzajímavějším se věnuje seriál Černá kronika SSSR.
V seriálu dosud vyšlo:
Hromadné znásilnění mladé ženy
Nejmazanější sovětský zločinec
Velký sovětský podvod s kaviárem
Vydírání podnikatelů v Sovětském svazu
Královna sovětského podsvětí
Falešný novinář zabíjel kvůli medailím
Nejkrvavější únos letadla
Falešná jednotka Rudé armády
Krvavá sekta kastrátů
Geniální padělatel bankovek
Masový vrah žen a dětí
Přestřelka v letadle
Zasloužilý mučitel
Děti soudružky učitelky
Oleg a Aljona Čumakovovi byli spořádaný manželský pár. On pracoval jako kovář, ona byla vychovatelka ve školce. Na první pohled nenápadní lidé. Mohli by být snad i šťastní, jenže něco v jejich životě chybělo – děti. A o ty manželé stáli tak moc, že se prakticky upsali ďáblu.
Když vyšetřovatelé přišli na domovní prohlídku, nic nenašli. V bytě totiž kromě matrace na zemi vůbec nic nebylo. Zajímavější byla návštěva dílny, kde Oleg Čumakov pracoval. Kromě běžného vybavení tam objevili věci působící přinejmenším zvláštně. Předměty připomínající středověké mučicí nástroje a spousty svíček svědčily o tom, že zde mohly probíhat zvláštní rituály.
A překvapení vyšetřovatele čekalo také, když navštívili školku, kde se o děti starala Aljona Čumakovová. Kolegyně si vzpomněly, jak žena silně prožívala, že nemůže mít děti, jak se marně léčila. Když nepomohla věda, obracela se k Bohu s modlitbami, které si sama psala.
Když policisté vyslýchali zaměstnance školky, přišla za nimi maminka jednoho z dětí a ukázala jim obrázek, který namaloval syn. Chlapec, který byl psychicky silně rozrušen, vyšetřovatelům vyprávěl těžko uvěřitelnou historii. V době odpoledního odpočinku, kdy ostatní děti spaly, brala si ho vychovatelka do sousední místnosti a vyprávěla mu o nevyhnutelné smrti a o spasení očistným ohněm. Teď už policisté věděli, že vyšetřují případ nebezpečného sektářství.
Záhadná fotografie
Cizinec, západní novinář s fotoaparátem v odlehlých oblastech Ruska v době studené války nemohl ujít pozornosti bezpečnostních orgánů. Jeho jméno dnes už neznáme, ale to není tak důležité. Mnohem důležitější pro případ byla skupinová fotografie, kterou měl u sebe. Kdo je na fotce? Kde jste ty lidi potkal? O čem jste se bavili? Není těžké domyslet si, na co se policisté novináře ptali. Po zásahu ambasády ho museli pustit, ale fotografii si nechali.
Význam vcelku běžného snímku si uvědomili, když se pokusili k obličejům přiřadit jména – ano, ve skupině byli Oleg a Aljona Čumakovovi. Postupně se jim podařilo ztotožnit i ostatní osoby, a jak se ukázalo, všechny záhadně zmizely. Vyšetřovatelé nepochybovali, že mají před sebou ty samé lidi, jejichž ostatky našli ve spáleništi. Většinou to byli bezúhonní, často velmi vzdělaní lidé… vědec, lékař, konstruktér.
Uprostřed skupiny se nacházel muž, který tam byl jakoby navíc. Jeho jméno se zjistit nepodařilo. Přitom byl velmi nápadný – přes oko měl pásku. Tady vyšetřování opět uvízlo na mrtvém bodě.
Dívka s panenkou v náručí
V roce 1971 vzplál další dům, tentokrát to bylo ve Sverdlovské oblasti a uvnitř se nacházelo osm lidí. Vlastně jich zřejmě bylo devět, jenže jedné z obětí se podařilo z plamenů uniknout. A právě díky tomu se podařilo muže s páskou přes oko identifikovat a zastavit vraždění.
Jsou momenty, které v kriminálních případech vypadají neuvěřitelně, jako by je někdo vystřihl z filmu, v tomhle případě z hororu. Když policisté dorazili k ohořelým zbytkům domu, našli vedle něj malou holčičku svírající panenku. I dítě mělo původně uhořet, jenže na rozdíl od dospělých chtělo žít a mělo dost duchapřítomnosti i štěstí. Všimlo si, že muž s páskou přes oko zmizel otvorem za rohoží na zdi, a když se do místnosti začal valit dým, uteklo stejnou cestou.
Ta panenka nakonec sehrála klíčovou roli při dopadení pachatele. Když se na ni vyšetřovatelé dítěte zeptali, dozvěděli se, že ji dostala od jednookého muže na cestu do lepšího světa. Kriminalisté zavětřili. Pokud hračku v ruce držel i pachatel, mohly by na ní být i jeho otisky. A nemýlili se. Srovnání s databází trestaných osob jim řeklo, že hledaným jednookým mužem je Gleb Voznjuk.
Starověrci
Sebeupálení a víra je kombinace, která v Rusku nebyla nová. V letech 1653 až 1680 patriarcha Nikon provedl církevní reformu. Nemalá část věřících ji ale nepřijala. Dál se drželi starého výkladu víry a zvyků a byli za to jako heretici pronásledováni. Později, za éry Petra I., pronásledování zesílilo do té míry, že země byla na pokraji náboženské války. Car proti starověrcům posílal trestné oddíly a starověrci ho nazývali antikristem.
Za vyznávání staré víry byl trest smrti. Pokud se tedy carská vojska přiblížila k starověrecké vesnici, věřící se radši sami upálili. Jeden příklad za mnohé: V roce 1687 se v Paleostrovském klášteře na Oněžském ostrově upálilo 2700 starověrců. Ruští historici odhadují, že v letech 1676-1690 tak vlastní rukou přišlo o život 20 000 lidí. Tato praxe skončila až v 19. století. Pokud tedy členové Sekty ohně věřili, že přes očistné plameny se dostanou do lepšího světa, zdaleka nebyli v Rusku první.
Plán jednookého ďábla
Kdo vlastně byl Gleb Voznjuk? Muž, který dokázal přesvědčit skoro tři desítky lidí, aby se nechali upálit, byl obyčejný kriminálník-recidivista. To je záhada mnoha sekt, kde naprostý primitiv dokáže zmanipulovat mnohem vzdělanější jedince, aby plnili jeho přání.
Páska přes tvář zakrývala prázdný oční důlek. Oko totiž prohrál v kartách. V Sovětském svazu nic neobvyklého – například v roce 1951 v zabajkalské Čitě existovala skupina lidí, kteří spolu hráli o život. Kdo prohrál, toho ostatní bestiálně ubili.
Voznjukův „byznysplán“ vznikl, když si odpykával jeden ze svých trestů. Stalo se, že celu sdílel s nábožensky a zřejmě i sektářsky orientovaným člověkem, jenž četl román Alexeje Tolstého „Petr I.“. Jedním z motivů nedokončeného díla ruského a sovětského klasika je pronásledování starověrců. Tam, kde běžný čtenář viděl literárně zpracované historické události, Voznjuk našel způsob, jak zbohatnout.
Vybudovat sektu trvalo roky, ale Voznjukovi se to povedlo. Dnes už nevíme, kolik měla členů, ale bylo jich dost na to, aby z jejich peněz pohodlně žil – pořídil si byt, vlastnil na sovětské poměry luxusní automobil Volha. Skupina měla vlastní rituály, vydávala tajně knihy, a především odevzdávala peníze svému vůdci. Čím ale lidi držel v poslušnosti?
Vraťme se na chvíli k manželům Čumakovovým a k jejich přání mít dítě. Jednoho dne měl Voznjuk vidění: Budete mít tři děti, samé chlapce, ale nebude to tady. Velkou rodinu měli mít v jiném světě, kam vedla cesta přes očistný oheň. Každý z členů sekty měl svoje trápení, každému z nich vůdce slíbil řešení a zoufalí lidé dělají zoufalé věci. Dokonce se nechají upálit – samozřejmě hned po tom, co svému vrahovi odevzdají všechen svůj majetek.
Soud s Voznjukem se nekonal, bez trestu ale nevyvázl – a ten byl v jeho případě velmi symbolický. Na podzim 1979 začala policie Voznjuka sledovat. Když mělo dojít k jeho zatčení, znervózněl, skočil do auta a pokusil se ujet. Následovala divoká honička, při níž ve své Volze havaroval. Automobil začal hořet a než policisté stačili zasáhnout, utrpěl Voznjuk těžké popáleniny, kterým o pět dní později v nemocnici podlehl. Plameny, které zabíjely důvěřivé členy sekty, nakonec ukončily život i samotného vůdce.
Mohlo by vás také zajímat: Černá kronika SSSR: Čtyři narkomani chtěli dětem řezat hlavy. Izraelci s nimi neměli slitování
Hořící lidé, ďábelský jednooký vůdce, panenka ukazující na vraha, smrt v plamenech – celý ten příběh působí neuvěřitelně jako umělá konstrukce, kterou někdo vymyslel pro milovníky hororů. Jenže nechybělo moc a celá historie se v roce 2017 opakovala v Jekatěrinburgu. Upálení jako cestu do ráje si vybrala skupina kolem osmadvacetiletého muže. Tentokrát ale policie zasáhla včas.
Zdroj: CBS, Jonestown & Peoples Temple
Video, které jste mohli minout: Šílený Lubomír se sluchátky střílel na bratislavském sídlišti. Mezi mrtvými byl i malý chlapec.
Vladimír Blažek
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
