Američané po porážce Hitlera spolupracovali s fašisty. Popravy nevinných už nevadily

Generál Francisco Franco porazil ve španělské občanské válce republikány hlavně díky pomoci nacistického Německa a Madrid po celou druhou světovou válku fungoval jako Hitlerův tajný spojenec. Franco dokonce odeslal do bojů proti Sovětskému svazu dobrovolnickou Modrou divizi, kterou prošly desetitisíce Španělů.

Svět na to po porážce nacistů nezapomněl. V letech 1945 a 1946 americký prezident Harry Truman inicioval rezoluce, které zakazovaly Španělsku vstoupit do OSN, a ještě v roce 1949 nazval bývalý americký ministr vnitra Harold Ickes španělského diktátora Hitlerovou napodobeninou. Podle tvůrců dokumentu Španělsko po válce, který můžete vidět v úterý večer na Prima ZOOM, bylo Španělsko vyřazeno z Marshallova plánu obnovy poválečné Evropy a o jakékoliv pomoci si mohlo nechat jen zdát.

Požehnání v podobě Korejské války

Z vojenského hlediska se ale situace začínala měnit. Dne 29. srpna 1949 provedl Sovětský svaz svůj první jaderný test a strategický význam Španělska jako možného spojence USA proti tlaku Moskvy rychle rostl. Navíc pět let po skončení války, 25. června 1950, zaútočily severokorejské síly na Jižní Koreu a Spojené státy se přes noc ocitly v novém konfliktu. Franco vycítil příležitost.

Nabídl Washingtonu vojenskou spolupráci výměnou za obnovení plných diplomatických styků a ještě na konci roku 1950 se dočkal rezoluce OSN rušící zákaz uznání legitimity španělského režimu. Pentagon začal sondovat možnost budování vojenských základen na území Španělska, což v roce 1953 stvrdila dohoda podepsaná v Madridu. Výměnou za americké základny na svém území měl Franco v následujících deseti letech dostat finanční pomoc ve výši 1,4 miliardy dolarů. V roce 1955 pak Spojené státy prosadily přijetí Španělska do OSN.

Bílý teror: Vraždy, přeplněná vězení a pokusy na lidech

Dvě desetiletí od propuknutí občanské války mezinárodní společenství přijalo Španělsko opět do svých řad. Bylo to kruté období. Franco byl za takzvaného Bílého teroru (1936–1947) odpovědný za sérii poprav a znásilňování, které si vyžádaly až 200 000 životů. Frankistické Španělsko za své nepřátele považovalo republikány, liberály, socialisty všeho druhu, protestanty, intelektuály, homosexuály, svobodné zednáře, Židy, Romy i baskické, andaluské, katalánské a galicijské nacionalisty.

Většinu nezákonných poprav, kdy byla těla zabitých pohozena podél silnic nebo mizela v neoznačených masových hrobech, vykonali příslušníci fašistické strany Falanga (Falange Española de las J.O.N.S.). Mnozí odpůrci režimu skončili v přeplněných vězeních, jejichž cely o kapacitě 20 000 míst zaplnilo 270 000 vězňů. Ti byli nuceni k těžké práci – například v letech 1940–62 pracovalo 10 000 politických vězňů na stavbě Guadalquivirského kanálu. V koncentračních táborech pak probíhaly lékařské pokusy mimo jiné s cílem najít biopsychické kořeny marxismu.

Generál Franco zemřel 20. listopadu 1975 ve věku 82 let v Madridu. Pohřben byl původně v monumentální bazilice vytesané do skály v Údolí padlých (Valle de los Caídos) poblíž Escorialu, kde bylo pohřbeno i 34 000 obětí obou znepřátelených stran občanské války. V roce 2019 byly jeho ostatky exhumovány a umístěny do soukromé rodinné hrobky na okraji Madridu.

ZDROJ: The Volunteer