30. srpna 2022 13:24

Útěk z Alcatrazu se změnil v řež o život. Vojáci vězně drtili drsnou válečnou taktikou

Alcatraz: Velká vězeňská vzpoura (2/2) – Propuknutí vzpoury

Federálnímu vězení Alcatraz umístěnému na ostrůvku v Sanfranciském zálivu se odjakživa přezdívalo Skála. Umisťovali se sem zvláště nebezpeční zločinci a notoričtí útěkáři, pro které se měly zdejší zdi a útesy stát nepřekonatelnou překážkou. Našli se ale tací, kdo osudu a Skále vzdorovali. Devět pokusů o útěk selhalo, ale v květnu 1946 se pětici trestanců podařilo vyvolat vzpouru, jež přerostla ve dvoudenní bitvu o Alcatraz.

Iniciátorem troufalé akce byl Bernard Coy. V roce 1937 byl za přepadení banky odsouzen ke 25 letům vězení a v Alcatrazu se octnul už v roce 1938. Brzy se stal uklízečem, takže se pohyboval relativně volně po hlavním vězeňském bloku a získal přehled o zvyklostech jednotlivých strážných.

Coy věděl, že k úspěšnému útěku z Alcatrazu bude potřebovat tři věci – zbraň, rukojmí a loď. Podle dokumentu Alcatraz: Velká vězeňská vzpoura, který můžete sledovat on-line na webu Prima ZOOM, vše začalo v přesně vypočítaný okamžik 2. května 1946.

Příliš mnoho dozorců

Spolu se svým hlavním kumpánem Marvinem Hubbardem přemohl dozorce s klíči od cel a osvobodil další tři vězně. Pak pomocí mechanického roztahovače mříží pronikl na západní galerii, kde zneškodnil další dva dozorce a získal pušku, pistoli a několik pendreků a plynových granátů. Za necelých 15 minut byl Coy a jeho komplicové ozbrojení, měli tři rukojmí a svazek klíčů.

Pak ale udělal Coy zásadní chybu – otevřel totiž všechny dveře v oddělení D vyhrazeném největším potížistům. To stálo drahocenný čas a způsobilo zbytečný rozruch. Do bloku navíc vstoupil další dozorce – i jeho ale vzbouřenci zajmou a umístí do cely 404 k ostatním rukojmím. Tím to ale nekončí. Bylo to jako v pohádce o Budulínkovi – když se nějaký dozorce z vězeňského bloku nevrátil, poslali tam dalšího. S namířenou puškou M1903 Springfield se diskutuje obtížně, takže během pár minut přemohli Coy a jeho parta šest dozorců.

Kde je klíč?

Aby se mohl útěk podařit, museli spiklenci jednat rychle. Každou chvíli mohl někdo z dozorců venku pojmout podezření a spustit poplach. Mezi ukořistěnými klíči ale chyběl ten nejdůležitější, který odemykal dveře k venkovnímu odpočinkovému dvorku. Bez něj by se uprchlíci z bloku s celami nedostali. Měl ho jeden z rukojmích, strážník Bill Miler, spoutaný na galerii se zbraněmi? Nebo někdo jiný?

„Klíč, který potřebovali, měl u sebe strážník ze západního konce budovy, když ho zajali. Ale nepřišli na to. Strážník měl tento klíč odděleně od ostatních jen proto, že se mu nechtělo pořád vyndávat kruh s klíči a odepínat ho,“ řekl v dokumentu Alcatraz: Velká vězeňská vzpoura Phil Bergen, bývalý kapitán stráží v Alcatrazu. Když se navíc vzbouřenci nedívali, podařilo se rukojmím klíč číslo 107 nenápadně vhodit do záchodu.

Do budovy poté vstoupili další čtyři dozorci ozbrojení obušky, ale i oni byli přepadeni ze zálohy a přemoženi. Teď měli trestanci deset zajatých dozorců, které rozmístili do tří sousedících cel. Zatímco rukojmích nebezpečně přibývalo, důležitý klíč k cestě z bloku stále chyběl. Coy ale dostal nápad – převrátil celu 404 vzhůru nohama a nakonec v nevábné záchodové míse hledaný klíč objevil. Útěk mohl pokračovat.

Jenže klíč do zámku nepasoval. Tím, jak uprchlíci zkoušeli v zámku dveří různé klíče a hledali ten správný, nevědomky dveře zablokovali. Rozzuřený Coy popadl pušku, vystřelil z okna směrem ke strážím na věži a jednoho zranil. Všude se rozhoukaly sirény a člun sloužící k cestám na pevninu preventivně odrazil od mola. Na pomoc strážným vyrazila jednotka námořní pěchoty.

Bitva o Alcatraz

Mezi trestanci vzápětí vypukl spor o to, co dělat s rukojmími. Jeden z Coyových kumpánů, kdysi nejhledanější bankovní lupič Josepf Cretzer, se chopil pistole a začal z blízkosti systematicky střílet do spoutaných strážných. Pět jich zasáhl, z toho dva vážně. Někteří osvobození vězni se začali vracet do svých cel, Coy a dva jeho společníci se ale rozhodli raději zemřít, než by se vzdali.

Kolem vězeňského bloku se utáhla smyčka z ozbrojených dozorců a námořní pěchoty. Dovnitř se odvážilo několik strážných, které ostatní kryli palbou z kulometů, pušek a dokonce minometů. Bylo to ale příliš nebezpečné, a proto se velitel oddílu námořní pěchoty rozhodl použít taktiku vyzkoušenou v bojích s Japonci za druhé světové války. Když zjistili, že jsou vzbouřenci izolovaní v hlavní budově, začali ve střeše prorážet otvory a dovnitř házet granáty ve snaze zahnat je do kouta.

Z pokusu o útěk se stala regulérní bitva. Následující den 3. května kolem poledne se vzbouřenci pokusili telefonicky vyjednávat s ředitelem věznice. Ten ale trval na tom, že se musí bezpodmínečně vzdát. Boj pokračoval až do pozdních nočních hodin. Další den ráno proniklo ozbrojené komando dozorců do hlavní chodby vězeňského bloku, kde ležela mrtvá těla tří hlavních organizátorů útěku v čele s Bernardem Coyem. Bylo po boji.

Bitva o Alcatraz stála životy dvou dozorců – jeden se stal obětí střelby z vlastních řad, další byl mezi postřelenými rukojmími – a 14 dalších bylo zraněno, z toho osm patřilo mezi rukojmí. Na straně trestanců byl jeden zraněný, další dva byli za svou účast na vzpouře v prosinci 1948 popraveni v plynové komoře věznice San Quentin.

ZDROJ: Wikipedia

Miroslav Honsů

redaktor FTV Prima

Všechny články autora

Populární filmy na Prima Zoom