Franz von Werra: Zajatý nacistický pilot utekl z Kanady zpět do Německa. Vzal to přes Mexiko a Brazílii
Mohl si až do konce války užívat pohodlné vězení vyhrazené zajatým německým pilotům. Jenže to by nebyl Franz von Werra, aby se nepokusil utéct.
Ohromné množství válečných zajatců se během druhé světové války pokusilo ze zajetí utéct a některé pokusy dokonce inspirovaly filmové tvůrce – stačí připomenout Velký útěk se Stevem McQueenem z roku 1963. Rekord v nejdéle trvajícím útěku ale nejspíš nepatří spojeneckým zajatcům, ale jednomu německému stíhači.
Jmenoval se Franz von Werra a měl hned od začátku války našlápnuto stát se stíhacím esem Luftwaffe. Nejprve v květnu 1940 při útoku na Francii zlikvidoval dva francouzské bombardéry, vzápětí v bitvě o Británii během jednoho dne sestřelil šest letadel. To už si mohl na fešáckou uniformu připnout železný kříž první třídy.
Cesta kolem světa
Zlom přišel 5. září 1940, když byl von Werrův Messerschmitt Bf 109 nad Kentem sestřelen Spitfiry ze 41. perutě RAF. Tehdy 26letý von Werra nouzově přistál na poli a vzápětí byl zatčen. Z vězení se pokusil okamžitě utéct, ale neuspěl. Teprve když ho vezli k výslechu, podařilo se mu oblafnout eskortu a na pět dní zamotat hlavu policii, domobraně i místním farmářům.
Byl dopaden a převezen do jiného zajateckého tábora, prokopal se ale ven. Díky výřečnosti a letecké uniformě, kterou si vzal na sebe, přesvědčil policii i velitele nedalekého letiště RAF, že je sestřelený nizozemský pilot a snaží se vrátit ke své jednotce. Než Britové historku prokoukli, seděl už von Werra v kokpitu letadla odstaveného v hangáru a chystal se odletět.
Franz von Werra and his pet lion Simba on the wing of his Bf 109 E-4. https://t.co/jWTojx25dy
— Ron Eisele (@ron_eisele) June 13, 2020
To už bylo na Brity moc a rozhodli se, že odteď bude von Werru hlídat Kanada. Německého pilota přesunuli do zajateckého tábora poblíž hranice se Spojenými státy, kde mu ale spoluvězni pomohli vyskočit oknem ven. Von Werra urazil 50 kilometrů mrazivou nocí k řece Svatého Vavřince, ukradl člun a místo toho, aby jednoduše zmrznul na kost, dorazil do Ogdensburgu ve státě New York.
Zatímco tehdy ještě neutrální Spojené státy přemýšlely, co s ním, stal se von Werra lokální celebritou. Když už se zdálo, že ho úřady pošlou zpět do Kanady, nacpal ho německý konzul do vlaku směr Texas s doporučením, ať se pokusí proklouznout do Mexika.
Povedlo se. Odsud se von Werrovi podařilo dostat do Brazílie, kde mu německé kontakty zařídily cestu do Barcelony. Přes Řím se nakonec sestřelený pilot s velkou slávou vrátil do nacistického Německa.
Selhání nacistické propagandy
Kdo by se myslel, že tady jeho stopa končí, mýlil by se. Von Werru pozvali na prohlídku vězeňských táborů, aby viděl, jak si němečtí vyšetřovatelé vedou ve srovnání s těmi spojeneckými. A von Werra se nestačil divit.
Plakát filmu Útěkář
Hrubé zacházení, vyhrožování mučením a podivné experimenty s drogami při získávání informací nebyly nic proti von Werrovi dobře známé „zločinné“ spojenecké metodě, kdy se britští důstojníci scházeli se zajatci na nezávazné hovory u oběda.
Nacistická propaganda tady šokujícím způsobem selhala: němečtí piloti byli krmeni příběhy o ohavné britské brutalitě, aby v zajetí objevili přátelské lidi, kteří jim dávali časopisy a pivo a kladli jim zdánlivě neškodné otázky ohledně jejich vojenské služby. Nakonec se i díky von Werrovi zacházení se zajatými spojeneckými letci zlepšilo natolik, že někteří němečtí vyšetřovatelé začali být gestapem podezříváni z toho, že jsou dvojitými agenty.
Kdo chce kam, pomozme mu tam
Von Werrovy záměry pochopitelně nebyly čistě humánní a extravagantní útěkář, který si nechával říkat „baron“ a jako maskota své letky používal lvíče Simbu, se brzy vrátil do řad Luftwaffe. Stal se tak jediným německým pilotem, který utekl ze zajetí, vrátil se do Německa a začal znovu bojovat. Dosáhl dalších 13 sestřelů, ale šest měsíců po návratu do Německa zahynul kvůli poruše motoru.
Od Britů se von Werra dočkal v roce 1957 i filmového zpracování svých dobrodružství – nejspíš proto, že se jeho někdejší věznitelé dokázali na nenapravitelného útěkáře dívat s typickým britským humorem.