Génius vyhrál loterii 14krát za sebou a vše bylo zcela legální. Stačila mu k tomu matematika

Bylo 15. února roku 1992 a lidé v americkém státě Virginia napjatě seděli u obrazovek a pozorovali, jak ze složitého zařízení na obrazovce postupně vylétávají bílé míčky s čísly. 8… 11… 13… 15… 19… 20. Takhle vypadala vítězná kombinace. Většina lidí tehdy zaklela a zmačkala svůj bohužel bezcenný tiket.

Obří jackpot ve výší 27 milionů dolarů toho dne ale přece jen někdo vyhrál. A byl to týž člověk, který shrábnul i 6 druhých nejvyšších cen, 132 třetích nejvyšších a 135 tisíc cen drobných v hodnotě dalších 900 tisíc dolarů. O podezřele šťastného výherce se okamžitě začala zajímat FBI, jenže jak se ukázalo, nic z toho, co mu k pohádkové výhře (v přepočtu zhruba 650 milionů korun) pomohlo, nebylo nelegální…

Algoritmus, statistika a pravděpodobnost

Vraťme se ale na začátek celého příběhu, do šedesátých let minulého století. V tehdy komunistickém Rumunsku to nebyla zrovna úžasná doba a třicetiletý ekonom a matematik Stefan Mandel by dal ruku i nohu za to, kdyby mohl ze země odejít. Rumunští úředníci se byli schopní za tučný obnos dívat jinam, když člověk zkoušel prchnout za hranice… ale kde ten tučný obnos vzít a nekrást?

Mohlo by vás zajímat: Válečný veterán dojal Británii. V téměř sto letech vyhrál loterii, jackpot brali i sousedé

„Kéž bych tak vyhrál v loterii“ je věta, která v podobných situacích vyžadujících velké sumy peněz proletí hlavou snad každému. Jenže šance skutečně vyhrát je doslova mizivá. Například v případě Eurojackpotu je to 1 ku 139 838 160. To už máte statisticky větší šanci zvítězit na olympiádě nebo porodit paterčata.

Mandela ale správně napadlo, že čím víc různých čísel si vsadí, tím se šance zvyšuje. Funguje to následovně: Pokud si hráč vybere šest čísel v loterii, kde je 49 balonků, šance, že zvítězí, je 1: 13 983 816. Pokud si vybere 15 čísel, což ovšem znamená si zakoupit 5 005 lístků, jeden pro každou možnou kombinaci, jeho šance se najednou zvýší na 1 ku 2 794.

Mandel pak ale zašel ještě dál a po několika letech strávených zkoumáním teorií matematika Leonarda Fibonacciho, který se pravděpodobností zabýval, stvořil chytrý algoritmus, který mu pomohl čísla vybírat a umožnil mu v uvedené situaci místo 5 005 kombinací vytipovat s podobným výsledkem pouhých 569. Tikety pak stačilo jen vytisknout.

Tisknout si tikety doma bylo tehdy běžnou a dnes už nepředstavitelnou praxí všude ve světě, a právě tenhle fakt umožnil Mandelovi jeho ďábelský plán převést do praxe. Dal tehdy dohromady 4 další přátele, kteří do toho půjdou s ním. Spočítali si, že pravděpodobnost vyhrát hlavní cenu je 1 ku 10, a že vyhrají několik menších, je vlastně jisté… a povedlo se jim získat jackpot.

Austrálie

Mandel díky získaným penězům okamžitě z Rumunska prchnul, nejdřív do Evropy a pak do Austrálie, kde se rozhodl pokračovat v tom, s čím v rodné zemi začal. Posunul se ale ještě o kousek dál: hlavní cena některých místních loterií totiž i třikrát převyšovala cenu, kterou by stálo každou možnou kombinaci lístků zakoupit.

Během několika let Mandel přesvědčil stovky investorů. Dostupnost počítačové techniky mu nesmírně pomohla, vypisovat ručně miliony kombinací by nebylo efektivní, speciálně proto, že jediná chyba by mohla zničit celé měsíce práce. Během osmdesátých let se mu takhle povedlo vyhrát ve 12 loteriích po celé Austrálii. Jeho opakované výhry ale donutily Australské sázkové kanceláře změnit pravidla. Byl čas se pohnout dál.

Poslední velká akce

Když chystal další pokus, tentokrát v americkém státě Virginia, bylo Mandelovi jasné, že je to pravděpodobně naposledy. Založil proto agenturu ve spolupráci s významnou pojišťovnou a pod její záštitou vznikl fond s názvem International Lotto Fund. Povedlo se mu přesvědčit 2 560 lidí, aby si koupili celoživotní pojistku s ročním pojistným okolo 4 000 dolarů a tyhle peníze pak, zcela legálně, použil, aby každému koupil podíl v loterii.

Dál koupil hromadu počítačů a tiskáren, najal 16 zaměstnanců a začal tisknout miliony tiketů. Trvalo mu tři měsíce, než je dal dohromady. Zařídil si předem dohodu hned u mnoha maloobchodních řetězců, aby od jeho lidí pak vykoupili velké množství lístků najednou. Pak už stačilo, aby si počkal na dostatečně vysoký jackpot… a vyhrál. Jenže se na poslední chvíli stalo něco, s čím ani tento brilantní matematik nepočítal.

Změny v zákonech

Jeden z řetězců totiž v den D nestihl zpracovat na 140 tisíc tiketů. Mandelovi se tak nepovedlo zajistit pro sebe 100 procent kombinací a najednou víc než kdy jindy musel spoléhat na štěstí… a měl ho. Vyhrál.

FBI jeho schéma podrobila důkladnému vyšetřování, ale Mandel skutečně neudělal vůbec nic, co by bylo v nesouladu s tehdy platnými zákony. Právě kvůli němu se nakonec platná legislativa změnila, a to nejen v USA, ale i ve světě, a domácí tisk loterijních tiketů od té doby není možný. Mandelovi už to ale bylo a stále je úplně jedno. Teď je mu 89 let a stáří si užívá na tropickém ostrůvku nedaleko Austrálie.

Zdroj: IFL Science, New York Post, The Hustle, NY Times