Největší tajemství Vánoc: Co je zač záhadná Betlémská hvězda?

Byla Betlémská hvězda meteorem, kometou nebo explodující hvězdou – supernovou – podobnou té, kterou v Praze roku 1604 pozoroval astronom a zároveň astrolog Johannes Kepler? Anebo šlo o sérii jevů, nejspíše konjunkcí Jupitera se Saturnem nebo Venuší, ke kterým opakovaně docházelo v letech 7 až 2 před Kristem – tedy blízko doby, do níž někteří badatelé kladou Ježíšovo narození? Jisté je, že nebeské znamení známé jako Betlémská hvězda a zaznamenané kolem roku 80 našeho letopočtu v evangeliu svatého Matouše nenechává spát astronomy, historiky a archeology po celá staletí.

Hlavním podezřelým byla dlouhou dobu Halleyova kometa. Tu jsme mohli vidět při průletu kolem země v roce 1986, znovu přilétne až v roce 2061. Jenže tato vlasatice brázdila nebe nad Blízkým východem v roce 12 před Kristem – tedy v době, kam si ani nejtroufalejší badatelé nedovolují narození Ježíše Krista posunout.

Co viděl Johannes Kepler?

Vraťme se do Prahy, na začátek 17. století. V roce 2011 se jeden japonský satelit blíže podíval na pozůstatky supernovy poskytující nové důkazy ohledně původu světla pozorovaného Keplerem v roce 1604. Ve vzdálenosti 23 000 světelných let od Země, poblíž středu Mléčné dráhy, byly zachyceny ve smrtelném sevření dvě hvězdy. Jedna byla bílý trpaslík, hvězda, jejíž jaderná fúze se zastavila. Když nasávala materiál od svého partnera, její hustota a gravitace se zvyšovaly, dokud nedosáhla kritického množství a explodovala. V roce 1604 se její světlo dostalo k Zemi a ke Keplerovým očím. Ten uvažoval, zda neexistuje spojení mezi touto novou a jinou nebeskou událostí toho roku, vzácnou konjunkcí Marsu, Jupitera a Saturnu.

Ke konjunkci dochází, když se objekty ve sluneční soustavě z našeho pohledu jeví tak, že jsou zhruba ve stejné části oblohy, takže by to mohly být dvě planety blízko sebe nebo planeta a Slunce nebo planeta a Měsíc.

Kepler si říkal, zda neznámá energie skombinovaných planet nějak nevytvořila novou hvězdu. A zda předchozí konjunkce nestvořila jinou hvězdu, která zazářila a zhasla – tu betlémskou. Kepler vypočítal zpět polohy planet v biblické době a uvědomil si, že došlo k podobnému seskupení planet. Byl si vědom chyb v křesťanském kalendáři i toho, že Ježíš se narodil před rokem 1 před Kristem. Vypočítal, že dvě největší planety, Jupiter a Saturn, se k sobě přiblížily v roce 7 před Kristem.

Kepler si myslel, že toto seskupení možná vytvořilo Betlémskou hvězdu. Pozdější astronomové zjistili, že planety za vznik hvězd nemohou. Kepler ale odstartoval 400 let spekulací, že Betlémská hvězda byla nova nebo supernova a že mohlo dojít k pozorování novy v období, o němž jsou moderní badatelé přesvědčeni, že se v něm narodil Ježíš.

Sledujte Jupitera

A tak možná v roce sedm před Kristem, blízko doby, do níž někteří badatelé kladou Ježíšovo narození, mudrci pozorovali dvě největší planety: Jupiter, planetu králů pojmenovanou po králi římských bohů, a Saturn, o němž si mnoho starověkých astrologů myslelo, že řídí osud židovského národa. Mezi květnem a prosincem roku sedm před Kristem se zdálo, že se Jupiter a Saturn těsně míjejí, a nikoli jednou, ale třikrát. Pro astrology tato konjunkce mohla znamenat změnu krále v Judeji.

Ale jiní spoléhají na jinou, možná dramatičtější konjunkci, která by mohla přepsat dějiny. V letech tři až dva před Kristem se planeta Jupiter dostala neuvěřitelně blízko k planetě Venuši, tak blízko, že se zdálo, jako by splynuly v jednu hvězdu, a došlo k tomu v souhvězdí Lva, velice nízko nad východním horizontem, těsně před svítáním.

Mudrci to coby astrologové mohli interpretovat tak, že královská planeta Jupiter se spojila s Venuší, symbolem matky, v souhvězdí Lva, krále zvířat. Tedy v souhvězdí, které podobně jako Berana starověcí astrologové spojovali s Židy. Možná si mudrci mysleli, že byl počat velký židovský vůdce.

Později, mezi zářím roku tři a květnem roku dva před Kristem retrográdní pohyb vyvolal zdání, jako by královská planeta Jupiter třikrát těsně míjela zvláštní hvězdu, o níž starověká astrologie říkala, že také vládne osudu králů.

Je jí Regulus, nejjasnější hvězda souhvězdí Lva. A „regulus“ znamená latinsky „malý král“. Takže je to královská hvězda v souhvězdí Lva, tedy souhvězdí králů. Když Země míjela Jupiter na jeho oběžné dráze, zdálo se, že Jupiter míjí Regulus ve vzácné trojité konjunkci. Podle některých astrologů to vypadá, že spojením těchto teček Jupiter Regulus korunoval.

Kdy zemřel Herodes?

Mudrci to mohli brát jako znamení, že se má narodit velký král. Pak se Jupiter znovu setkal s Venuší. Bylo to devět měsíců po jejich předchozí konjunkci, což je u člověka doba od početí po porod.

V červnu roku dva před Kristem, když Jupiter klesal, setkal se s Venuší, která nyní stoupala vzhůru, a obě planety se spojily ještě jednou a vytvořily jedinou jasnou hvězdu, ale tentokrát nad Judeou.

Byla to pro mudrce znamení narození židovského krále, mesiáše? Byla tato červnová konjunkce posledním znamením, které je přimělo vyrazit na západ? Někteří badatelé říkají, že se nedostali do Jeruzaléma dřív než koncem prosince roku dva před Kristem, protože v tom měsíci se Jupiter přesunul na jižní oblohu, a další vypočítali, že retrográdní pohyb způsobil, že se planeta, kterou mudrci sledovali, jevila, jako by 25. prosince stála nad Betlémem.

Vše ale závisí na tom, kdy zemřel král Herodes Veliký. Podle historiků to mělo být v roce 4 před Kristem. Jenže Matoušovo evangelium říká, že „narodil se Ježíš v judském betlémě za dnů krále Heroda“. Herodes tedy musel být králem a musel být naživu. Série konjunkcí Jupitera ale nastala v letech 3 a 2 před Kristem, kdy už měl být Herodes po smrti.

Za původce Betlémské hvězdy se tedy může považovat hned několik výrazných astronomických jevů, které měly v té době zároveň svůj silný astrologický význam. Určit přesné datum a rok, kdy se tak stalo, je ale obtížné - což koneckonců posiluje tajemstvím opředeného ducha Vánoc a na kráse těchto svátků nic neubírá.

Zdroj: Phys.org