Přes 60 tisíc mrtvých vojáků aneb útok, který otřásl Amerikou. Nelítostné přepadení zpečetilo osud mnoha lidí

Jednotky Vietkongu celé měsíce nepozorovaně pronikaly do měst na jihu země, kde měly na domluvený signál spolu se severovietnamskou armádou simultánně zaútočit. Komunisté předpokládali, že zároveň dojde na jihu k všeobecnému povstání a svržení vlády Američany podporované Vietnamské republiky v Saigonu. Překvapivý útok měl být zahájen 29. ledna 1968 na začátku oslav nového lunárního roku zvaného Tet.

Přečtěte si také: Hitlerova loď se stala hrobem tisíců lidí. Největší námořní katastrofa byla plná zmaru a sebevražd

Tuny čínských a sovětských zbraní a munice se pašovaly v sampanech, ve vozících na květiny a na nákladních autech s falešnými korbami. „Abychom mohli operovat i za bílého dne, museli jsme vypadat jako civilisté. Tak jsme se vydávali za farmáře nebo za úředníky loutkové vlády. Dostali jsme rozkaz oblékat se jako ženy a kalašnikovy schovávat pod oblečením,“ vzpomínal v dokumentu Válka ve Vietnamu bývalý příslušník severovietnamské armády Le Van Cho.

Něco se chystá

Náznaky toho, že se něco chystá, nakonec pronikly strukturou amerického velení až k vrchnímu veliteli generálu Williamu Westmorelandovi. Podle něj se cílem útoku měla před svátkem Tet stát americká základna Khe Sanh poblíž demilitarizované zóny oddělující sever a jih Vietnamu. Drželo ji asi 6000 příslušníků námořní pěchoty, kolem nichž se soustředilo 30 000 vojáků Severního Vietnamu. Westmoreland věřil, že cílem operace bude americké vojáky izolovat a vyhladit je.

Severní Vietnam skutečně 21. ledna 1968 na Khe Sanh zaútočil. Když se o tom dozvěděl prezident Lyndon Johnson, nechal náčelníky štábů podepsat přísahu, že základna nikdy nepadne. „Nechci žádný zatracený Dien Bien Phu,“ prohlásil s odkazem na drtivou porážku Francouzů v Indočíně v roce 1954.

Kvůli svátku Tet začalo 30. ledna platit neformální 36hodinové příměří, takže tisíce příslušníků jihovietnamské armády odjely na svátky domů. Vojáci ze severu ale svátek oslavili dopředu a zůstali na skrytých pozicích na okrajích jihovietnamských měst. Brzy ráno 31. ledna (na některých místech už o den dříve) pak 48 000 mužů zaútočilo na 36 velkých měst Jižního Vietnamu, na desítky amerických základen a na šest největších měst včetně Hue a Saigonu.

Válka v ulicích Saigonu

Ulice největšího jihovietnamského města se změnily v bojiště. Jeden oddíl Vietkongu se dostal až k prezidentskému paláci, tam ho ale zastavily jihovietnamské tanky, které útočníky postupně zničily. Vietkong zaznamenával těžké ztráty i na jiných místech, podařilo se mu však obsadit budovu Rádia Saigon, z něhož chtěli odvysílat připravené prohlášení severovietnamského vůdce Ho Či Mina a výzvu k povstání. Jeden z techniků ale přepojil vysílač, takže z rádia místo toho zněly vídeňské valčíky a písničky Beatles.

Během prvních hodin bojů proniklo pomocí výbušnin 19 příslušníků přepadových oddílů do komplexu amerického velvyslanectví. Všichni byli postupně zajati nebo zabiti, při akci ale padl také jeden příslušník americké námořní pěchoty a čtyři členové vojenské policie. V ulicích Saigonu se dál tvrdě bojovalo a trpěli i civilisté. Příslušníci Vietkongu u sebe měli seznamy lidí, které měli zabít, včetně úředníků, policistů nebo vojáků Jižního Vietnamu na dovolené.

Mohlo by vás také zajímat: OBRAZEM: Chodby, které k smrti děsily Američany. Podívejte se na záběry z tunelů Vietkongu

Ofenzíva Tet ale probíhala na desítkách dalších míst a takřka všude útočníci ze severu Vietnamu utrpěli hrozivé ztráty. „Obsadili jsme pevnost v Quang Tri. Drželi jsme ji den a noc. Z mé jednotky tam vstoupilo 600 mužů, víc než 300 jich padlo a asi stovka byla zajata. Hrůza,“ vzpomínal na krvavé události severovietnamský válečný veterán Cao Xuan Dai.

Bitva o pevnost v Hue

Nejdelší a nejkrvavější bitva ofenzívy Tet probíhala v ulicích bývalého hlavního císařského města Hue. Po mnoho let zde fungovala tajná komunistická buňka, díky níž se partyzánům z Vietkongu a severovietnamské armádě podařilo obsadit obě části města rozloženého podél řeky. Námořní pěchotě USA trvalo dva týdny, než se dostala přes řeku, aby pomohla jihovietnamské armádě, jež tvrdošíjně bránila své divizní velitelství v místní pevnosti.

Po 26 dnech krvavých bojů nad rozstřílenou pevností v Hue znovu zavlála vlajka Jižního Vietnamu. Přeživší severovietnamští vojáci nakonec dostali povolení se z města stáhnout, přišli ale o tisíce bojovníků. Američané ztratili 216 vojáků, 1609 jich bylo zraněno. Jihovietnamská armáda přišla o 421 zabitých a 2123 zraněných vojáků. Kromě vojenských ztrát zahynulo v sutinách na 6000 civilistů a 90 % obyvatel města přišlo o střechu nad hlavou.

Sporné vítězství

Z taktického hlediska ofenzíva Tet za necelé čtyři týdny (boje ustaly 24. února 1968) skončila porážkou Severního Vietnamu. Na jihu se nepodařilo vyvolat povstání a všechny útočící jednotky byly zničeny nebo zahnány na útěk. Ve městech a v okolí vojenských základen zůstalo nejméně 60 000 mrtvých příslušníků Vietkongu a severovietnamské armády, zatímco Američané a armáda Jižního Vietnamu přišli o 2600 zabitých a přes 10 000 zraněných vojáků.

Komunistická vláda Severního Vietnamu si ale připsala nečekané strategické vítězství. Americká veřejnost celé týdny sledovala na televizních obrazovkách záběry z krvavých bojů, takže protiválečné hnutí v USA nabralo na síle a stále víc lidí žádalo odchod Američanů z Vietnamu. V rozporu s tvrzeními Pentagonu a prezidenta Johnsona bylo zřejmé, že USA válku ve Vietnamu nevyhrají. Přesto i v důsledku ofenzívy Tet a celkově rostoucích ztrát – rok 1968 byl nakonec s 16 592 zabitými americkými vojáky nejkrvavější z celé Vietnamské války – už 23. února vojenská správa nařídila odvody pro dalších 48 000 branců. Mnozí z nich se konce války nedožili.

Zdroj: History, U.S. Department of Defense

Video, které jste mohli minout: Reportér CNN Prima NEWS se proplazil tunely Vietkongu, podívejte se na průchod