Ikonický vrtulník Huey prošel Vietnamem i Perským zálivem. Jak vypadá dnes a co všechno umí?

Válka ve Vietnamu, odhlédneme-li od všech kontroverzních témat a faktu, že šlo o válečný konflikt, má spoustu symbolů. Jedním z nezpochybnitelných je legendární vrtulník UH-1 Iroquois, vycházející z jen o trochu mladší verze určené pro vojenské potřeby HU-1. Právě odtud pochází přezdívka Huey, pod kterou znají tento stroj miliony lidí po celém světě a neodmyslitelně si ho spojují s přelety amerických vojáků nad vietnamskou krajinou. Vrtulník poprvé vzlétl 20. října 1956 a odstartoval tak dlouhý a úspěšný příběh, který díky aktivnímu zapojení modernizovaných verzí HU-1 trval až do roku 2012. Paradoxní ovšem je, že zakladatel společnosti Bell, která stroj v polovině padesátých let minulého století vyvinula, se premiéry letu první verze pojmenované XH-40 nedožil – Lawrence D. Bell zemřel ve stejný den, kdy Huey poprvé vzlétl.

Vrtulník Huey si pamatují i fanoušci filmu Apokalypsa:

Multifunkční stroj

Vznik dnes již legendárního vrtulníku podnítila v roce 1955 americká armáda, která vypsala výběrové řízení na stroj vhodný pro lékařské, evakuační a servisní účely. Společnost Bell soupeřila s přibližně dvacítkou dalších společností, ale byla armádou Spojených států vybrána a za necelý rok už byla schopná představit funkční prototyp. Jedním z důvodů, který přispěl k vybrání Bellu coby výrobce nového vrtulníku, byl přístup designérů – plnili totiž původní zadání a celý koncept vznikal coby létající pohotovost. To ostatně potvrzuje i první zařazení do války ve Vietnamu v roce 1962, kdy bylo prvních pět strojů předáno do užívání 57. zdravotnické jednotce. S přihlédnutím k délce konfliktu ve Vietnamu ale došlo na značné posílení významu tohoto vrtulníku a v jednu chvíli vyráběl Bell podle Asociace pilotů z Vietnamu (VHPA) i sto strojů měsíčně.

Celkově jich vzniklo mezi lety 1957–1975 rovných 10 000 kusů, z čehož 9216 sloužilo v armádě, 79 u vzdušných sil, 42 u námořnictva a 127 strojů využívala americká námořní pěchota. Pokud bychom měli zůstat u čísel, jen v průběhu války ve Vietnamu zaznamenali piloti UH-1 v kumulativním součtu přes 7,5 milionů odlétaných hodin. Zapojovali se při tom do velmi riskantních operací, dalece přesahujících rámec očekávaných postupů tzv. medevaců a není tudíž překvapivé, že 11 pilotů odešlo z války s nejvyšším vojenským vyznamenáním, tedy medailí cti.

Takto vypadá moderní verze UH-1Y Venom:

Život po Vietnamu

Po válce ve Vietnamu byl Huey nasazen i v menších konfliktech v Grenadě (1983), Panamě (1989) a sloužil také během operace Pouštní štít a Pouštní bouře v letech 1990–1991. Nebyl navíc důvod, nepoužívat Huey také během války v Perském zálivu, když byl vrtulník srdcem armádních letek a neustále prokazoval svou všestrannost i snadné ovládání. Za 30 let od svého prvního uvedení nalétali piloti přes 25 milionů hodin, pomáhali nejen během vojenských konfliktů, ale také během humanitárních akcí a mnoho strojů létá dodnes. Modernizací ale armády musí projít i navzdory oblibě konkrétních strojů a po zmiňované Válce v Zálivu se začaly do popředí posouvat vrtulníky OH-58 Kiowa Warrior, AH-64 Apache, UH-60 Black Hawk a modernizovaný CH-47 Chinook.

O prodloužení služby UH-1 se postarala námořní pěchota, která využívala až do roku 2014 modernizovaný model UH-1E a jako náhradu přijala další evoluci tohoto stejného stroje s označením UH-1Y Venom. Ten zachovává klasické rysy vrtulníku Huey, ale je na mnoha místech vylepšen a opatřen nejmodernější technologií. Došlo na kompletní výměnu motoru, digitální kokpit, balisticky rezistentní listy rotoru a použití spousty dalších částí z AH-1Z. Celá řada původních modelů tohoto vrtulníku nicméně po nutných revizích slouží dál, například u nejrůznějších vládních agentur či ve výzbroji dalších států světa.