Revoluční bitevní loď drží primát v jedinečném potopení ponorky. Nikdo ji zřejmě nepřekoná

HMS Dreadnought byla rychlejší než kterákoli loď, která jí předcházela, a jednalo se o skutečné válečné monstrum, které vzbuzovalo v nepřátelích respekt. Silné pancéřování dosahovalo 279 mm, což lodi umožňovalo neskutečnou odolost vůči střelám nepřátel. Deset 305mm kanónů typu Mk X soustředěných v pěti dělových věží zase tvořilo do té doby na lodích nevídanou palebnou sílu.

Vznik plavidla přitom probíhal jako po másle, a do služby se tak HMS Dreadnought hlásila hned rok poté, co byla zadána objednávka. K té došlo roku 1905 a ve stejném roce byla zahájena i stavba. Slavnostní uvedení do služby proběhlo 2. prosince 1906, takže když roku 1914 vypukla první světová válka, vplula plně vyzbrojená a připravená do válečné vřavy.

Today in Ladybird #history 10th February 1906 HMS Dreadnaught is launched pic.twitter.com/kpuwqBMeny

— Helen Day (@LBFlyawayhome) February 10, 2016

Potopení ponorky

Kromě masivních 305mm kanónů nesla ještě 24 kusů menších 76mm kanónů s délkou hlavně 50 ráží a pět 457mm torpédometů. Přesto její největší úspěch, potopení německé ponorky SM U-29, nevznikl zásluhou torpéda, ale taranováním.

Německá ponorka svým designem patřila k tomu nejmodernějšímu, co německá kriegsmarine měla. Její kapitán Otto Weddigen byl zase zkušeným matadorem ponorkové války, když v útocích na britské lodě připravil Británii o zhruba 1 400 mužů. Jenže když v osudný čtvrtek 18. března 1915 napadla torpédem britskou HMS Neptune a minula cíl, došlo k prozrazení polohy.

HMS Dreadnought měla nad ponorkou rychlostní převahu a její posádka ji hodlala plně využít. Obzvlášť když po vzoru válečných lodí minulosti byla na přídi vybavená klounem (beranidlem), který měl sloužit k prorážení boků nepřátelských plavidel. Přestože tato technika byla známá, nebyla v praxi příliš používaná, neboť lodi se mnohem více soustředily na zničení protivníka pomocí dělostřelecké palby.

#RoyalNavy dreadnaught HMS Superb emerges through the smoke between #Newcastle and #Gateshead, 1909 pic.twitter.com/zc7vI86gvl

— History of War (@HistoryofWarMag) March 14, 2016

Loď Dreadnought tehdy narazila do ponorky v úžině Pentland Firth oddělující Orknejské ostrovy od Caithness na severu Skotska. Německá ponorka šla ke dnu v podstatě okamžitě. Dreadnought tudíž rychle prokázala, že plní účel, pro který byla vyrobena. Tedy ochranu Britských ostrovů od možného napadení. Doposud jde o jediný známý případ, kdy byla ponorka potopena tímto extrémně nebezpečným způsobem.

Sešrotovaný vzor

Od května 1916 se Dreadnought stal vlajkovou lodí 3. bitevní eskadry s hlavním operačním prostorem v oblasti ústí Temže. Po skončení první světové války byla loď převedena do rezervy a v roce 1921 prodána k sešrotování, ke kterému došlo v roce 1923.

Přesto se stala jedním z milníků ve vývoji bitevních lodí a její jméno se nakonec stalo pojmenováním pro celou třídu silně vyzbrojených bitevníků, které do své výzbroje zařadila nejen Velká Británie, ale i Spojené státy americké, Francie, Rakousko-Uhersko, Japonsko, Španělsko i Rusko. Její síla a význam se projevil v následujícím celosvětovém konfliktu, který se rozhořel roku 1939.