Legionáři zatápěli Rudé armádě obrněnými vlaky, letadly i loděmi. Jejich malá flotila pokořila slavný ruský ledoborec

Její velitel Lev Davidovič Trockij vydal 25. května 1918 rozkaz nařizující všem sovětům od Penzy až po Omsk „každého Čechoslováka, který bude přistižen na železnici ozbrojený, zastřelit na místě, každý ešalon, jehož příslušníci budou ozbrojeni, vyvést z vagónů a zavřít do zajateckého tábora“. To se ovšem snáze nařídilo, než provedlo.

Legionáři nezůstali sami

V době prvních střetů mohla Rudá armáda nasadit proti legionářům 35 000 střelců, více než 2 000 jezdců a 338 děl. Spojením několika oddělených skupin se ale tato síla záhy zvětšila na 70 000 mužů. Vzájemné boje mezi bolševickým vojskem a Čechoslováky na sebe nenechaly dlouho čekat.

Čechoslováci sice byli v té době roztaženi po celé Transsibiřské magistrále od Penzy v Povolží až po dálněvýchodní Vladivostok v délce 8 000 kilometrů, více než 50 000 legionářů ale představovalo nejlépe vycvičenou a hlavně motivovanou vojenskou sílu v Rusku. Disponovali 60 vlaky a 102 děly a jejich řady se záhy rozšířily o dalších 14 000 Čechů a Slováků nacházejících se na Sibiři v bývalých zajateckých táborech carské armády.

Přečtěte si také: Čechoslováci vykoupali Němce v krvavé lázni. Bitva u Bachmače skončila brilantním finálním tahem

Po boku československého vojska navíc bojovaly tři prapory dobrovolnického sboru Rumunů z Transylvánie a Bukoviny, jeden prapor z Jugoslávie, menší lotyšské jednotky a rusko-český dobrovolnický pluk zřízený v srpnu 1918. Legie mimoto kooperovaly s polskou dobrovolnickou divizí. Západní mocnosti začaly čs. vojsko zásobovat zbraněmi a municí, takže legie od léta 1918 do konce roku 1919 obdržely téměř 200 děl, 1 360 kulometů, 140 000 pušek, 25 letadel, 240 000 dělostřeleckých nábojů a 70 milionů kulometných a puškových nábojů.

Vlaky, lodě i letadla

Jednou z hlavních zbraní legionářů ale byly obrněné vlaky, z nichž nejznámějším byl bezpochyby Orlík, který se proslavil v bitvě o Samaru. V noci ze 7. na 8. června 1918 zde zaútočila 2. rota 1. čs. střeleckého pluku podporovaná Orlíkem na železniční most a tím otevřela cestu pro 1. a 2. prapor 1. čs. střeleckého pluku. Současně části 4. čs. střeleckého pluku překonaly řeku Samarku a obchvatem napomohly dobýt nádraží. Orlík přitom podpůrnou palbou zničil střelecká postavení bolševických sil a následně poskytoval přesnou palebnou podporu legionářským jednotkám přímo ve městě.

Na jezeře Bajkal si pak legionáři poradili i s méně obvyklým typem boje. V srpnu 1918 se jim nejprve podařilo získat několik malých kolesových parníků, které osadili děly a vytvořili z nich provizorní flotilu. V noci 15. srpna 1918 vyplulo legionářské loďstvo na přepadový útok k hlavnímu přístavu bolševiků v Mysové, kde se jim postavil ozbrojený ledoborec Bajkal, chlouba rudého loďstva. Legionáři ale dokázali ostřelovat ledoborec, přístav i přilehlé nádraží a v soustředěné legionářské palbě zápalnými granáty bolševická posádka hořící ledoborec nakonec opustila.

Do bojů na Transsibiřské magistrále zasáhla také letadla. Když čs. legie dobyly Samaru, ukořistili několik strojů, díky čemuž byl 14. srpna 1918 založen Samostatný aviatický oddíl 1. čs. střelecké husitské divize. Další letadla dorazila do Vladivostoku v prosinci 1918 ze Spojených států. Dodávka obsahovala opotřebované a původně cvičné dvouplošníky L.W.F. model V Tractor od firmy Lowe, Willard a Fowler.

Zdroj: Československá armáda, VHÚ