Slavná německá ponorka potopila 27 lodí. Zničila ji až smršť amerických bombardérů
Ponorky: Přízraky pod hladinou S1 (2) – Ponorka U-96
Ve zlomovém okamžiku války o Atlantik se začal mýtus o neviditelných německých ponorkách drolit. Přesto existovaly lodě, které patřily ke zdánlivě nepolapitelným. Jednou z nich byla i ponorka U-96 známá z filmu Ponorka od režiséra Wolfganga Petersena.
Její sedmé válečné výpravy se v roce 1941 účastnil i válečný fotograf a korespondent Lothar-Günther Buchheim, jehož úkolem bylo plavbu dokumentovat. Ve stísněných prostorách 50 metrů dlouhého válce (celková délka ponorky byla 67 m) zachytil na svých snímcích napětí a únavu členů posádky. V roce 1973 pak své zážitky publikoval v knize Das Boot (Ponorka).
Ponorka U-96 z filmu Wolfganga Petersena Zdroj: Neue Constantin Film
Filmová Ponorka od Wolganga Petersena Zdroj: ČTK/ Profimedia.cz
Z posádky skutečné U-96 za celou válku nikdo nezahynul Zdroj: ČTK / DPA / A0009 dpa
Německý válečný fotograf a korespondent Lothar-Günther Buchheim se na U-96 plavil v roce 1941 (snímek z roku 1980) Zdroj: ČTK / DPA / A0723 Hans Dürrwald
Německá ponorka typu VIIA doprovázená bombardéry Ju-88 (propagandistický obraz od Clause Bergena z roku 1940) Zdroj: ČTK / ullstein bild / ullstein - Claus Bergen
Günther Prien a jeho ponorka U-47, s níž potopil britskou bitevní loď HMS Royal Oak Zdroj: ČTK / SZ-Photo / Scherl
U-47 zmizela v Atlantiku 7. března 1941 Zdroj: ČTK / SZ-Photo / Scherl
Německý válečný fotograf a korespondent Lothar-Günther Buchheim se na U-96 plavil v roce 1941 (snímek z roku 1980) Zdroj: ČTK / DPA / A0723 Hans Dürrwald
Německá ponorka typu VIIA doprovázená bombardéry Ju-88 (propagandistický obraz od Clause Bergena z roku 1940) Zdroj: ČTK / ullstein bild / ullstein - Claus Bergen
Přečtěte si také: Nejdůležitější ponorka druhé světové války: Nacisté podmořské monstrum budovali v utajení
Směr Gibraltar
V listopadu 1941 byla U-96 odeslána z Atlantiku do Středozemního moře, kam ovšem vedla jediná cesta – ponorka se musela prosmýknout silně střeženým 70 km dlouhým Gibraltarským průlivem, který ovládali Britové. Na jejich reakci nemusela posádka dlouho čekat. „V podpalubí jsme zaslechli, že byl vyhlášen poplach, a pak už všechno padalo. Posádka můstku se hrnula dolů průlezem a centrálním poklopem. Zatímco lidé stále proudili dolů, přišla první bomba,“ vzpomínal pro německý dokument Ponorky: Přízraky pod hladinou vysílaný na Prima ZOOM poslední žijící člen posádky U-96 hlavní inženýr Fridrich Grade.
Podle něj se podařilo U-96 ponořit se pod hladinu, nikdo ale netušil, jak velké škody ponorka utrpěla. „Velitel se pokusil dostat nás z dosahu strážních lodí, abychom se mohli vynořit a rozhlédnout se. Chtěli jsme zjistit, zda je nahoře bezpečno, a také se nadýchat čerstvého vzduchu a zjistit, co je rozbité nebo poškozené,“ vybavil si následující momenty Grade. Záhy ale znovu přiletělo letadlo a poškozená U-96 musela opět pod vodu.
Při nouzovém ponoru ponorka ztěžkla natolik, že se začala nekontrolovaně potápět. Dvě pumy shozené dvouplošníkem Fairey Swordfish vykonaly své. „S hloubkovými kormidly to nebylo možné zvládnout. Loď byla silně zatížená a já ji neměl jak ovládat,“ vybavuje si hlavní inženýr. Neřízené potopení U-96 se stalo ústřední scénou filmu Ponorka od Wolfganga Petersena.
Na rozdíl od filmové scény, kde ponorka dosedla na mořské dno v hloubce 280 metrů a vynořila se teprve po mnoha hodinách zoufalého úsilí posádky, dokázala skutečná ponorka uniknout méně dramatickým způsobem. Po útoku ve 22:35 večer 30. listopadu se poškozené plavidlo skrylo pod vodou, aby se vynořilo následující den ve 4:45 ráno. Po incidentu U-96 od plánu proniknout do Středozemního moře upustila a vydala se do francouzského přístavu Saint Nazaire, kam dorazila 6. prosince 1941.
Zkáza před koncem války
U-96 byla ponorkou typu VIIC s výtlakem 769 tun na hladině a 871 tun při plném ponoření. Pohon zajištovaly dva dieselové a dva elektrické motory, díky nimž mohla plout na hladině rychlostí 32,8 km/h a 14,1 km/h pod hladinou. Z pěti torpédometů mohla ponorka vyslat až 14 torpéd, na hladině mohla použít i 88mm kanón a protiletadlové dělo ráže 20 mm. Garantovaný ponor byl do 230 metrů, kritický ponor se odhadoval na 250-295 metrů.
V porovnání s běžnou životností německých ponorek v bitvě o Atlantik patřila U-96 mezi ty šťastnější. Od svého zařazení do služby 14. září 1940 podnikla 11 hlídkových plaveb, během nichž potopila 27 lodí o celkovém výtlaku 181 206 BRT a čtyři další poškodila. Svou bojovou dráhu ukončila až 30. března 1945, kdy ji v německém přístavu Wilhelmshaven potopily americké bombardéry.
Mohlo by vás také zajímat: Krok od jaderné pohromy: Raketová ponorka se 140 lidmi selhala, nekontrolovaně mířila ke dnu
Za celou dobu války na U-96 nikdo nezahynul. Poslední žijící člen podsádky Fridrich Grade se v 50. letech stal příslušníkem německého námořnictva a pomáhal s vývojem nových typů ponorek. Zemřel ve 107 letech 13. října 2023.
Zdroj: War History Online, Uboat.net