10 nejlepších válečných filmů s ponorkami

Jestli nějaké specifické prostředí fascinuje filmaře desítky let, jsou to uzavřené, klaustrofobní interiéry ponorek. Mnohdy totiž nebývají pouze o potápění nepřátelských lodí či vyhýbání se hlubinným minám, podstatnou částí drtivé většiny příběhů je posádka, případně její kapitán, který po vzoru dávných mořeplavců nechce nechat svou kořist uniknout.

Jindy je ale otázkou života a smrti pouhý únik do bezpečí, a i to samo o sobě nezřídka vydá na strhující podívanou. Řada nejlepších filmů byla celkem logicky zasazená do tvrdých bojů druhé světové války, nicméně napínavé momenty přichystala posádkám podmořského kusu kovu i válka studená.

10) Směr Tokio (1943)

Proč nezačít filmem, který vznikl ještě v průběhu druhé světové války. Směr Tokio byl uveden dva roky předtím, než skončil největší konflikt moderních dějin, a vypráví příběh posádky americké ponorky, která se snaží nepozorovaně proklouznout do Tokijského zálivu. Důvodem téhle nebezpečné mise ja snaha provést průzkum předtím, než bude moci letectvo Spojených států zaútočit na Tokio, nic ale nejde zcela podle plánu.

Největším tahákem filmu ale nakonec nejsou skvělé záběry na ponorky a napínavý příběh, nýbrž herecký výkon Caryho Granta, který ztvárnil nezapomenutelného kapitána Cassidyho. Z dnešního pohledu už nemusí být Směr Tokio tak lákavý, rozhodně si ale při jeho sledování uvědomíte, jak hluboce otřásl Spojenými státy útok na Pearl Harbor a s jakou vervou Američané na Japonce útočili.

9) Greyhound (2020)

Na nejstarší film v našem výběru navazuje ten nejnovější. Greyhound s Tomem Hanksem opět nahlíží na druhou světovou válku pohledem Američanů a předkládá „obyčejný“ příběh bez zjevného začátku a konce. Popisuje rutinní přesun lodního konvoje zpět do přístavu v Liverpoolu, během kterého ale spojenci narazí na odpor několika německých ponorek. Ze souboje lodí se rázem stane souboj kapitána Krauseho (Tom Hanks) a německého velitele ponorky Šedý vlk.

Celý film se odehrává v průběhu několika hodin, nechybí však nervydrásající noční útok na lodě konvoje, stejně jako vývoj osobní linky kolem kapitána Greyhoundu. A i když se námět od podobných filmů příliš neliší, důraz na „nehrdinský“ přístup a pomíjivost okamžiku dodává filmu velmi osobité kouzlo, srovnatelné například s tankovou jednohubkou Železná srdce.

8) Barakuda čeká (1959)

Podobně jako film Směr Tokio také Barakuda čeká nechává nahlédnout do dění u posádky osamocené americké ponorky, které byl svěřen důležitý tajný úkol. Za pouhých 18 hodin se musí dostat na tichomořský ostrov Kusaie, vyfotografovat knihu s tajnými japonskými kódy na rádiové stanici a vrátit se zpět do bezpečí vlastního přístavu.

Ačkoliv se film zejména v úvodu kvůli romantické lince nebere příliš vážně, psychologická hra i soupeření uvnitř vlastní armády dodávají filmu velmi napínavou atmosféru. Z dnešního pohledu už mohou být některé scény samozřejmě překonány, jako celek je ale Barakuda dalším skvělým filmem, který jste pravděpodobně neviděli a měli byste tuhle chybu obratem napravit.

7) K-19: Stroj na smrt (2002)

Teď se ale naopak přesuňme k jednomu z nejznámějších filmů o ponorkách, ve kterém se z druhé světové války transportujeme do šedesátých let dvacátého století na palubu sovětského stroje. K-19 byla první sovětská jaderná ponorka a právě příběh jejího předčasného uvedení do provozu můžeme sledovat za doprovodu skvělého hereckého obsazení, v němž září Harrison Ford coby umanutý kapitán Vostrikov a Liam Neeson jako jeho uvědomělý protějšek Polenin.

Příběh ponorky v mnoha ohledech připomíná, jakým způsobem se postupovalo například před katastrofou v černobylské jaderné elektrárně. A bez ohledu na to, že jde o americký snímek, podařilo se mu skvěle vystihnout sovětský naturel a skutečnost, že na obou stranách železné opony byli „jen“ lidé.

6) Pluj tiše, pluj hluboko (1958)

Vraťme se ke starším klasikám a zároveň k jednomu z nejlepších filmů o ponorkách, které kdy byly natočeny. Pluj tiše, pluj hluboko se opět pohybuje na hranici mezi vyprávěním o konfliktu v Tichomoří a osobním příběhu zainteresovaných velitelů a jak vidno, vše skvěle fungovalo i před dlouhými desítkami let.

Máme zde silného protivníka (obávaný japonský torpédoborec Akakaze) a chuť amerického velitele pomstít svoji posádku z předchozího neúspěšného střetnutí. Výcvik i následná akce dodávají budování atmosféry skvělé tempo, které podtrhují dvě tehdejší hvězdy Hollywoodu v hlavních rolích – Clark Gable a Burt Lancaster.

5) Nepřítel pod hladinou (1957)

Pokud máte chuť na válečný film, který v sobě skrývá velmi silné protiválečné motivy, pak nemůžete s Nepřítelem pod hladinou sáhnout vedle. Jak už zřejmě očekáváte, na moři se setkávají vynikající kapitáni, v tomto případě kapitán Murrell z amerického torpédoborce a velitel německé ponorky, kapitán Von Stolberg. Rivaly pojí nechuť k válce bez ohledu na to, že se jedná o špičkové a velmi schopné důstojníky.

Nepřítel pod hladinou tak je o vzájemném respektu, ale také mistrných soubojích a momentech taktické války, která se odehrává bez přítomnosti torpéd ve chvílích vzájemného přibližování a stíhání. Otázkou samozřejmě zůstává, nakolik je tenhle „džentlmenský“ souboj realistický.

4) Krvavý příliv (1995)

Druhý film našeho výběru, který nepojednává o druhé světové válce, ale přesouvá svůj děj do pozdějšího období studené války. V Krvavém přílivu můžete sledovat zápolení mezi Spojenými státy a Sovětským svazem stejně jako pnutí na osobní rovině dvou vysoce postavených důstojníků americké ponorky. Ta se pod velením kapitána Franka Ramseyho – jednoho z posledních kapitánů ponorek se skutečnými bojovými zkušenostmi – přesouvá k ruskému pobřeží a instalaci jaderných raket, jejichž odpálením hrozí nový vojenský vůdce Vladimir Radčenko.

USS Alabama ale nejprve musí vyřešit konflikt mezi zmiňovaným kapitánem a jeho prvním důstojníkem Ronem Hunterem, který sice exceloval ve svém výcviku, ale do bojové situace se nikdy nedostal. Gene Hackman versus Denzel Washington, Spojené státy versus Sovětský svaz. Linky jsou načrtnuty přesně a divák může žasnout, kam až dojde incident kolem jedné neúplné zprávy velení. A ta hudba!

3) Ponorka U-571 (2000)

Film Jonathana Mostowa je náležitě kontroverzní. Na jedné straně totiž stojí skvělé herecké obsazení i výkony Matthewa McConaugheyho, Billa Paxtona či Harveyho Keitela, na straně druhé ale také překrucování dějin a jen velmi volná inspirace skutečnými událostmi. Snímek popisuje hon na německou ponorku U-571, na jejíž palubě se má nacházet nechvalně proslulý kódovací přístroj Enigma. Nesnaží se jej ale získat Britové, nýbrž Američané.

To historicky značně nesedí, ale právě tímto pohledem je nutné na film nahlížet. Tedy jako na mírně za vlasy přitaženou záležitost, ale jinak strhující a skvěle natočený film s některými velmi výraznými momenty.

2) Hon na ponorku (1990)

Druhý nejvýše umístěný film v našem žebříčku nás znovu vyvádí z vod druhé světové války a podobně jako K-19: Stroj na smrt nabízí pohled „z druhé strany“. Vše se točí kolem sovětské ponorky Rudý říjen, které velí litevský kapitán Marko Ramius (Sean Connery). Nejde však o loajálního vojáka Sovětského svazu, ale smutného muže, který chce zběhnout na stranu úhlavního nepřítele. A to i s ponorkou, která má experimentální „housenkový“ pohon, který není možné zachytit na žádném sonaru.

Když v průběhu filmu Ramius sdělí velení sovětského námořnictva, že s ponorkou prchne do Spojených států, rozbíhá se hon, který ale pohledem Američanů vypadá jako invaze. Do hry pak vstupuje Ramiusův protějšek i největší spojenec – agent CIA Jack Ryan. Napínavá hra, v níž nikdo nevěří nikomu, končí skvělým finále a jeho sledování byste si určitě neměli nechat ujít.

1) Ponorka (1981)

Co by to bylo seznam filmů o ponorkách, kdyby v ní chyběl německý opus Das Boot režiséra Wolfganga Petersena. Jde o tradiční volbu číslo jedna, která má snad vše, co válečný film musí mít. Skvělou výpravu, úctyhodnou stopáž necelých 5 hodin ve své nejdelší, televizní verzi a velmi silný příběh posádky německé ponorky U-96, která si doslova sáhne na dno.

Film velmi realisticky popisuje dění na palubě a také jednotlivé incidenty předkládá s důrazem na fakta a skutečné vlastnosti plavidel druhé světové války. Film přitom netrpí na přemíru patosu či důrazu na vlastenectví a závěr nepochybně zamává i s těmi, kdo obyčejně u filmů nepláčou. Víc zřejmě dodávat nemusíme, nepochybujeme totiž, že právě tenhle film jste určitě viděli. A ne jednou.