Zfušovaná jaderná exploze Američanů zničila a zdeformovala tisíce lidí. Radioaktivní popel polykali jako sníh

Atol Bikini na Marshallových ostrovech se v roce 1954 jevil jako ideální místo pro americkou operaci Castle Bravo, jejímž účelem bylo testování jaderných zbraní. Přestože test měl být původně tajný, jeho následky stály lidské životy a vyvolaly všeobecný odpor k jakémukoli zacházení s atomovým arzenálem.

Chyba v kalkulaci

Jen o dva roky dříve bylo na stejném místě testováno zařízení s názvem Ivy Mike a úspěch jeho testu přiměl americké vědce, aby trochu dupli na plyn a urychlili vývoj dokonalejších atomových náloží, které by byly lehce přenosné leteckými silami. Oproti Ivy Mike, využívající tekuté deuterium, však měla nová zbraň vyvíjená pod názvem Shrimp deuherid lithný, který obsahoval 40 % izotopu lithium-6. Zároveň místo těžké oceli, jíž disponovala Ivy Mike, Shrimp využíval lehké skořepiny z hliníku.

K tématu: Už 75 let panuje na světě nukleární klid. Kdo má k dispozici jaderné zbraně?

Místo očekávaných 5–6 megatun měl výbuch při operaci Castle Bravo sílu 15 megatun. Byl to tisíckrát silnější než výbuch atomových bomb ve městech Hirošima a Nagasaki. Během jedné sekundy vznikla ohnivá koule o velikosti 5 km, která zanechala kráter 1 500 m široký a 60 m hluboký. Oblak výbuchu dosáhl výšky 14,3 km a průměru 11,3 km. Do deseti minut měl na výšku 39,6 km a průměr 100 km. Dopad takto monstrózního výbuchu byl strašlivý.

Probuzená zkáza

Protože test probíhal v utajení, obyvatelé Marshallových ostrovů nevěděli, co se děje, a když na atol Rongelap začal 5 hodin po odpálení dopadat radioaktivní prach, pokládali jej jeho obyvatelé za sníh, mezi jehož vločkami se nejen mohou bezstarostně pohybovat, ale také je chytat do úst. Celkem bylo radioaktivitě vystaveno všech 665 obyvatel Marshallových ostrovů. Léta poté měli obyvatelé atolu závažné zdravotní potíže, a to včetně vrozených deformací.

Mohlo by vás zajímat:Nemůžeme ignorovat jaderný potenciál NATO, řekl Putin. Západ viní z podpory „zločinů Kyjeva“

Nukleární spad dosáhl i na japonskou rybářskou loď ‚Lucky Dragon no. 5‘ a usmrtil jednoho člena 23členné posádky. Zbytek posádky čelil akutním zdravotním potížím. Kromě toho se stopy radioaktivního materiálu později objevily na území nejen Spojených států, ale i Evropy, Austrálie, Indie a Japonska. Mezi Japonskem a Amerikou se stupňovalo napětí a incident byl označovaný jako „druhá Hirošima“. Obě vlády nakonec dosáhly politické dohody, která rybářům přinesla kompenzaci ve výši 2 milionů dolarů.

Dopady nepovedené exploze

Celý svět vyjadřoval znepokojení nad nekontrolovaným testováním jaderných zbraní. Po dohodě, která by zásadně omezila či rovnou zastavila jaderné testy, volal především indický předseda vlády Jawaharlal Nehru. Američané nicméně pokračovali v jaderných testech dál, a to stále na Marshallových ostrovech. Mezi léty 1956 a 1958 provedli celkem 67 jaderných testů v Tichém oceánu.

V roce 1963 bylo dosaženo mezinárodní Smlouvy o částečném zákazu jaderných pokusů. Ta zaručuje, že jaderné testy nemohou být prováděny v ovzduší, mimo hranice státu, jenž testy provádí, pod vodou a ve kterémkoli jiném prostředí, pokud takový výbuch způsobuje zanášení radioaktivního odpadu mimo území státu, provádějícího test. Na základě této smlouvy se všechny jaderné testy provádějí v podzemí.

Zdroj: Brookings / OSTI