Pražské slůně Amalee zemřelo neuvěřitelně rychle. Detailní informace popisují smutný boj s nemocí

Webová stránka zoologické zahrady zveřejnila podrobnou zprávu o úhynu slůněte Amalee, díky čemuž nyní víme, že první náznaky něčeho v nepořádku se objevily v pondělí 23. ledna, kdy slůně často odcházelo z boxu a přerušovalo pravidelný trénink. Následující den Amalee odmítala potravu, která sloužila jako odměna za trénink, a už od rána neměla o cvičení zájem. Odpoledne si navíc při souboji se sestrou Lakunou zlomila kel.

Rychlý průběh nemoci

Středeční ráno byla Amalee lehce apatická a vykazovala zvýšenou teplotu. Ranní rutina byla bez problémů, odmítala se ale nechat mýt hadicí a následně nespolupracovala ani při odběru krve. Ošetřovatelé jí tedy začali podávat léky, ale do druhého dne se stav slůněte povážlivě zhoršil. Byla velice apatická a navíc se jí udělal lehký otok kolem očí. Povedlo se jí odebrat krev a moč, což ukázalo nepříjemné výsledky. Testy ukázaly vysokou nálož viru EEHV v krvi.

Veterináři přistoupili k transfuzi plazmy, aby vyrovnali klesání hladiny krevních destiček. Jako dárci byli určeni sloni Shanti a Ankhor, zároveň zoo komunikovala s dalšími zahradami ohledně dalších dárců. Stav Amalee se ale postupně zhoršoval. Ve večerních hodinách často ležela, trpěla průjmem a viditelným otokem obličeje. V pátek 27. ledna v časných ranních hodinách mladá slonice Amalee uhynula.

Co je sloní herpes?

Elephant endotheliotropic herpesvirus neboli EEHV, známý též jako sloní herpes postihuje populaci slonů všech druhů, kteréhokoli věku a v různých zemích původu. Pro slony je vir běžná věc, s níž se v životě potkávají a budují si proti němu protilátky. Herpes v těle zůstává a čas od času se znovu aktivuje, slon jej ale většinou zvládá díky vypěstovaným protilátkám. Zároveň nemoc vylučuje do svého okolí.

Mnohem snáze ji vylučuje ve volné přírodě, protože pro vylučování hraje roli stres. Toho je ve volné přírodě plno, díky boji s dravci či shánění potravy. Oproti tomu v lidské péči je stresu mnohem méně, a proto sloni vir tolik nevylučují. Chovatelská komunita proto neoficiálně pracuje na způsobu, jak do skupin dostat „pozitivní“ stres, který by umožnil slonům zbavovat se viru snáze.

Budování imunity

Slůňata se přitom rodí imunní, protilátky získávají od matky přes placentu. Hladina takto získaných protilátek však s věkem klesá až na nulu, a slůně tak musí získat imunitu vlastní cestou. To se podaří, když se s nemocí setká ještě dříve, než o „matčiny“ protilátky přijde. Pokud se s ní setká později a protilátky si nestačí vybudovat, propuká nemoc naplno.

To se ale může stát i v případě, že slůně protilátky má. Sloní herpes má totiž více kmenů, a pokud se slůně potká s jiným kmenem, než ke kterému mu jeho matka předala protilátky, může onemocnět stejně jako slůně bez protilátek.

Kdy je na léčbu pozdě?

Když nemoc propukne, začne slonovi klesat počet krevních destiček až do fáze, než dojde k propuknutí krvácivé formy. Mezi příznaky nemoci patří zvětšené mízní uzliny, otoky podkoží hlavy, krku, končetin a těla, zmodrání špičky jazyka, puchýřky na jazyku, krvácení vnitřních orgánů a tkání, otok zažívacího ústrojí, vředy v tlamě, jícnu a tlustém střevu, zvětšená játra, změny na kůži, zánět srdce. Následně začnou selhávat orgány.

V případě propuknutí nemoci je ideální podchytit nemoc včas a zahájit léčbu pomocí transfuze plazmy, infuzní terapie a aplikace antivirotik. V případě, že se nemoc podaří včas zachytit, je ale úmrtnost 60 %. V klinické fázi zvířata umírají až v 85 % případů.

Zdroj: Zoo Praha