Nejstarší zajatá kosatka míří po 50 letech na svobodu. Žije v katastrofálních podmínkách

Bylo 8. srpna roku 1970, když klidné vody Penn Cove u Whidbeyho ostrova u pobřeží amerického státu Washington pročísly kýly lodí. Muži ozbrojení dlouhými tyčemi, výbušninami a puškami obklíčili velkou skupinu kosatek a začali oddělovat mláďata od jejich matek. Minimálně pět černo-bílých kytovců tehdy zemřelo, a víc než 50 jich od té doby sloužilo v různých zařízeních po celých Spojených státech jako atrakce.

Přečtěte si také: Odpočívej v pokoji, Kisko: Poslední kosatka v kanadském zajetí zemřela

Byla mezi nimi i tehdy jen čtyřletá Tokitae. Odvezli ji pět tisíc kilometrů daleko do malé betonové nádrže v zábavním parku Miami Seaquarium. Zde jí vybrali i druha – o hodně staršího samce jménem Hugo. Právě kvůli němu ji překřtili na Lolitu, podle slavného románu Vladimira Nabokova. Jenže Hugo zemřel v roce 1980, od té doby byla kosatka, pro kterou je přirozené žít ve skupině, úplně sama.

Malá nádrž, zkažená strava a samota

A co víc, její ubikace je naprosto nevyhovující. Jde o nejmenší kosatčí nádrž v USA vůbec. Podle toho, co uvádí stránka Free Lolita the Orca, je hluboká jen šest metrů, a to jen v nejhlubším místě. Samotná kosatka ale měří šest a půl metru. A to už ani nemluvíme o délce, která ani zdaleka nedosahuje v dnešní době požadovaného minima.

Před pražícím sluncem se orka nemá kam skrýt, a nemůže se ukrýt do bezpečí ani když přijde silná bouře, které jsou na Miami poměrně obvyklé. Není divu, že její voda tím pádem nebyla vždy kvalitní a kosatka prodělala několik infekcí. A všechno v pořádku nebylo ani z hlediska stravy. Černobílému kytovci občas naservírovali ryby, které nebyly čerstvé, a způsobili mu tak střevní potíže.

Začala cesta na svobodu

Není divu, že se o záchranu Tokitae snažilo hned několik různých iniciativ. A teď, po víc než půlstoletí od chvíle, kdy ji zajali (a po štědré dotaci od majitele jednoho z prominentních amerických fotbalových klubů Indianopolis Colts, Jima Irsaye), se to konečně povedlo. Majitelé zařízení Miami Seaquarium se zavázali započít proces, na jehož konci bude v ideálním případě kosatka úplně volná. Dokonce se setká se svou cca devadesátiletou matkou, která zůstala v oceánu, a dalšími členy rodiny. Nebude to ale hned jako ve filmu Zachraňte Willyho. Možná se to dokonce vůbec nepovede. Realita je totiž o dost složitější.

Mohlo by vás zajímat: Na co umírají kosatky? Vědecká studie odhalila příčiny jejich častých smrtí

Orka není v úplně nejlepším zdravotním stavu a dlouhý převoz, který ji čeká, pro ni bude neskutečně stresující, i kdyby proběhl úplně bez problémů. U Whidbeyho ostrova pro ni bude přichystaná zatím ohrazená část oceánu, i tak to ale bude obrovská změna po betonové nádrži.

Svoje příbuzné v ní možná i uslyší. Než se však za nimi bude moct vydat, potrvá to. Někteří odborníci se domnívají, že by mezi divokou kosatčí populaci v oblasti mohla zanést nezvyklé infekce, a tak je lepší, že zpočátku zůstane v karanténě. Hlavně se ale musí s lidskou pomocí naučit sama obstarat potravu. Pokud to tedy po 50 letech v zajetí vůbec zvládne.

Jestli bude tenhle příběh vůbec mít filmově šťastný konec, se tak nedozvíme dřív než za dva roky. Věci se ale konečně po letech boje za právo na důstojný život zajatého kytovce daly do pohybu, což je to nejdůležitější.

Zdroj: The Guardian