Krajta mřížkovaná sežere prase i člověka. Podívejte se, jak obětem způsobí přetlak v mozku
Děsiví škrtiči - Krajta mřížkovaná
Hadi škrtiči mají výhodu nejen v silném těle, ale také ve vytříbených smyslech. Nedostatek ve sluchovém ústrojí si totiž vynahrazují jinak.
Krajta mřížkovaná se sice nejčastěji živí hlavně ptáky a drobnými savci, při své délce, která může být až 8 metrů, však nepohrdne ani seletem. Najdeme ji v jihovýchodní Asii, Indonésii či na Filipínách a nejraději vyhledává vlhké prostředí – podmáčené lesní porosty, mokřady, močály či rýžová pole, všude tam může číhat na svou kořist.
Její zbarvení funguje jako kamufláž Zdroj: iStock
Krajtu najdeme na stromech i na zemi Zdroj: iStock
Krajty patří mezi lovnou zvěř Zdroj: iStock
Krajta vyhledává vlhké prostředí Zdroj: iStock
Přestože je krajta hluchá, vnímá vibrace z půdy Zdroj: iStock
Krajta mřížkovaná je hluchý lovec
Krajta nemá vyvinuté ucho, má pouze třmínek. Je tedy sice prakticky hluchá, její třmínek je ale spojen přes čtvercovou kost se spodní čelistí, takže vibrace z půdy se krajtě přenáší přímo do vnitřního ucha. Díky tomu přesně vnímá, co se kolem ní děje. Jakmile kořist zaměří, využije chytrou kamufláž. Svým zbarvením je totiž podobná terénu, ve kterém se pohybuje, a jak můžete vidět v dokumentu Děsiví škrtiči na Prima Zoom, maskování jí vychází.
Když kořist dostihne, omotá ji svým silným tělem. Škrcením kořisti způsobí nejen zástavu srdce, ale způsobí i přetlak v mozku, takže zvíře omámí. Pokud uloví větší zvíře, může ho do sebe soukat až hodinu a trávit jej zhruba dva týdny. Před krajtou mřížkovanou nemusí být v bezpečí ani člověk. Na druhou stranu je člověk nebezpečím krajtě. Ve své domovině jsou totiž krajty hojně loveny pro svou vzorkovanou kůži, jako zpestření jídelníčku a také pro některé orgány využívané v tradiční medicíně.
Zdroj: Abíčko / Thai National Parks