Nejprohnilejší město světa nezničily pirátské války. Skutečná příčina zkázy byla mnohem horší
Prohnilé místo bylo v době největší slávy bohatší než Londýn. Přesto ho potkal krušný osud s tisíci mrtvými.
Karibský region je nejen domovem kvalitního rumu, ale v 17. století byl i místem čilého mezinárodního obchodu. Španělé a Britové nad regionem, který díky obchodu nesl peníze, čile soutěžili. Hlavní základnou britské moci v oblasti přitom byla pevnost Port Royal.
Bohatší než Londýn
„Když Angličané roku 1655 obsadili Jamajku, jednou z prvních věcí, které začali dělat, byla stavba pevnosti. V podstatě šlo jen o ohradu z kůlů, zpoza které vojáci bránili ostrov. Šlo o první anglickou stavbu, která na Jamajce vznikla,“ říká archeolog Dorrick Gray v dokumentu Zapomenuté megastavby.
Město, které kolem pevnosti vyrostlo, mělo následně více peněz než Londýn a velikostí předčilo dokonce Boston. Jenže něco jiného je město vybudovat a něco jiného je trvale ho chránit. Jamajka je totiž od centra britského království poněkud daleko, a tak britská správa přišla s poněkud unikátním a ne zrovna čestným řešením, jak si ochranu města a nadvládu v oblasti zajistit.
Bašta pirátů a bukanýrů
Město se stalo se souhlasem Britů základnou bukanýrů a pirátů, kteří útočili na španělské a francouzské lodě. Přestože piráti stáli oficiálně mimo zákon a v případě jejich polapení je většinou čekala smrt, byli mezi nimi výjimky, které loupily s královským požehnáním, a dostávalo se jim dokonce vysokých poct. Mezi ně patřil například sir Francis Drake – korzár, obchodník s otroky, ale také člen parlamentu a muž, jehož Alžběta I. povýšila do šlechtického stavu.
Port Royal se postupně stal hlavní britskou pirátskou základnou v karibské oblasti, ale dnešní opuštěné domy nemá na svědomí boj mezi znesvářenými skupinami či přepadení a potrestání korzárů některou z cizích mocností. Lidé by nikdy neměli tolik síly, aby potopili část pobřeží a domy vyvrátili ze základů.
Ničivá síla přírody
Přístav 7. června 1692 zcela zničilo zemětřesení způsobené pohybem tektonických desek. Následná tsunami dokonala dílo zkázy, když se do moře sesul pískový břeh i s budovami. „Podle tohoto pohledu energie generovaná zemětřesením rozvibrovala volně sypaný písek v podloží města a umožnila vzlínající vodě, aby vytvořila zkapalněnou hmotu podobnou tekutému písku, do kterého se velká část města potopila,“ napsal Larry Gragg v History Today a cituje reverenda Heathe, který plasticky popsal hrůzu lidí, jež hmota zavalila tak, že ve ztuhlém písku zemřeli, byť jim hlava zůstala nad povrchem. Síla tsunami byla tak velká, že se loď HMS Swan přesunula přes střechy domů do vnitrozemí.
V současnosti existují plány na turistické znovuoživení oblasti, neboť místo v sobě skrývá jak historické, tak přírodovědné zajímavosti, které dohromady skládají obraz o lokalitě, která byla základnou zločinu a na niž silně dopadly vlivy přírody. Mnozí Port Royal dokonce přirovnávají k Sodomě, neboť město hříchu bylo plné barů a lehkých žen a za to se mu dostalo řádného trestu. Ten představoval 5 hektarů země, jež zmizela pod hladinou, a 400 hektarů, které zničila tsunami a zemětřesení. Tisíce lidí zemřely okamžitě a další na základě zranění, infekcí a rozšiřujících se chorob.
Zdroj: History Today