Rozdělení Československa bylo velkou výhrou Mečiara. Referendum s Klausem obešli

Vladimír Mečiar se narodil 26. července roku 1942. Tehdy Československo de facto na pár let neexistovalo kvůli německé okupaci a po druhé světové válce si Slovensko na rozdíl od Česka zvládlo alespoň nějakou autonomii udržet. A to bylo zřízení, ve kterém Mečiar vyrůstal. Do politiky vstoupil v 60. letech, samozřejmě byl členem KSČ, a je dokonce veden v Cibulkových seznamech jako důvěrník StB.

Přesto se mu po Sametové revoluci povedlo stát předsedou vlády Slovenska v rámci ČSFR. Parlament ho tehdy kvůli sporům odvolal, vrátil se ale jako bumerang a tentokrát ho na výsluní vyneslo jeho Hnutie za demokratické Slovensko (HZDS), jehož program obsahoval důležitý bod, díky němuž v roce 1992 zvítězilo: S Čechy bude buď konfederace, nebo rozdělení.

Chtěli si Češi i Slováci jít vlastní cestou?

Ačkoli průzkumy z té doby nehovoří nijak jednoznačně, historicky se dá říct, že Slovensko hranice cítilo vždycky zkrátka trochu jinak: zatímco pro Čecha nebyl problém říkat třeba „naše Tatry“, Slováci by výraz „naše Krkonoše“ většinou nepoužili. Po sametové revoluci ale přišla první opravdová příležitost se zkusit osamostatnit a situace se ostřila, vzpomeňme třeba na pomlčkovou válku.

Mečiar téhle nálady využil a zabudoval ji do programu HZDS. I kdyby tehdy většina Slováků proti rozdělení stála, politicky aktivní lidé rozhodli: po vítězství hnutí ve volbách a poté, co zároveň zvítězila Klausova ODS razící buď společný stát, nebo úplné rozdělení, bylo jedinou možností, v níž se vítězné strany protínaly, rozdělení na dva samostatné státy.

A tak v brněnské vile Tugendhat začalo 8. června 1992 porcování ČSFR. Vladimír Mečiar a Václav Klaus v něm jako premiéři hráli stěžejní roli a i po třiceti letech si vzájemně gratulují, že se jim tento „sametový rozvod“ povedl bez násilí. Nemovitý majetek připadl tomu státu, v němž se nacházel, movitý majetek se rozdělil podle poměru počtu obyvatel.

Samozřejmě se tehdy všemožně skloňovalo referendum, protože mnozí s rozdělením nesouhlasili. Navíc ho lidem zaručovala ústava ČSFR. Podle politiků, kteří ho tehdy zamítli, by stejně neukázalo jednoznačnou shodu, a tak se povinnosti jej uspořádat vyhnuli tím, že napřed nechali ČSFR zaniknout. 1. ledna 1993 tedy začaly existovat Česká republika a Slovenská republika a jak Klaus, tak Mečiar měli před sebou ještě celá desetiletí politické kariéry – a tentokrát už každý na svém vlastním písečku.

Podobné problémy, podobné ambice

Životních paralel obou mužů bychom ostatně našli víc. Oba například sklidili těžkou kritiku kvůli amnestiím. V Mečiarově případě proto, že jako zastupující prezident omilostnil pachatele únosu syna prvního slovenského prezidenta, svého velkého politického rivala a kritika Michala Kováče.

Mečiar také kandidoval na prezidenta, ale na rozdíl do Václava Klause ve volbách neuspěl. Politiku se rozhodl opustit poté, co jeho politická strana ve volbách v roce 2010 nezískala ani 5 procent. A ačkoli se před třemi lety hovořilo o jeho comebacku (v parlamentních volbách 2020 měl vést kandidátku strany Slovenská liga), nakonec přece jen zůstal v ústraní.

Zdroj: Jan Rychlík: Rozdělení Československa 19891992