Proč tolik lidí nenávidí umělou inteligenci? V odpovědi možná poznáte sami sebe

Někteří lidé si rychle osvojili nástroje umělé inteligence. Využívají ji k práci i k zábavě a jsou rádi za to, co jim algoritmy doporučují. Jiní jsou vůči ní stále nedůvěřiví. Je to poměrně logické. Máme tendenci moc nevěřit tomu, čemu nerozumíme. To, co chápeme, je nám bližší a spíš k tomu budeme mít důvěru. Stiskneme vypínač, světlo se rozsvítí. Otočíme klíčkem v zapalování, auto nastartuje. Jednoduché jak facka. Ale AI? To je pořád velká záhada. Něco jí zadáme a není vůbec jisté, co z ní vypadne. Chybí tu ta jasná logika a přímá spojnice mezi akcí a reakcí. A to nás znervózňuje. Chceme vidět příčinu a důsledek. Když nemáme vliv na výsledek, ztrácíme kontrolu a cítíme se bezmocní.

Věda a technika

Některé umělé inteligence se odmítají vypnout a lžou. Ale určitě se nemáme čeho bát, že ano

Chybovat je lidské

To je jeden z důvodů averze k algoritmům. Tento termín zpopularizoval marketingový výzkumník Berkeley Dietvorst, který s kolegy vedl výzkum, podle něhož lidé dávají často přednost chybnému lidskému úsudku před algoritmickým rozhodováním, a to zejména poté, co zaznamenali byť jen jedinou chybu algoritmu.

Víme, že technologie nemají vědomí a emoce, podvědomě jim ale připisujeme lidské vlastnosti a podezíráme je z manipulace. Americký profesor komunikace Clifford Nass ze Stanfordovy univerzity a další prokázali, že na počítače reagujeme sociálně, lidsky, ačkoli moc dobře víme, že jsou to jen dráty a nuly a jedničky. Nass se ve studii zabýval například otázkami, jestli se k počítačům chováme zdvořile nebo zda při interakci s přístroji zohledňujeme genderové stereotypy.

Zajímavosti

Popovídáme si brzy se psy? Umělá inteligence už dokáže přeložit štěkot

Behaviorální věda má k tématu zajímavý poznatek: spíše odpustíme chybu člověku než stroji. Když se zmýlí člověk, je nám ho líto. Pokud chybuje algoritmus, bereme to jako zradu. Proč neudělal to, co jsme po něm chtěli?! To souvisí s výzkumem nesplněného očekávání. Naše předpoklady, jak by něco mělo fungovat, jsou narušeny, což nás hodí do nepohody a vede to ke ztrátě důvěry. Věříme, že stroje jsou nestranné a logické. Pokud selžou – a že AI selhává často, třeba když špatně odpoví na otázku, nevygeneruje obrázek podle našich představ nebo nám doporučí něco úplně mimo mísu – nemáme pro ně příliš pochopení. Prostě jsme od nich čekali víc.

AI bez lidské tváře

Odtažitost vůči AI může pramenit i z pocitu ohrožení. Fotografové, spisovatelé, právníci, designéři a další vyděšeně sledují, jak technologické nástroje nahrazují jejich práci a kradou jejich know-how. Koncept ohrožení identity, který zkoumal psycholog Claude Steele, popisuje strach, že něco oslabuje naši odbornost a jedinečnost. Důsledkem jsou odpor, defenzivní postoj nebo úplné odmítnutí technologie. Projev nedůvěry je tady naším obranným mechanismem.

Přečtěte si také: Sebere vám umělá inteligence práci? Nový výzkum přichází se složitou, ale dost jasnou odpovědí

Lidská důvěra čerpá z drobností, kterými AI nedisponuje. Čteme tón řeči, gesta, grimasy, oční kontakt... Když se o nic z toho nemůžeme opřít, jsme víc a víc ztracení. Proto nevíme, jak se k AI postavit.

Do umělé inteligence zkrátka nevidíme, a tak je otázka, jestli si vůbec někdy zaslouží naši plnou důvěru.

Zdroj: UBC News, Live Science

Video, které jste mohli minout: Ruský trapas: Robot chodil jako opilý, pak se skácel k zemi. Videu se smějí i v Moskvě