Ivan Jonák v Discolandu vítal politiky i Karla Gotta. Vražda manželky ho málem stála život

Jen málo osobností reprezentuje nezřízenou atmosféru devadesátých let jako Ivan Jonák. Většina lidí si ho pamatuje jako prostorově výrazného, hladce oholeného muže s kudrnatým mulletem oblečeného v bílém drahém obleku. Na rukou se mu vždy blýskaly drahé zlaté prsteny s drahokamy. Čechům dal to, po čem s nově nabytou svobodou toužili – nový rozměr zábavy, který znali jen z amerických filmů, auru luxusu… a přesně to jim Jonák se svým Discolandem nabídl.

Čtěte také: Nejmladší Čech odsouzený na doživotí vraždil kvůli bolesti hlavy. Z boje o snížení trestu vycouval ze strachu

Z popeláře milionářem

Před rokem 1989 Jonák vystřídal různé profese. Vyhazovač, popelář, vekslák… dokonce si pobyl i ve vězení. Tvrdil, že první milion vydělal ještě před revolucí sběrem železa. Známosti, které mu pomohly vybudovat podnikatelsko-mafiánské impérium, získal díky taxikaření. Všechno okolo Discolandu, který pojmenoval po dceři Sylvie, měl sice dobře promyšlené, realizovat by to ale nikdy nedokázal bez své manželky a jejího známého, Němce Helmuta Hugera, který mu za 40procentní podíl půjčil na svou dobu obrovskou sumu 375 tisíc marek.

View this post on Instagram

A post shared by František Ortmann (@frantisekortmann)

Podnik, který spojoval striptýz, bar a diskotéku, neměl v Česku konkurenci a trochu připomínal Jurský park. Minimálně v tom smyslu, že jeho zakladatelé „na ničem nešetřili“. Ani na úplatcích; Jonák chtěl bary i parket z mramoru a ten byl špatně k dostání. Šéfovi lomu proto šoupnul obálku s dvaceti tisíci „dětem na čokoládu“. Brány podniku se poprvé otevřely na apríla roku 1992 a už během jediného roku obrat dosáhl miliardových hodnot.

Zlatá léta

Jedno se Jonákovi musí nechat: podnikatel to byl geniální. Reklamu Discolandu dělal tak, že se i s polonahými striptérkami naložil do nablýskaného cadillacu a projížděl turisticky nejnavštěvovanější části Prahy. Vybudoval si snadno rozpoznatelnou brandovou image – typický účes, drahé oblečení, prsty ověšené drahými zlatými prsteny… Navíc se nebál médií, ba naopak. Velmi rád poskytoval kontroverzní rozhovory a nechával se fotit. Typickou ukázkou je notoricky známá fotka, která vyšla na titulce časopisu Penthouse. Jonák je na ní do půli těla svlečený, v jedné ruce svírá svoji oblíbenou pistoli a druhou chová novorozeného syna.

V roce 1993 si dokonce zahrál ve filmu Nahota na prodej, protože režisér Vít Olmer prý hned věděl, že je Jonák pro roli ten pravý, „žádnému českému herci přesvědčivého mafiána neuvěří“. Natáčení ale nebyl asi žádný med. „Jednou si odmítal nechat dát facku od Romky, přestože to bylo ve scénáři, a podruhé odmítal hrát, protože mu zapomněli přivézt jeho černou, na míru šitou hedvábnou košili. Nedal si říct, tak jeden z jeho bodyguardů pro ni musel zajet,“ líčil například režisér.

Novináři o něm měli pořád co psát. Pořídil si aligátora Bohouše a další exotické tvory, svého medvěda Míšu venčil třeba v Libni nebo ve Stromovce. Do 24 hodin denně otevřeného klubu mu chodily i takové celebrity jako Karel Gott, Lucie Bílá nebo Michal David, a kromě nich i politici a třeba i členové známého Berdychova gangu.

Jakákoli obvinění, že v jeho podniku bují nelegální obchody s drogami, zbraněmi či sexem, vždycky vehementně popíral. „Že sem prostě přijdou prostitutky a seznamujou se s cizincema, ovšem do toho nám nic není, to jsou prostě hosti jako hosti,“ tvrdil například v jednom z rozhovorů. Na otázku, jestli má nějaké oplétačky s policisty, odpověděl, že není proč. „Dá se říct, že se tady vytvořil mezi podnikem a policií docela dobrej vztah jako, no, ona taky řada zaměstnanců jsou děti policistů...“

Nájemná vražda a pokus o atentát

Že to od chvíle, kdy Discoland začal fungovat, mezi Jonákem a jeho manželkou skřípalo, asi není třeba říkat. Sám Jonák se například ve vězení nechal slyšet, že jeho postelí prošlo víc než 2 000 žen. Přestože ale dlouho fungovali odděleně, nakonec se do jejich aranžmá přece jen prodraly neshody. Jonákova manželka, která si otevřela stánek se zeleninou v Petrovicích, totiž spolu s Helmutem Hugerem hodlala Discoland prodat. Vznikl tak spor, který v dubnu 1994 skončil její násilnou smrtí. Tedy pouhé dva roky a šest dní po jeho otevření. Ženu přímo u jejího zeleninového stánku zastřelil nájemný vrah Jiří Tokár.

Jen o tři měsíce později někdo usiloval o život i Jonákovi. Výbušnina nastražená v zaparkovaném autě mafiánského podnikatele nesprovodila ze světa jen náhodou. O další dva dny později kdosi Jonákovi prostřelil čelist, když mu Helmut Huger ukazoval motor svého nového auta. Kulka ho připravila o několik zubů a ochromila mu půlku obličeje.

Pád na tvrdé dno

Jestli zraněného Jonáka tehdy někdo litoval, přestal velmi brzy. Vyšetřovatelé totiž jen pár týdnů poté dopadli nájemného vraha Jonákovy ženy a z jeho výpovědi zjistili, že to byl právě excentrický mafián, kdo si její vraždu objednal; navíc prý nezaplatil, což mohlo motivovat následující dva pokusy o jeho vraždu. Pravdu o nich ale nikdo nevypátral.

Rozměry tohoto skandálu se dají jen těžko popsat. Šlo o historicky první nájemnou vraždu v České republice. Po dlouhém soudním řízení za ni Jonák u soudu dostal 18 let vězení. Když ho z něj v dubnu 2014 propustili, odjel tehdy za přítomnosti houfu fotografů rovnou na hřbitov navštívit manželčin hrob. Vinu na její vraždě nikdy nepřiznal.

Zpočátku doufal, že se mu zašlou slávu tehdy už polorozpadlého Discolandu povede obnovit, brzy ale přišel o iluze. Devadesátky byly zkrátka už nadobro pryč. Způsob, jak umořit obrovské dluhy, nikdy nenašel. Po přesně 666 dnech na svobodě zemřel sám ve svém bytě. Osudnými mu byly komplikace spojené s cukrovkou.

Zdroj: pořad Vizitka: Ivan Jonák (1994) / Blesk.cz / Novinky.cz