Kdo doopravdy zabil Pavlíka Morozova? Smrt sovětského udavače a mučedníka halí stín propagandy

Pavel Trofimovič Morozov se narodil 14. listopadu 1918 ve vesničce Gerasimovka v Tobolské oblasti do nepříliš bohaté rodiny. Ačkoliv jeho jméno už dnešní školáci prakticky neznají, za minulého režimu tomu bylo naopak. Každý malého Pavku znal, protože se Sovětský svaz postaral o to, aby jej vykreslil jako prototyp hrdiny a následně mučedníka. Pavlík Morozov byl zakládajícím členem Mladých pionýrů ve své škole, údajně byl fanatickým stoupencem kolektivizace a jeho myšlenky šly proti těm, kterými se víceméně tajně oháněl jeho otec, předseda tamějšího sovětu.

Vzorný pionýr Pavlík

Pavlíkův otec byl kritikem násilného združstevňování a se skupinou svých přátel falšoval dokumenty a podporoval kulaky. Problém pro Pavlíkova otce ale představoval stalinistický režim, který si třídu svobodných bohatých rolníků vybral za cíl kompletní eliminace, a proto jakékoliv počínání mimo zemědělská družstva bylo bezpodmínečně trestáno.

Pavlík Morozov byl ale uvědomělým pionýrem a prototypem sovětského občana, takže podle propagandy svého otce udal úřadům, ty si pro otce došly, uvěznily ho v gulagu a následně popravily. Pavlíkovi to ale neprošlo u rodiny a obyvatel vesnice, kteří ho zavraždili. Tím získala propaganda ještě silnější argumenty poukázat na jeho mučednický status a předhodit jeho příběh dětem coby dokonalou ukázku oddanosti socialismu.

Vražda Pavla Trofimoviče měla proběhnout 3. září 1932, tedy v jeho pouhých 13 letech, což barvitě líčí hned několik knižních pramenů. Těmi nejznámějšími a nejčastěji citovanými byli spisovatelé Ščipačev a Gubarev. Pavlík se měl vydat se svým bratrem Fjodorem do lesa, ale zpět se už nikdy nevrátili. O čtyři dny později je našel soused Dmitrij Šatrakov zavražděné. Ve vykonstruovaném procesu byla obviněna matka obou chlapců i jejich prarodiče a spolu s tím i otec, který už však byl uvězněn v gulagu. Rodiče chlapců byli zastřeleni, prarodiče uvězněni, což se ale vzhledem k jejich pokročilému věku v podstatě jednalo rozsudku smrti. Z Pavlíka se ale stal hrdina a příkladný pionýr, který za svou pravdu položil život.

Čtyřicet let nám byl dáván za vzor chlapec, který natolik zbožňoval moudrého báťušku Stalina a jeho rozhodnutí, že nechal poslat do Gulagu vlastního otce. To někde muselo zanechat následky.
Pavlík Morozov, * 14. listopadu 1918 pic.twitter.com/P4LO0jnUfr

— Ministerstvo kultury (@MinKultury) November 14, 2017

Ospravedlnění kolektivizace

Morozovův případ pak byl využit jako ospravedlnění zásahů proti kulakům a tvrdé kolektivizace, bez ohledu na to, zda stál na skutečných základech nebo šlo jen o smyšlenku režimu. Na konci 80. let se totiž objevily údajné tajné spisy, které na světlo vynesla Gorbačovova garnitura, a Pavlík Morozov byl rázem sovětským nepřítelem. Spisovatel Jurij Družnikov chtěl bořit sovětský mýtus a přišel s tezí, že Pavlíka nezabili rozhořčení vesničané, nebo dokonce členové rodiny, ale zabiják sovětské tajné policie OGPU Spiridon Kartašov. Důvodem byla snaha – se Stalinovým vědomím – uměle vytvořit mučedníka přesně k těm důvodům, které jsou popsány výše, pravdu se ale už zřejmě nikdy nedozvíme.

Očití svědci jsou už mrtví a „důkazy“ jsou i s přihlédnutím k tomu, jak to v Sovětském svazu fungovalo, přinejmenším nevěrohodné, ale spíše zfalšované. Ani to už ovšem nezmění fakt, že Pavlíkův příběh ovlivnil mnoho generací a obecnou výchovu dětí, podle které bylo takové chování považováno za správně, a dokonce samozřejmé.

Zdroj: Wikipedia /  Vitalij Gubarev: Pavlík Morozov /  Ústav pro českou literaturu