Unikátní časová mapa 2. světové války odhaluje, jak Stalin decimoval Evropu

Když 1. září 1939 napadl Adolf Hitler s přispěním slovenských divizí Polsko, číhal jeho spojenec J. V. Stalin na svůj díl kořisti. Agrese Rudé armády proti Polsku, ale také Finsku, Pobaltí nebo Besarábii ukazuje následující časová mapa. Názorně zachycuje postup bojů a velikosti zúčastněných armád celé druhé světové války v Evropě.

Polská tragédie

Hrozba boje na dvou frontách je noční můrou všech generálních štábů a v roce 1939 tato vojensko-strategická pohroma dolehla na Poláky. Jejich milionová armáda se německé přesile (Hitler do útoku nasadil asi 1,5 milionu vojáků) i přes slabší výzbroj bránila, a dokonce na řece Bzuře podnikla překvapivý protiútok.

Vše se ovšem změnilo 17. září, kdy do Polska z východu vpadla Rudá armáda. Stalin si tak v souladu s tajným dodatkem ke smlouvě o neútočení mezi Německem a SSSR (pakt Molotov–Ribbentrop) ze srpna 1939 přišel pro svůj díl polského území. Ustupujícím Polákům vpadlo do zad 1,45 milionu sovětských vojáků, kteří dílo zkázy rychle dokonali. Stalin obsadil 201 000 km² polského území, na němž žilo 13,3 milionu obyvatel.

Útok na Finsko

Posilněný útokem na Polsko se Stalin rozhodl posunout hranice Sovětského svazu na úkor Finska. Stejně jako Hitler v případě Polska použil jako záminku zinscenovaný pohraniční incident. Čtyři dny poté, 30. listopadu 1939, překročilo sovětsko-finskou hranici 240 000 vojáků Rudé armády podporovaných 1 130 tanky a téměř tisícovkou letadel.

Pohraničním incidentem ale veškerá podobnost s Polskem končila. Finové se opřeli o Mannerhaimovu linii a nepřipravenou Rudou armádu decimovali ze zálohy, takže po několika měsících bojů hlásil velící důstojník do Kremlu dobytí zhruba tak velkého území, aby na něm bylo možné pohřbít všechny padlé. Převaha Sovětů v tancích (Finové měli jen 32 tanků) a letadlech ale vedla v únoru 1940 k prolomení finské obrany, dobytí Vyborgu a 13. března i k podpisu příměří. Takzvaná zimní válka stála Finy 23 000 životů a 40 000 km².

Obsazení Pobaltí

Krátce po pádu Francie na jaře 1940 přestal Stalin předstírat, že hodlá respektovat nezávislost Estonska, Litvy a Lotyška. Po ostrých nótách zaslaných vládám všech tří republik 14. června 1940, tedy v den, kdy kapitulovala Paříž, své pobaltské sousedy Sovětský svaz jednoduše napadl.

Po neblahých zkušenostech s urputně se bránícími Finy tentokrát neponechalo vrchní velení Rudé armády nic náhodě a proti mizivé vojenské síle poslalo přes hranice 540 000 vojáků, 4 000 tanků a 2 500 letadel. Operace skončila 21. června 1940 kompletním obsazením všech tří zemí. Rudá armáda měla 58 mrtvých a 158 raněných.

Rumunská Besarábie

Stalinův zrak vzápětí padl na Besarábii, tedy historické území mezi Černým mořem a řekami Dněstr, Dunaj a Prut náležejícím v té době Rumunsku. To sice mobilizovalo přes milion vojáků, na skutečný odpor však nepomýšlelo. Obvyklý postup spočíval v nesplnitelném ultimátu z 26. června 1940 (Stalin v něm požadoval kromě Besarábie i Severní Bukovinu) následovaném o dva dny později invazí a obsazením území o velikosti Slovenska prakticky beze ztrát.

Tady se však agresivní postup Stalinovi vymstil. Vehnal totiž Rumuny do Hitlerova tábora, takže o rok později při německé invazi musela Rudá armáda na jižním křídle čelit i 325 000 rumunských vojáků odhodlaných vybojovat si ztracená území zpět.

Evropa a Asie jako na talíři

Situace se zásadně proměnila, když se Hitler rozhodl Sovětský svaz zničit a svého dosavadního spojence 22. června napadl. Až do stalingradské bitvy šla Rudá armáda od porážky k porážce, přesto ale měl Stalin ty největší územní hody teprve před sebou. V Asii společně s Brity okupoval Írán, obsadil Mandžusko, japonské Kurily a sever Korejského poloostrova, v Evropě pak po dobytí Varšavy, Budapešti, Vídně, Berlína a Prahy vytvořil síť vazalských států včetně Československa.

ZDROJ: National Geographic