Proč Hitler tak nutně potřeboval Pobaltí? Malá lekce z válečné historie
Rudá armáda dobývá zpět své ztracené území a wehrmacht je nucen k ústupu. Strategický cíl Pobaltí, které otevírá cestu k Baltskému moři, musí být dobyto, a to za každou cenu.
Operace Bagration
Dne 14. září 1944 se dává do pohybu přes 1,5 milionu sovětských vojáků směrem do Pobaltí. Podporováni jsou 17,5 tisíci děly, 3080 obrněnými vozidly a ze vzduchu je kryje celkem 2640 letadel. Oproti této válečné mašinérii stojí podstatně slabší armáda nacistického Německa, která disponuje 730 tisíci muži, 7000 děly, 1260 obrněnými vozidly a oproti SSSR pouze 400 letadly. Celkově Němci nedisponují ani polovinou sovětské síly. Vrchním velitelem Rudé armády této ofenzívy je maršál Sovětského svazu Georgij Konstantinovič Žukov. Proti němu v roli obránce Němci získaných území stojí polní maršál Otto Moritz Walter Model. Bitva byla důsledkem předchozích událostí, a to konkrétně proražení blokády Leningradu při Leningradsko-novgorodské operaci. Následovala Operace Bagration, kde Rudá armáda zčásti dobyla pobaltské republiky, ale Baltského moře se jí dosáhnout nepodařilo. To ale měla změnit právě Baltická operace.
Sověti v Rize Zdroj: Wikimedia Commons
Když 14. září zaútočil 1., 2. a 3. sovětsko-pobaltský front a 3. běloruský front, postupovalo se v duchu hesla J. V. Stalina: "Ani krok zpět! Tak teď musí znít naše heslo." V obraně operovala nejvíce německá armádní skupina Sever, do bojů se zapojila i armádní skupina Střed. Velitel obrany Otto M. W. Model byl dobrým velitelem a lidsky slušným člověkem. O svých mužích mimo jiné řekl: "Moji vojáci jsou mé děti." O velení se vyjádřil následovně: "Ten, kdo vede jednotky, nemá právo myslet na sebe."
Součet bitev tvoří válku
Operace se skládala z několika bitev. Bitva o Rigu byla vedena 2. a 3. sovětsko-pobaltským frontem. Jejím důsledkem bylo dobytí Rižského zálivu. Další bitvu o Tallinn svedl Leningradský front, který vysvobodil Estonsko z německého područí. Neposlední v řadě sovětských vítězství bylo vylodění na Moosundu, což byl estonský ostrov. Poslední významná bitva o Klaipédu byla taktéž sovětským úspěchem. Proti těmto útokům zahájila své operace i německá strana. Konkrétně to byla Operace Cäsar, která se soustředila na obranu Lotyšska. Dále pak Operace Aster, která se zaměřovala na Estonsko. Poslední dvě obranné operace se týkaly Kuronského poloostrova a Klaipédy.
Boje trvaly od 14. září až do 24. listopadu 1944. Na sovětské straně bylo 61 468 mužů zabito či pohřešováno a 218 622 bylo raněno. Na straně nacistického Německa padlo nebo bylo raněno přes 200 tisíc mužů a 33 500 vojáků padlo do zajetí. "Není kouře bez ohně," jak prohlásil maršál Žukov.
Sovětský svaz si díky rozhodnému vítězství otevřel cestu k Baltskému moři a mohl též postupovat dále do oblasti Polska. Důsledky této operace byly destruktivní pro pobaltské státy, které se tím pádem dostaly do sféry sovětského vlivu. Do Stalinovy smrti v roce 1953 zde probíhala silná kolektivizace, znárodňování a politické procesy. Pobaltské republiky se od sovětské nadvlády definitivně oprostily až s rozpadem SSSR v roce 1991. Z pohledu spojenců to bylo samozřejmě strategické vítězství nad nacisty, které dále pokračovalo úspěšným tažením na Berlín.
Text: Vladimír Stehlík