Stalinův invazní pakt s Hitlerem Poláky zaskočil. Jejich odpor zlomil rychle a nekompromisně

Poláci mají historicky zakořeněnou nedůvěru vůči Rusku, ať už se v minulosti jmenovalo jakkoliv. Jejich mementem se stala Katyň, kde bylo v roce 1940 povražděno příslušníky NKVD přibližně 22 000 mužů, zejména důstojníků a příslušníků inteligence. Další z bolestných vzpomínek je povstání ve Varšavě zorganizované Zemskou armádou. Varšava byla tehdy okupovaná Němci a cílem povstání, které vypuklo 1. srpna 1944, bylo osvobodit Varšavu (pokud možno ještě před příchodem Rudé armády) a existencí fungující legitimní státní správy tak znemožnit ustavení loutkové vlády dirigované Stalinem.

Čtěte také: Sověti zmasakrovali u Katyně přes 20 000 lidí a vinu popírali. Čecha, který je usvědčil, tyranizovali

Bohužel se akce prozradila těsně před počátkem, takže nacisti stihli zabezpečit některé klíčové body. Povstalci se tak hned od začátku dostali do nevýhodné situace komplikované materiální nouzí. Stalin navíc zakázal povstání podpořit, zastavil postup Rudé armády a dlouho odmítal poskytnout povstalcům jakoukoli materiální pomoc. Ve své podstatě nechal povstání vykrvácet.

Poslední smutná zkušenost přišla v roce 2010, kdy u Smolenska spadlo letadlo s polským prezidentem, jeho manželkou a řadou polských politiků včetně guvernéra centrální banky, vicemaršálka Sejmu nebo šéfa Institutu národní paměti. Deník Gazeta Wyborcza tehdy napsal, že Polsko přišlo téměř o celé vojenské velení. V posledním jmenovaném případě se nikterak neprokázala účast Ruska na tragédii, přesto mnoho Poláků rozvíjelo tímto směrem konspirační teorie. Spolu s Katyňským masakrem je nicméně hlavním bodem, z něhož pramení polská nedůvěra vůči Rusům, sovětská pomoc Hitlerovi v likvidaci Polska.

Operace Fall Weiss

Německá invaze do Polska, která vypukla 1. září 1939, měla kódové jméno Fall Weiss. Křižník Schleswig-Holstein, kotvící v gdaňském přístavu, zahájil ve 4:46 ostřelování polských pozic na Westerplatte. Útok, který byl silný a překvapivý, byl zároveň koordinován s bombardováním pozic polských pozemních sil.

Němci byli ve značné početné, ale zejména technické přesile, vůči které neměli Poláci v podstatě ani přes veškerou odvahu šanci a museli rychle, často v chaosu, ustupovat. Navíc je 17. září z východu, kde se žádný útok nečekal, přepadl Sovětský svaz. Hned 18. září, tedy den poté, co sovětské jednotky překročily hranici, opustil jak polský prezident, tak vrchní velitel zemi a přesunuli se do Rumunska, kde byli internováni.

Invaze skončila 6. října rozdělením území Polska mezi Německo a Sovětský svaz a zánikem Druhé Polské republiky, což de facto znamenalo zánik polské státnosti. Není bez zajímavosti, že Stalin vedl jednání nejen s Hitlerem, ale i s Velkou Británií a Francií, Polskem či Rumunskem, přičemž měl požadavek, který byl pro tyto země neakceptovatelný. V rámci jednání vyžadoval, aby ve smlouvě byl zakotven průchod sovětských vojsk danými zeměmi. To by v praxi znamenalo volný pohyb sovětských vojáků po velké části Evropy.

Jak historie ukázala, ani krátká spolupráce Hitlerovy území nároky a sny o třetí říši nijak neumenšila. O rok a půl později, přesně 22. června 1941, napadl Hitler v rámci operace Barbarossa Sovětský svaz, čímž otevřel východní frontu druhé světové války. Stalin tak na vlastní kůži zakusil, jak chutná smlouva s ďáblem.

Zdroj: History Channel / Instytut Pamięci Narodowej / DW