Rudý Napoleon porazil nacisty, i když ho Stalin popravil ještě před válkou

Michail Nikolajevič Tuchačevskij byl ruský a následně sovětský velitel, který se ve třicátých letech minulého století snažil o reformy v Rudé armádě. Pro své vynikající organizační i vojenské schopnosti byl přezdíván Rudým Napoleonem a podobně jako o dalších hrdinech Sovětského svazu i o něm kolují legendy. S narůstajícími úspěchy a vlivem se ale současně stal i velmi nepohodlným a v roce 1937 byl za údajné připravování plánů na svrhnutí Stalina popraven spolu se sedmi dalšími důstojníky, čímž byla zároveň odstartována tzv. velká Stalinova čistka, která podobným způsobem zasáhla do širších řad důstojnického sboru.

Rudý Napoleon

Tuchačevskij se narodil 16. února 1893 ve městě Alexandrovskoje v dnešní Smolenské oblasti do nepříliš bohaté šlechtické rodiny. Kariéra v armádě byla jednou z logických voleb, a to i s ohledem na rodinnou tradici. Když proto v roce 1914 dokončil svá studia, připojil se ke strážnímu pluku a připojil se do bojů první světové války, kde získal několik vyznamenání za odvahu. Přesto byl pouhý rok poté zajat Němci a až na popáté se mu podařilo v roce 1917 uprchnout zpět do Ruska.

Na výsledek bolševické revoluce zareagoval tím, že se k bolševikům přidal, což mu zaručilo vstup do Rudé armády a možnost posouvat se na úrovni hodností stále výš. Zkušenosti z první světové války a přirozený cit pro velení uplatnil v ruské občanské válce, kdy s pověřením Lva Trockého bránil Moskvu, stejně jako dobýval Sibiř nebo táhl proti generálu Antonu Děnikinovi na Krymu. Úspěch jej nicméně nečekal v Polsku, proti kterému Rusko válčilo v letech 1919–1921, a tak se po návratu do Moskvy rozhodl usadit ve výboru Rudé armády a pustil se do zmiňovaných reforem.

Reformy ve prospěch tanků a letadel

Sepsal několik pojednání i knih, v nichž navrhoval profesionalizaci ruské armády a nadčasově se zaměřil na význam tanků a letadel v dalších velkých konfliktech. V roce 1931 se ve Výboru posunul na nejvyšší příčku a začal své návrhy – vycházející z britské i německé tankové školy – naplno uplatňovat i ve své armádě. Právě fascinace tanky a detailní popis tzv. hloubkových operací pak pomohl Rusku ve druhé světové válce v boji proti Německu, toho se však už Tuchačevskij nedožil.

11.6.37 Tuchačevskij už stojí před soudem. Rozsudky budou rychlé a nejtvrdší... #fenomenmasaryk pic.twitter.com/mtJScHJTql

— Masaryk_1937 (@FenomenMasaryk) June 11, 2017

V roce 1935 se dostal na svůj kariérní vrchol, byl povýšen na maršála Sovětského svazu a pravidelně se stýkal se svými protějšky z dalších zemí, zejména Velké Británie, Německa a Francie. Právě tyto cesty se mu ale staly osudnými, neboť byl nařčen ze spojování s protiruskými odbojovými skupinami a v květnu 1937 na tento popud uvězněn. Finální obvinění znělo spolčení s trockisty a špionáž ve prospěch nacistického Německa, k čemuž se Tuchačevskij po dlouhém mučení přiznal. I z toho důvodu ale nad jeho vinou visely velké otazníky a s odstupem let byl plně rehabilitován. Život mu to ale nezachránilo a 12. června 1937 ve věku 44 let byl popraven výstřelem do zátylku.

O vině a nevině Tuchačevského se následně vedly vleklé spory a i po své posmrtné rehabilitaci v roce 1957 bylo předmětem studií, zda svou zemi zradil, či nikoliv. Nejpravděpodobnější verze je, že si Tuchačevského „zradu“ Stalin spolu s politikem Lazarem Kaganovičem vymysleli s tím, že hlavním popudem byla Stalinova paranoia a s ní spojená extrémní podezřívavost. Důkazem značné nevyrovnanosti vůdce Sovětského svazu pak byla skutečnost, že mezi tisícovkami popravených důstojníků Rudé armády bylo také pět generálů, kteří původně seděli v porotě sporu s Tuchačevským a odsoudili jej za zradu.

Zdroj: L. V. Nikulin: Tuchačevskij