Kdo stvořil Stalina? Tenhle moment v dějinách se neměl stát

Frekventant pravoslavného semináře, vydavatel ilegálních novin, organizátor demonstrací. Své revoluční názory dával Josif Džugašvili najevo už od mládí, postupem času se rodák z gruzínského Gori navíc radikalizoval. Po rozštěpení Ruské sociálně demokratické dělnické strany na křídla nekompromisnějších bolševiků a umírněnějších menševiků se pochopitelně přidal k první skupině, v jejímž čele byl Vladimir Iljič Lenin. Stalinova cesta na vrchol začala.

Nárůst Stalinovy moci

O bolševicích lze hovořit od roku 1903 a hned v následujících letech se Džugašvili zařadil mezi jejich přední osobnosti. Vedle veřejných vystoupení se mladý revolucionář věnoval i nelegálním činnostem, jež bychom z dnešního pohledu označili za terorismus – přepadení transportu peněz v Tbilisi si vyžádalo několik desítek mrtvých. Když roku 1912 vznikla bolševická strana oficiálně (a to mimochodem na konferenci v Praze), sám Lenin podporoval Džugašviliho účast v jejím ústředním výboru, následně ho i poslal studovat do Vídně.

Stalin 44 Zdroj: profimedia.cz

Stalin (ještě jako Josif Džugašvili) v roce 1902
Zdroj: profimedia.cz

Tehdy se také z Džugašviliho stal Stalin – po vzoru Lenina si totiž vytvořil přízvisko, jež znamenalo „muž z oceli“. Za své činy však byl Stalin opakovaně zatýkán a několik dalších let strávil v sibiřských vězeních a ve vyhnanství. Zlom samozřejmě nastal během revolučního roku 1917, kdy se Stalin ocitl mezi komisaři v Leninově bolševické vládě. Následujících zhruba pět let se Rusko ocitlo ve víru občanské války, z níž vyšli vítězně bolševici – a právě v této době se Stalinovi podařilo uchopit dostatek moci, aby později mohl nastolit děsivou krutovládu.

Klíčové okamžiky dějin

Zlomovým momentem byl 11. sjezd komunistické strany, který se odehrál na přelomu března a dubna roku 1922. Více než pět stovek jeho účastníků volilo členy ústředního výboru a na pozici generálního tajemníka ustavilo právě Stalina. Hned týž rok Stalin nabyté moci využil a několikrát vystoupil proti rozhodnutím stárnoucího Lenina, jemuž podlomené zdraví (koncem roku prodělal druhou mrtvici) neumožnilo se adekvátně bránit.

Stalin 45 Zdroj: profimedia.cz

Lenin a Stalin v srpnu 1922
Zdroj: profimedia.cz

Oba klíčoví muži bolševické ideologie se nakonec dokázali shodnout na hrubé podobě sovětského státu. Koncem roku 1922 tak vznikl Svaz sovětských socialistických republik a komunistická strana se stala jedinou legální partají. Vyhrocený vztah mezi Leninem a Stalinem vedl k tomu, že stárnoucí státník sepsal dokument, jenž byl později znám pod označením Leninova závěť. Lenin v něm popisoval Stalina jako hrubiána nezpůsobilého pro funkci generálního tajemníka, navíc kritizoval i další vysoce postavené členy komunistické strany. Stalin si byl vědom klesající Leninovy popularity, a tak se odhodlal k riskantnímu kroku: Poté, co se dopisu zmocnil, jej osobně přečetl Ústřednímu výboru a nabídl svou rezignaci. Odvážné gesto mu vyšlo – straníci jej podpořili a Stalin se tak definitivně ocitl v čele Sovětského svazu.

Leninova smrt počátkem roku 1924 jeho pozici ještě upevnila a nasměrovala kdysi horlivého odpůrce carství ke krutému diktátorskému režimu, jehož součástí bylo vyhlazování celých společenských tříd či rozsáhlé politické čistky. Přitom možností, jak gruzínského revolucionáře na cestě k moci zastavit, měli jeho spolustraníci dost; nakonec však většina z nich skončila během 30. let před popravčí četou.

ZDROJ: Wikipedia