Na Stalinově pohřbu umřely až tisíce nevinných. Svědci popsali hrůzný masakr z pietního aktu

Dne 5. března 1953 došlo k události, která otřásla celým Sovětským svazem – zemřel Josif Vissarionovič Stalin. Ruský revolucionář, politik, politický teoretik a diktátor gruzínského původu se dožil 74 let, přičemž většinu svého aktivního života strávil v politických funkcích. Až do své smrti byl generálním tajemníkem Komunistické strany, resp. premiérem Sovětského svazu, a jeho odchod byl přirozeně spojen s několikadenní tryznou napříč celým Sovětským svazem. Státní pohřeb se konal 9. března v Moskvě, ale kromě všeobecného smutku a pláče nad ztrátou vůdce, o němž byli Rusové přesvědčení, že se o ně postará, byla událost svědkem hrůzného incidentu, při kterém přišly podle některých svědectví o život až tisíce lidí.

K tématu: Davové šílenství na Stalinově pohřbu. Ušlapány byly stovky lidí, mrtvé odváželi milicionáři

Zástupy truchlících

Do Moskvy proudily 9. března zástupy truchlících, kteří se chtěli rozloučit se svým vůdcem a vypravit ho na poslední cestu. Hlavní problém ovšem tkvěl v organizaci celého pietního aktu, který jednoduše nebyl připraven na takové množství lidí. Úřady navíc nechtěly, aby se dav šířil do ostatních ulic vedoucích z většiny moskevských náměstí, kde se začali lidé od rána shromažďovat. Zaplňovaly se však i hlavní ulice a centrum Moskvy už dalším lidem nebylo schopné nabídnout žádný další prostor. Koridory vymezené vojenskými nákladními vozy byly příliš úzké a s přihlédnutím k tomu, že proud nově příchozích neustával, schylovalo se ke katastrofě.

Nejhorší situace byla na Trubném náměstí, které je vzdálené od Rudého náměstí přibližně dva kilometry. Jak později popisovali například dramatik Edvard Radzinskij nebo básník Jevgenij Jevtušenko, nad davem desetitisíců lidí se vznášel jejich dech v podobě hustého bílého oblaku, což vytvářelo fantastickou, ale zároveň děsivou podívanou. Do proudu lidí obrácených k Rudému náměstí a Stalinově rakvi však přicházeli zezadu další a další, čímž se uprostřed davu zvyšoval tlak a celá masa lidí byla postupně posouvána dopředu. „Najednou jsem viděl, že je k jednomu sloupu tlačena mladá dívka. Její tvář zkřivil zoufalý výkřik, který nebylo slyšet mezi všemi ostatními výkřiky a sténáním,“ popisoval deset let po Stalinově smrti Jevtušenko. Zmínil rovněž, že v jeden okamžik zcela ztratil kontrolu nad tím, kam ho dav odnáší, a byl svědkem mnoha úmrtí způsobených natlačením na zdi domů, sloupy či ušlapáním. „Zachránila mě moje výška, nízcí lidé se dusili zaživa,“ doplnil hororové výjevy básník.

Mohlo by vás zajímat: Depardieu: Stále jsem Rus, nic se nezměnilo. Válka je ale naprosto nesmyslná

Mrtví i na Stalinově pohřbu

Očitým svědkem byl i český chartista Zdeněk Mlynář, který v době Stalinovy smrti studoval v Moskvě. Hustotu davu přirovnal ve své knize Mráz přichází z Kremlu k situaci, kterou znají lidé z přeplněných tramvají, ovšem s tím rozdílem, že se do ní zezadu neustále tlačí další lidé a z boku na vás tlačí vojáci se svými vozy. I Mlynáře začal dav unášet, ale ke svému štěstí dokázal zachovat klid a rozhodl se vyskočit na některé z vozidel, aby se zachránil. „To sice znamenalo vzdát se toho, že uvidím Stalina v rakvi, ale zároveň to dávalo jistotu, že nebudu v rakvi sám,“ dodal pak po letech Mlynář.

Kolik přesně lidí tehdy zemřelo, však není a pravděpodobně ani nikdy nebude jisté. Oficiálně se mluvilo o 109 obětech, ale některé zdroje – včetně ČTK – mluví o 1 500 mrtvých či jednoduše tisících. Faktem zůstává, že se komunisté snažili incident ututlat a otevřeněji se o něm mluvilo až na sklonku éry Sovětského svazu. Skutečná čísla už ale nikdo nezná a znát nebude.

Zdroj: Vanity Fair, Soviet History, Z. Mlynář - Mráz přichází z Kremlu