Tajemství Stalinových posmrtných masek: Jak vypadají, kolik jich vzniklo a proč jsou u nich i ruce?

Josif Vissarionovič Stalin, vlastním jménem Josif Džugašvili, umíral několik dnů. Po poslední večeři s nejbližšími čtyřmi spolupracovníky (28. února 1953 na dače blízko Moskvy) zůstal sovětský diktátor po celý den ve svých pokojích a ke zděšení a nervozitě početného personálu dači k sobě ani nikoho nepovolal. Až když se blížila noc, odvážila se Stalinova tělesná stráž konečně vstoupit do jeho bytu. Byli rádi, že k tomu mají vnější záminku – přišla totiž pošta.

VÍCE K TÉMATU: Stalin mučil vlastního doktora a rozjel vlnu lidové nenávisti. Paranoidní vůdce se ale přepočítal

Člen Stalinovy ochranky se v mnohapokojovém bytě rozhlížel po vůdci. Našel ho až v malé jídelně ležet bezvládně na podlaze. Stalin nemohl mluvit, ale gestem ruky příchozímu naznačil, aby k němu přistoupil. Muž zavolal kolegy, kteří mu pomohli přenést bezvládného generalissima na pohovku.

Dalším krokem bylo informovat členy užšího vedení Sovětského svazu, tedy Lavrentije Beriju, Nikitu Chruščova, Georgije Malenkova a Nikolaje Bulganina. Ti časně ráno 2. března 1953 dorazili na daču, neodvážili se však cokoliv udělat. Malenkov a Berija nakonec vstoupili do Stalinova pokoje a zjistili, že vůdce nejspíš spí. Strach z jeho případného hněvu byl ale tak silný, že všichni čtyři raději rychle odjeli zpět do Moskvy.

ČTĚTE TAKÉ: Více než polovina Rusů považuje Stalina za velkého vůdce, odhalil průzkum

Teprve poté přišli na řadu lékaři. „Diagnóza pro nás byla díkybohu jasná: krvácení do levé mozkové hemisféry způsobené vysokým krevním tlakem a aterosklerózou,“ uvedl ve svých pamětech přední sovětský kardiolog Aleksandr Leonidovič Mjasnikov. Lékaři dali Stalinovi různé povzbuzující prostředky, aniž ovšem doufali, že tím jeho smrt odvrátí. O dva dny později, 4. března 1953, informoval o Stalinově stavu sovětský tisk. O den později 5. března ve 21:50 pak Stalin zemřel.

Tajemství posmrtných masek

Už několik hodin po Stalinově smrti sejmula skupina sochařů nejmocnějšímu muži světa posmrtnou masku, později odlitou do bronzu. Zvláštností je, že zároveň s obličejem byly pořízeny i odlitky Stalinových rukou. Na nich je mimochodem dobře vidět ztuhlost levé ruky, kterou Stalin trpěl po úrazu z mládí. Ruku proto většinou nosil zavěšenou v klopě saka nebo v kapse.

Vytvořením finálního bronzového odlitku Stalinovy tváře a rukou byl nakonec pověřen Matvej Genrichovič Manizer, který byl klasikem socialistického realismu a svými proslulými skulpturami například vyzdobil stanici metra Náměstí revoluce v Moskvě. Následně vzniklo několik kopií, mluví se nejméně o 12 exemplářích masky.

Jedna ze Stalinových posmrtných masek se nachází v Muzeu V. I. Lenina v Moskvě, další jsou umístěny v různých muzeích po celém Rusku, ale také třeba v Tbilisi nebo v Minsku. Masky ale běžně vystavené nejsou – na vlastní oči můžete posmrtnou masku vidět v muzeu ve Stalinově rodném gruzínském městě Gori.

Posmrtné masky jsou pochopitelně sběratelským artiklem a sběratelé jsou za ně ochotni zaplatit velké částky. Dvě masky měl vlastnit americký sochař Frederick Hart, který ale v roce 1999 zemřel.

V roce 2018 byla jedna ze Stalinových posmrtných masek vydražena ve Velké Británii za 17 000 dolarů, což byl osminásobek vyvolávací ceny. Masku do aukční síně Canterbury Auction Galleries přinesl její majitel s tím, že ji objevil v pozůstalosti svého dědečka a netušil, o co se jedná.

ZDROJ: C. T. Evans History Page