Unikl popravě, dlouho však nepřežil. Leninův spojenec patřil k mnoha obětem Stalinovy Velké čistky

Čtyři „šťastlivci“, kteří se vyhnuli popravčí četě, ale měli pramalý důvod k radosti. Byli odsouzení k mnoha letům otrocké dřiny v pracovních táborech na Dálném východě nebo arktickém severu Sovětského svazu. Patřili do skupiny 17 lidí, kteří byli v rámci druhého moskevského procesu s takzvaným „paralelním antisovětským trockistickým centrem“ souzeni mezi 23.–30. lednem 1937.

🚩23. Januar 1937: Auftakt zu den zweiten Moskauer Prozessen, bei denen unter anderem der deutsche Kommunist Karl Radek angeklagt ist. Den Angeklagten wird vorgeworfen Teil des “sowjetfeindlichen trotzkistischen Zentrums” zu sein. 13 von 17 werden hingerichtet. #alertakalender pic.twitter.com/k9rUhcvKtF

— Alerta🔻 (@alerta_blog) January 23, 2022

Legenda jménem Karl Radek

Hlavní postavou tohoto procesu byl jeden ze „starých“ revolucionářů, původně sociální demokrat a novinář Karl Bernardovič Radek. Stejně jako ostatní vůdci bolševické revoluce v Rusku (tedy až na Lenina, který byl Rus) byl i Radek židovského původu a stejně jako oni si změnil jméno – narodil se v roce 1885 ve Lvově jako Karol Sobelsohn. Radek patřil k blízkým spolupracovníkům V. I. Lenina, k němuž se během první světové války připojil v Curychu.

Tady se v roce 1917 zrodil plán na návrat do Ruska, kde abdikoval car Mikuláš II. a moci se chopila Prozatímní vláda. Radek měl spolu s Leninem, jeho manželkou a dalšími třemi desítkami revolucionářů (včetně Stalinem později rovněž zlikvidovaného Grigorije Jevsejeviče Zinovjeva) v zapečetěném vlaku cestovat přes Německo, Švédsko a Finsko do Petrohradu. Cesta přes Německo přitom nebyla bez rizika – Německo a Rusko se v té době nacházely ve válce a o tom, jak třaskavý náklad se v zapečetěném vagónu nachází, nesměl mít nikdo ani tušení.

„Lenin byl vždycky skeptik. Nevěřil, že bychom dokázali získat francouzské nebo německé povolení a chtěl projet Německem nelegálně,“ zapsal si v roce 1924 Karl Radek. „Pokusil se pro sebe a Zinovjeva získat švédské pasy. Vysvětlili jsme mu, že ani on, ani Zinovjev nemluví švédsky. Ze zoufalství nás žádal, abychom mu sehnali pasy němých mužů, nám se ale zdálo nepravděpodobné, že bychom dokázali získat pasy němých Švédů, navíc podobných Leninovi a Zinovjevovi,“ vzpomínal později na porodní bolesti bolševické revoluce Radek.

Ve stopách Lva Trockého

Po návratu do Ruska se stal Radek tajemníkem komunistické Internacionály (Kominterny). V roce 1923 přidal k takzvané levé opozici uvnitř bolševické komunistické strany a stal se de facto stoupencem zakladatele Rudé armády a jednoho z hlavních strůjců bolševického vítězství Lva Davidoviče Trockého. Za Lenina nebyly názorové rozepře uvnitř bolševické strany ničím výjimečným, jenže vůdce Říjnové revoluce 21. ledna 1924 zemřel a jeho nástupce J. V. Stalin měl na věc jiný náhled.

Radek byl odstraněn z ústředního výboru bolševické strany do vedení nově zřízené a dnes již neexistující Sunjatsenovy univerzity v Moskvě. Ani tam se ale dlouho neohřál a už v roce 1927 byl za organizování nezávislé demonstrace na oslavu 10. výročí Říjnové revoluce odeslán do sibiřského Tobolsku.

V roce 1930 se Radekovi jako jednomu z mála bývalých opozičníků na čas podařil návrat do významnější funkce, když se stal hlavou mezinárodního informační kanceláře Ústředního výboru komunistické strany Ruska. O několik let později se ještě podílel na sepsání nové ústavy Sovětského svazu, šlo však už jen o labutí píseň kdysi vlivného revolucionáře.

The second Stalinist show trial of senior Soviet officials commenced in Moscow on this date in 1937. Karl Radek was the principal defendant and his 'evidence' paved the way for the third Moscow Trial (of Bukharin & ors) in 1938. https://t.co/YOjXGYqTzd pic.twitter.com/ki3qSnPWWQ

— UCD Sutherland School of Law (@UCDLawSchool) January 23, 2022

Proces a trest

Na podzim 1936 byl Radek zatčen a deset týdnů tvrdě vyslýchán v souvislosti s připravovaným druhým politickým procesem se Stalinovými odpůrci a patřil mezi 17 obviněných, kteří před soudce v lednu 1937 předstoupili s naučenými a vynucenými přiznáními. Třináct z nich dostalo tresty smrti zastřelením, které byly den po rozsudku vykonány.

Jako jeden ze čtyř odsouzených dostal Radek trest deseti let v pracovním táboře, nepřežil tam však ani rok, když byl údajně zabit při hádce se spoluvězněm. V 50. letech po Stalinově smrti se objevily důkazy o tom, že Radekovo zabití zorganizovala tehdejší tajná policie NKVD. Poslední vůdce Sovětského svazu Michail Gorbačov pak v roce 1988 Radeka posmrtně rehabilitoval.

ZDROJ: The Great Courses Daily