Krádež briliantové lilie Ludvíka XV. zburcovala celou KGB. Stopy vedly do Kremlu, pachatel se převlékl za ženu
Lupiči se zmocnili briliantové lilie, kterou Ludvík XV. věnoval své milence madame de Pompadour. Spolu s broží zmizel i poklad „rudého hraběte“ nedozírné ceny. Stopy vedou do nejvyšších společenských kruhů… To, co zní jako zápletka z románu Alexandra Dumase staršího, je ve skutečnosti osnova příběhu, který se odehrál v Moskvě roku 1980. Po stopách zločinců se tehdy nevydali královští mušketýři, nýbrž sovětští kriminalisté.
Pět dnů před začátkem letní olympiády v Moskvě 14. če,rvence 1980, vdova Ljudmila Tolstá otevřela krabičku se šperky a vyndala z ní diamantovou brož ve tvaru lilie. Znak francouzského královského rodu Bourbonů nevybrala náhodou. Ten den byla mezi pozvanými na recepci pořádanou francouzským velvyslanectvím. A v určitém ohledu zvolila správně – šperk rozhodně vzbudil pozornost.
Přečtěte si také: Smrt dvou Rusů odhalila tajuplnou sektu. Její členové podstupovali dobrovolnou kastraci
Na druhé straně možná právě touto volbou vyvolala řetězec neblahých událostí. Lilie se 13 velkými brilianty si totiž na recepci všimla i Galina Brežněvová, dcera generálního tajemníka ÚV KSSS Leonida Brežněva a zároveň až příliš vášnivá sběratelka briliantů. Stála právě ona za jednou z nejzáhadnějších loupeží v Sovětském svazu? Pozornosti ovšem šperk neušel ani Veronice D., ruské manželce jednoho z francouzských diplomatů.
Rudý hrabě
Alexej Tolstoj (10. 1. 1883 – 23. 2. 1945) patřil k těm sovětským spisovatelům, které si režim hýčkal, a oni byli k režimu maximálně loajální. Český čtenář možná bude znát historický román Petr I., sci-fi Paprsky inženýra Garina nebo přepracování Pinocchiových dobrodružství pod názvem Zlatý klíček.
Byl kovaným komunistou i příslušníkem rodu s modrou krví. Mezi jeho vzdálenými příbuznými bychom našli Lva Nikolajeviče Tolstého, autora Vojny a míru. Přezdívka „rudý hrabě“ tak byla zcela na místě.
Na jedné straně Alexej Tolstoj zasedal jako poslanec v Nejvyšším sovětu SSSR, a stal se laureátem Stalinovy ceny, na straně druhé se nezbavil jistých „buržoazních“ zájmů – vášnivě sbíral starožitnosti, umělecká díla a šperky. Když v roce 1945 zemřel, zanechal své páté manželce Ljudmile úctyhodnou kolekci.
Bezpečná čtvrť
Dům, kde žila Ljudmila Tolstá, se nacházel na Spiridonovce, dnes bychom řekli, že byl na „dobré adrese“. Už před revolucí se tu nacházela sídla aristokracie, kterou později vystřídali vysocí komunističtí představitelé. Jednalo se tedy o velmi bezpečnou část Moskvy pod bedlivým policejním dohledem.
Jenže před spácháním loupeže do bytu docházela celá řada lidí – odborníci z Literárního muzea se zajímali o pozůstalost po slavném spisovateli. Mezi nimi byla i devatenáctiletá asistentka fotografa Veronika D. Ano, ta samá žena, s níž se vdova po spisovateli potkala na recepci. Ljudmilu Tolstou si získala hlubokými znalostmi o díle jejího zesnulého manžela.
Nevzdělaní lupiči
14. listopadu, tedy na den přesně čtyři měsíce od recepce na francouzské ambasádě, zazvonili u dveří domu, kde bydlela Ljudmila Tolstá, dva muži. Otevřít jim přišla služka, které se představili jako policisté. Tak se jim podařilo dostat dovnitř. Akce byla rychlá, dvě staré dámy nemohly ozbrojeným lupičům klást odpor a skončily spoutané v koupelně.
Tam už jen slyšely, že se ke dvěma mužům přidal třetí, zřejmě šéf bandy. Zločinci se chovali velmi profesionálně, prakticky na místě nezanechali stopy, takže policie na začátku pátrání měla jen obecný popis od přepadených žen. Čím méně bylo stop, tím více bylo vyšetřovacích verzí.
Kromě bourbonské lilie zmizely z bytu i další cenné věci, ale z výběru bylo patrné, že lupiči se ve starožitnostech nevyznali. Šli hlavně po tom, co se blýskalo, a například obrazy slavných mistrů, které měly mnohonásobně vyšší hodnotu, nechali na místě.
Šperky jsou v čistírně
Několik dní po loupeži na policejní stanici zazvonil telefon. „Leninský prospekt, chemická čistírna číslo 223. Ukradené rarity jsou v povlaku na polštář, uvnitř kartonové krabičky,“ řekl hlas neznámého. A skutečně, v povlaku byl skoro celý lup, kromě nejvzácnějšího kousku – briliantové lilie.
Policie se mezitím soustředila na osoby, které se před loupeží pohybovaly ve spisovatelově bytě. Zájem vzbudilo zejména jméno Veroniky D., které objevila i na seznamu hostů recepce na francouzské ambasádě.
A ukázalo se, že stopa byla správná. Právě ona měla roli tipařky. Jejím úkolem bylo zjistit, kde Ljudmila Tolstá ukrývá šperky. Situaci vyšetřovatelům komplikovalo, že Veronika D. byla manželkou francouzského diplomata.
Po opakovaných intervencích jim nezbylo nic jiného, než ji pustit a jen se dívat, jak nastupuje do letadla směr Paříž. Ale tato stopa je dovedla k dalšímu člověku – Leonidu Slepakovi. Ten byl pro policisty známá firma, v podsvětí mu říkali Léňa, ozdoba Oděsy.
Sběratelé briliantů
V éře Leonida Brežněva bylo sbírání briliantů módou u dam z nejvyšších kruhů sovětské společnosti. Kromě dcery generálního tajemníka Galiny se náročnému koníčku věnovala i manželka ministra vnitra Světlana Ščjolkovová. Mezi tyto dámy patřila i herečka Zoja Fjodorovová. Ta byla zavražděna ve svém bytě v roce 1981. Motivem opět byly briliantové šperky. Cennosti ani pachatele policie nenašla.
Ale ani Leonid Slepak nebyl ten, kdo přímo loupil. Usoudil, že taková akce je nad jeho síly, a tak o pomoc požádal krajana z Oděsy Anatolije Bece, který k sobě přizval ještě další dva kumpány. To byla trojice, která nakonec celou loupež provedla.
Jenže krátce po jejím spáchání došlo mezi Becem a Slepakovem ke konfliktu. Bec zjistil cenu klenotů a obvinil Slepakova, že se ho pokusil ošidit. Nakonec odešel s briliantovou lilií a Slepakovovi nechal zbytek šperků. Ten dostal strach a anonymně zavolal na policii.
Dramatický útěk
Stejně jako Veronika D. přivedla vyšetřovatele k Leonidu Slepakovovi, Slepakov je dovedl k Anatoliji Becovi. Jenže ten mezitím zmizel. Policisté při pátrání ale zjistili, že v Miněralnych Vodach na Kavkaze žije dívka Tamara, která čeká jeho dítě. Z odposlechnutých telefonátů se dozvěděli, že Bec zamířil právě za ní.
Policisté nejprve dům, kde se Bec nacházel u své dívky, pozorovali a dál odposlouchávali telefonáty. Když si zločinec objednal taxi, přijelo ke vchodu auto, které ovšem řídil policista v civilu. Z domu ale místo Bece vyšly jen dvě ženy. Tamaru policisté poznali okamžitě a záhy jim došlo, že druhá dívka je zločinec převlečený do ženských šatů. Když Bec zjistil, že jeho lest nevyšla, začal střílet a utíkat. Jenže všechny únikové cesty už policie přehradila, takže na Becových zápěstích rychle cvakla pouta.
Při výslechu Bec nabídl dohodu – když mi dovolíte, abych se rozloučil s Tamarou, řeknu vám, kde se nachází briliantová lilie. Schůzka se konala v pronajatém bytě – dva policisté hlídali Bece uvnitř, další hlídkoval venku. Tamara ale sehrála srdceryvné divadlo, předstírala, že začala rodit. Upoutala tak pozornost policistů a toho využil Bec, který vyskočil z okna a zmizel.
Černá kronika SSSR
Zatímco společnost měla směřovat k zářným zítřkům, v zemi sovětů se vraždilo, loupilo, kradlo. A protože Sovětský svaz byl skutečně velký, i zločiny tu byly pro nás svým rozsahem skoro nepředstavitelné. Těm největším, nejzávažnějším a nejzajímavějším se věnuje seriál Černá kronika SSSR.
V seriálu dosud vyšlo:
Hromadné znásilnění mladé ženy
Nejmazanější sovětský zločinec
Velký sovětský podvod s kaviárem
Vydírání podnikatelů v Sovětském svazu
Královna sovětského podsvětí
Falešný novinář zabíjel kvůli medailím
Nejkrvavější únos letadla
Falešná jednotka Rudé armády
Krvavá sekta kastrátů
Geniální padělatel bankovek
Masový vrah žen a dětí
Přestřelka v letadle
Zasloužilý mučitel
Tajemství Brežněvovy dcery
Celý případ se „těšil“ nebývalé pozornosti KGB. Jistě, mohlo to být způsobeno značnou cenou ukradeného šperku, nebo tím, že obětí byla vdova po slavném sovětském spisovateli a došlo k ní v prominentní čtvrti. Svou roli asi sehrálo i to, že jednou z aktérek byla žena západního diplomata.
Existují ale i domněnky, že důvod byl mnohem závažnější a v pozadí celé události stála Galina Brežněvová, dcera generálního tajemníka ÚV KSSS Leonida Brežněva a sběratelka briliantů.
Podle zastánců této teorie akci zorganizoval Boris Burjace, jeden z mnoha milenců „princezny Sovětského svazu.“ Herec díky vlivu své milenky rychle stoupal v profesním i společenském žebříčku, zároveň ale měl kontakty na podsvětí. Pro Galinu sháněl brilianty ze zdrojů, které by se těžko daly nazvat jako čisté, a vysloužil si přezdívku Boris Briliantovič. Mohl on sám najmout skupinu zločinců? I když motiv by určitě byl, stejně jako určité indicie, nezvratné důkazy chybí.
I když bezprostřední pachatele loupeže briliantové lilie známe, případ má v podstatě otevřený konec – dodnes nevíme, kde šperk skončil. Stopy končí u Anatolije Bece, který uprchl před policií. Později se vynořil v Gruzii jako zabiják jedné z místních mafií. Stal se obětí jiného zabijáka při válce podsvětí – v jeho těle našli 21 střel.
Mohlo by vás také zajímat: Brilianty pro Brežněvovu dceru. Milenec je kupoval i v podsvětí
Ani Veronika D. k případu už nic říct nemohla. Nedlouho po příletu do Francie ji před domem, kde bydlela, srazilo auto. Případ se v roce 2011 stal námětem pro televizní seriál Lovci briliantů se známým Alexejem Serebrjakovem v hlavní roli kriminalisty.
Zdroj: Gateway to Russia, UPI
Video, které jste mohli minout: „Namakaní borci“ ukradli na Trutnovsku 74 milionů. Chybou státu se dostali z vězení a zmizeli
Vladimír Blažek
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
