Komunistický převrat minutu po minutě: Co dělali Beneš a Gottwald 25. února 1948?

Cesta ke státnímu převratu začala 20. února 1948 demisí 12 nekomunistických ministrů. Na sobotu 21. února pak komunisté svolali na Staroměstské náměstí demonstraci, kde 40 000 lidí bouřilo za potrestání údajných zrádců národních zájmů.

The erasure of Communist party stalwart Clementis was exposed by Czech author Milan Kundera. On the day (1948) Clementis gave party boss Gottwald his fur hat at a speech. Later Clementis was denounced as a traitor & erased - all that remained of him was the hat.
TX @UlteriousFilm pic.twitter.com/8cnh0Kgfog

— Ewan Morrison (@MrEwanMorrison) June 30, 2018

Právě odsud pocházejí slavné snímky, na kterých řeční Gottwald v beranici, jíž mu půjčil kdosi na tribuně. Traduje se, že to mohl být pozdější ministr zahraničí Vlado Clementis stojící na balkóně paláce Kinských kousek od Gottwalda. Poté, co ale Clementis v roce 1952 skončil jako nepřítel lidu i vlastní strany a zamířil na popraviště, byl pro jistotu vyretušován i ze známé fotografie.

Příprava komunistického převratu

Po pražské demonstraci komunisté rozjeli rozsáhlou operaci, která měla skončit převzetím moci. Do pohotovosti uvedli Lidové milice i oddíly StB, uvažovali i o nasazení tankových jednotek ze Žatce. Komunistický ministr vnitra Nosek zneplatnil cestovní pasy, takže republiku nikdo nemohl legálně opustit. V pondělí 23. února začala Bezpečnost prohledávat sekretariáty politických stran, jejichž ministři podávali demisi, a hledat zbraně, vysílačky a jakékoliv kompromitující materiály svědčící o protistátní činnosti. Začalo zatýkání, po ulicích chodily ozbrojené hlídky.

PŘEČTĚTE SI TAKÉ: Gottwaldův komunistický puč měl v záloze i zbraně. Jak zněla přísaha příslušníka Lidových milicí?

Týž den večer slíbila poslušnost komunistům i armáda. Podle publicisty Karla Pacnera k tomu ministra obrany Ludvíka Svobodu, náčelníka generálního štábu Bohumila Bočka nebo velitele vojenské oblasti 1 v Praze Karla Klapálka během recepce k výročí vzniku Rudé armády přinutil šéf vojenské kontrašpionáže a militantní komunista Bedřich Reicin.

Přestože komunisté pro převzetí moci udělali nejvíc 23. února 1948, zbývala ještě důležitá formální věc. Dvanáct ministrů vlády sice nabídlo demisi, dalších čtrnáct ale nikoliv. Vláda tak mohla být buďto doplněna o další ministry, což chtěl Gottwald, nebo spolu s Národním shromážděním rozpuštěna a vypsány předčasné volby. A rozhodnout o tom měl prezident Edvard Beneš.

Hlavní úder minutu po minutě

Události klíčového dne 25. února začaly už 50 minut před půlnocí předchozího dne, kdy asi 60 milicionářů a komunistických studentů vpadlo do Lidového domu, sídla sociálních demokratů, a obsadilo ho. Dělníci v mnoha tiskárnách v Čechách pak zjišťovali, že nemají na co tisknout ranní noviny. Zaměstnanci papírny ve Větřní totiž odmítli dodat novinový papír deníkům vlastněným stranami, jejichž ministři podali demisi.

Přestože od rána ještě probíhala na různých místech Prahy politická jednání, situace spěla ke katarzi. Podívejte se, jak se vše seběhlo:

11:00 Klement Gottwald v doprovodu ministrů Václava Noska a Antonína Zápotockého dorazil na Pražský hrad, aby prezidentovi předal seznam členů jím navrhované nové vlády. V tu chvíli už věděl, že se k demisi nově připojí i dva sociální demokraté.

11:50 Gottwald po návratu z Hradu svolal předsednictvo Ústředního výboru KSČ. Nepochyboval, že Beneš demisi přijme, a pověřil Rudolfa Slánského organizací odpolední demonstrace na Václavském náměstí. Na tu mířily desetitisíce dělníků shromažďujících se na Palmovce.

12:00 Hrad obdržel dopisy ministrů za sociální demokracii Václava Majera a Františka Tymeše oznamující, že se připojují k demisi. To měnilo situaci – v demisi bylo 14 z 26 členů vlády (tedy většina) a v souladu s ústavou by tak měl podat demisi celý kabinet.

15:00 Odpoledne se začali na Karlově náměstí shromažďovat tisíce studentů, kteří se nakonec ve třech proudech vydali na druhý břeh řeky směrem k Pražskému hradu.

16:15 Gottwald už podruhé ten den dorazil na Hrad a čekal, až ho přijme prezident Beneš. K tomu došlo o čtvrt hodiny později.

16:40 Beneš demisi 12 členů vlády z 20. února i dvou sociálních demokratů z 25. února přijal a zároveň podepsal jmenovací dekrety nových ministrů. Celé jednání trvalo asi deset minut, během nichž Gottwald hrozil nepokoji a občanskou válkou a mával zjevně unavenému a nemocnému Benešovi před obličejem seznamy osob včetně prezidentových přátel, které budou zatčeny, pokud demisi nepřijme.

Okolnosti podpisu Gottwaldových požadavků historici přirovnávají k návštěvě nemocného Emila Háchy u Adolfa Hitlera 14. března 1939, při níž si vůdce třetí říše vynutil na prezidentovi podpis dohody umožňující obsazení okleštěné republiky německým vojskem.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Od Sovětského svazu nás nikdo neodtrhne aneb Poslední novoroční řeč prezidenta Gottwalda

16:45 Zatímco Gottwald spěchal oklikou přes sídlo Ústřední rady odborů do centra města, obdržela ČTK zprávu z ministerstva vnitra, podle níž mohly komunistické Akční výbory okamžitě navrhovat odvolávání členů národních výborů z funkce.

16:50 „Právě se vracím z Hradu od prezidenta republiky! Dnes ráno jsem panu prezidentu republiky podal návrh na přijetí demise ministrů, kteří odstoupili 20. února tohoto roku, a současně jsem panu prezidentu navrhl seznam osob, kterými má býti vláda doplněna a rekonstruována. Mohu vám sdělit, že pan prezident všechny mé návrhy přesně tak, jak byly podány, přijal,“ oznámil Klement Gottwald davu asi 100 000 lidí shromážděných na Václavském náměstí.

Dobový týdeník pak ukázal prostovlasého Gottwalda stojícího s dalšími soudruhy na korbě nákladního auta. „Historická chvíle. Předseda vlády soudruh Klement Gottwald oznamuje lidu, že prezident republiky po bedlivém rozvážení podepsal demisi odstoupivších ministrů,“ chrlil ze sebe komentátor.

17:40 K Pražskému hradu dorazily tisíce studentů, aby podpořily Edvarda Beneše. Ten ale už neměl sílu se s nimi setkat, a studenti tak mluvili jen s jeho kancléřem Jaromírem Smutným.

18:00 Bezpečnost u Hradu zatkla 118 demonstrantů, jednomu ze studentů při zákroku prostřelili samopalem nohu. Dav při tom skandoval „17. listopad!“.

„Proti milionům českého lidu tu protestovalo asi 200 středoškoláků. Už tím se ti demonstranti odsuzují, neboť nic není v politice, a i ve všem jiném ubožejšího, než je hloupost. A že to byla opravdu hloupost, na kvadrát! Lidem nestálo ani za to ohlédnout se po tomto hloučku chlapců a děvčat,“ zhodnotil událost v rozhlasovém vystoupení komunistický ministr školství Zdeněk Nejedlý. Záznam si poslechněte zde:

Byl to ale teprve začátek násilí, kterého se měli komunisté na obyvatelích Československa v dalších letech dopustit. Podle Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu bylo v následujících čtyřech desetiletích 248 lidí popraveno, 8 000 jich zemřelo ve vězení a 450 lidí zemřelo při pokusu uprchnout ze země. Do vězení se z politických důvodů dostalo přes 200 000 lidí, v táborech nucených prací skončilo nejméně 20 000 lidí a do zahraničí pak do roku 1987 emigrovalo 171 000 lidí.

Zdroj: Český rozhlas, Totalita.cz